GAUTSCH Paul 26.2.1851-20.4.1918

Z Personal
Paul GAUTSCH
Narození 26.2.1851
Místo narození Döbling (Vídeň, Rakousko)
Úmrtí 20.4.1918
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 579

GAUTSCH, Paul, * 26. 2. 1851, Döbling (Vídeň, Rakousko), † 20. 4. 1918 Vídeň (Rakousko), politik, ministerský předseda

Rodové kořeny Gautschů sahají na Děčínsko. G. pocházel z rodiny policejního komisaře Karla G. (1817–1892) a Marie, roz. Wittekové. Středoškolské vzdělání získal ve Vídni na tzv. Teresianu (škola založená Marií Terezií, která vychovávala státní úředníky) a poté pokračoval ve studiu na tamní právnické fakultě (promoce 1873). Připravoval se na kariéru státního úředníka. Nejprve nastoupil k finanční prokuratuře, 1874 za ministra Karla Stremayra přešel na ministerstvo kultu a vyučování, kde působil jako sekretář a ředitel prezidiální kanceláře. 1881 byl jmenován ředitelem Teresiana. Po jeho sloučení s tzv. orientální akademií, určenou převážně pro budoucí diplomaty, získal G. titul dvorního rady. Jako uznávaný odborník na školskou problematiku se 1885–93 a 1895–97 stal ministrem kultu a vyučování ve vládách E. Taaffeho a K. Badeniho. G. opatření a reformy však přijímala veřejnost s rozpaky. Všeobecný odpor vyvolala zejména tzv. G. ordonance z 1887, která rušila některé střední školy. Její autor zdůvodňoval tento krok příliš velkým počtem absolventů bez přiměřených kariérních vyhlídek. Podporoval však vznik odborných učilišť a reálek zaměřených na praktické vzdělávání. Za G. úřadování 1891 bylo dokončeno rozdělení pražské univerzity na českou a německou (zřízením české teologické fakulty). Za zásluhy o školství byl G. 1890 povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Frankenthurn. 1893 požádal o uvolnění z ministerské funkce, stal se kurátorem Teresiana a 1895 členem panské sněmovny, ve které zasedal až do smrti. Současně se na ministerstvo kultu a vyučování vrátil. Po pádu Badeniho kabinetu stál 1897–98 v čele úřednické vlády; spravoval také ministerstvo vnitra. Snažil se uklidnit česko-německé spory, které se vyhrotily především v jazykové oblasti. Situaci řešil kompromisem, který sice otevřené střety utlumil, žádnou stranu však neuspokojil. Po demisi vlády vykonával 1898–1904 funkci prezidenta vídeňského Nejvyššího účetního dvora. Premiérem se stal opět v politicky rozbouřené situaci 1905–06, kdy neuspěl s návrhem volební reformy. Do čela vlády se vrátil na čtyři měsíce ještě 1911. G. proslul svými vyjednávacími schopnostmi. G. manželkou byla od 1876 Helene Schlumbergerová von Goldeck (*1. 6. 1854 Bad Vöslau, † 24. 5. 1909 Vídeň), měli syna a dvě dcery.

L: OSN 9, s. 963; 28, s. 467; ÖBL 1, s. 413–414 (se soupisem literatury); A. Srb, 60 let českého zápasu 1848–1908, 1908, passim; Z. V. Tobolka, Politické dějiny československého národa od roku 1848 až do dnešní doby, 1932, rejstřík; Das politische Tagebuch J. Redlichs, F. Fellner (ed.), Wien 1954, rejstřík; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; A. Valenta, Politické dějiny českých zemí a habsburské monarchie 1848–1914, 2002, rejstřík.

Pavla Vošahlíková