GEIPEL Christian 1.10.1825-22.11.1897

Z Personal
Christian GEIPEL
Narození 1.10.1825
Místo narození
Úmrtí 22.11.1897
Místo úmrtí
Povolání

33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu

38- Obchod, služby, cestovní ruch

GEIPEL, Christian, * 1. 10. 1825 Aš, † 22. 11. 1897 Aš, textilní podnikatel

Otec Nikolaus G. (* 9. 9. 1799 Aš, † 14. 12. 1884 Aš) byl tkadlec, matka Eva Margarethe, roz. Schmidtová (1804–1874), pocházela rovněž z tkalcovské rodiny. G. se vyučil tkalcem a 1845 se stal společníkem rodinné firmy na výrobu bavlněných a hedvábných přehozů, založené 1824. Ve firmě se staral především o prodej a pobočné sklady textilních výrobků ve Vídni (od 1849) a v Praze. 1849 mu otec předal firmu a G. do vedení podniku načas přizval bratrance Heinricha Jägera (firma změnila název na Geipel & Jäger). Zmodernizoval technické vybavení a zavedl nové výrobky, např. sukno z česané vlny, vlněné flanely či kašmír (po 1868) nebo polovlněné dámské šatovky. Vyráběl na venkově oblíbené polohedvábné tkaniny s příměsí leštěné tkané příze, dovážel a zpracovával také vlnu z jihoamerických lam. Látky získaly 1873 ocenění na světové výstavě ve Vídni a na dalších světových výstavách. G. spolu s bratrem Johannem Eduardem G. (* 4. 5. 1831 Aš, † 6. 2. 1890 Aš), specialistou na barvení látek, postupně zmechanizoval všechny provozy a 1876 otevřel výkonnější strojní tkalcovnu, postavil barvírnu a úpravnu. 1877 vystoupil z podniku Jäger a společníkem se stal G. syn Gustav (1853–1914); firma změnila název na Christian Geipel & Sohn. G. zůstal ve vedení podniku až do 1897, kdy se pro nemoc vzdal svého podílu. Za zásluhy o průmyslový rozvoj Ašska a Chebska obdržel císařský Řád Františka Josefa. Dal postavit domov pro přestárlé zaměstnance nebo otestovat a upravit pramen v Dolních Pasekách.

S manželkou Adeline, roz. Künzelovou (1832–1919), dcerou pekařského mistra z Aše, měl šest synů a tři dcery. V podnikání pokračoval syn Christian ml.

L: Myška, s. 126; GIÖ 4, 1898, s. 187–188; BL, s. 400; EBL 1, s. 162–163; NDB 6, s. 152.

P: SOkA, Cheb, rodinný archiv.

Tomáš Burda