GECEVOVÁ Revekka Venediktovna 26.2.1910-10.7.1994

Z Personal
Revekka Venediktovna GECEVOVÁ
Narození 26.2.1910
Místo narození Bycień (Bělorusko)
Úmrtí 10.7.1994
Místo úmrtí Rusko (Moskva)
Povolání 11- Geolog

GECEVOVÁ, Revekka Venediktovna, * 26. 2. 1910 Bycień (Bělorusko), † 10. 7. 1994 Moskva (Rusko), mineraložka, geoložka

Pocházela z rodiny lékárníka z ruské grodněnské gubernie. Po rižském míru 1921, kdy oblast rodiště připadla Polsku, rodina odešla do Moskvy, kde G. brzy osiřela. Vystudovala 1928–32 na Geologicko-průzkumném institutu (MGRI) specializaci inženýr geolog. 1933–46 pracovala v Ústavu pro výzkum nerostných surovin (VIMS) v Moskvě. Obhájila disertaci o manganových rudách z oblasti Uralu (CSc. 1944). Po zahájení sovětského jaderného programu (1945) byla převedena do průzkumu surovin uranu, nejspíše do některého z utajovaných pracovišť Akademie věd SSSR. 1946–51 byla členem první skupiny sovětských geologů, kteří pracovali podle smlouvy mezi vládami ČSR a SSSR (1945) o průzkumu, těžbě a využití ložisek U-rud na území ČSR v jáchymovských dolech. S manželem Vladimirem V. Černyševem a dvěma syny žili v Jáchymově, kde se 1949 narodila jejich dcera Anna. S Raisou P. Dubinkinovou systematicky zkoumala uranové rudy v Jáchymově, Horním Slavkově a Příbrami. Studovala rudní vzorky převážně metodami rudní mikroskopie v nábrusech; výsledky za léta 1947–50 zůstaly v rukopisných zprávách v archivu státního podniku Diamo v Příbrami. Manželé společně popsali pro Jáchymov nové nerosty lautit, greenockit, kasolit, afinit a lindströmit.

Po návratu od 1951 G. pracovala v Chemicko-technologickém ústavu (VNIICHT) v Moskvě, kde se nadále zabývala výzkumem U-rud, a to i revíru ze západní Moravy (Dolní Rožínka). Kvůli utajování jaderného programu dlouho nemohla publikovat. Až 1956 uveřejnila s K. T. Sabelevovou příručku k určování nerostů uranu, jednu z prvých v odborné literatuře. V téže době začala studovat U-rudy sedimentárně-metamorfní geneze (patrně z území NDR) a geochemii uranu při metamorfních procesech. Později zkoumala černé břidlice se zvýšenými obsahy uranu, o kterých vydala 1981 monografii.

G. byla jednou z mála ruských expertek v ČSR, o níž jsou známa životopisná data. Na práci rodičů navázal syn Igor Vladimirovič Černyšev (* 1936).

D: Rukovodstvo po opredeleniju uranovych mineralov, Moskva 1956 (s K. T. Sabelevovou); O mineralo-geochimičeskich osobennostjach odnogo iz osadočno- metamorfogennych mestoroždenij urana, in: Voprosy prikladnoj radiogeologiji, Moskva 1963, s. 71–93 (s A. A. Derjaginem); Nekotoryje dannyje o povedeniji urana pri metamorfizme, in: tamtéž, s. 208–227.

L: O. Pluskal, Poválečná historie jáchymovského uranu, in: Práce Českého geologického ústavu 9, 1998, zejm. s. 5–7; I. V. Chernyshev, in: Veselovský, F. a kol., Who was who in Jáchymov mineralogy II., in: Journal of the Czech geological society 48, 2003, 3–4, Jáchymov Issue II, s. 204.

Pavel Vlašímský