GEISLER Jan 24.6.1869-31.12.1953

Z Personal
Jan GEISLER
Narození 24.6.1869
Místo narození Kokory (u Přerova)
Úmrtí 31.12.1953
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 36- Ostatní průmyslová odvětví
29- Stavař

GEISLER, Jan (též Jan Method), * 24. 6. 1869 Kokory (u Přerova), † 31. 12. 1953 Ostrava, podnikatel v průmyslu kamene

Syn vlasteneckého učitele a regenschoriho Antonína G. a Anny, roz. Kretschmerové; bratr kněze Jindřicha (1849–1927), advokáta Antonína (1862–1909) a lékaře Josefa (1866–1936). Po studiích G. nastoupil do kamenouhelného těžařstva Bergbaugesellschaft V. Vondráček & Co. v Ostravě, které tehdy vlastnilo rozsáhlé dolové pole v Ostravě-Mariánských Horách s velkým dolem Ignát (po 1948 důl Jan Šverma). Později pro společnost pracoval jako tajemník hnědouhelných dolů na Sokolovsku a Karlovarsku. Na přelomu století cestoval po Rusku, Sibiři a Mongolsku; postřehy z cest publikoval v Národní politice, na cestách se zajímal o geologii a těžbu nerostů. Po návratu z Ruska založil se stavitelem F. Srnou Akciovou společnost drobových lomů Geisler & Srna, a. s., se sídlem v Ostravě, která se stala jedním z největších producentů kameniva a kamenných výrobků na Moravě. Firma vyráběla drcené kamenivo v lomech u Hrabůvky a Výklek poblíž Olomouce (dnes oboje Českomoravský štěrk / Heidelberger Zement) a Milotova (opuštěno). G. otevřel velké žulové lomy v Žulové a Černé Vodě na Jesenicku, kde těžil materiál na výrobu dlažebních kostek, dlažby, obkladů, desek a dalších kamenických prvků, a přikoupil i další závody v Čechách. G. v ní vlastnil až čtyřicetiprocentní podíl a zasloužil se o další rozvoj, před krizí 1929 měla až devět set zaměstnanců.

Po Mnichovu byly v odstoupeném území žulové lomy Geisler & Srna začleněny do společnosti Friedeberger Granit AG. Podnikání v oboru se však G. nevzdal a soustředil se na zbylé lomy v Žumberku (dnes Granita, s. r. o.), Lipnici a Dolním Městě (Granit Lipnice, s. r. o.) na Vysočině; vlastnil je až do 1948, kdy byl jeho podnik znárodněn.

Kromě podnikání se G. angažoval i ve veřejné sféře. Po vyhlášení republiky 1918 se stal místopředsedou správní komise Moravské Ostravy, později i prvním náměstkem a finančním referentem města Ostravy, kde se zasloužil o vybudování nové ostravské radnice. Byl také předsedou Svazu majitelů kamenolomů na Moravě a Slezsku, dále Občanské záložny v Ostravě, předsedou průmyslové sekce a místopředsedou OŽK v Olomouci. Zásadně se zasloužil o výstavbu dunajsko-oderského průplavu, od 1922 stál v čele Vodohospodářského svazu pro povodí Odry (až do jeho likvidace za okupace 1940). Jako místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu opatřil pro tento projekt značné finanční částky. S manželkou Annou, roz. Heimovou, měl syny Čestmíra (* 1921) a Vladimíra (1926–1939).

L: Album representantů, s. 222, 944–945; Národní listy 24. 4. 1939; J. G., místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu osmdesátníkem, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 10, 1949, č. 4–5, s. 112–113; M. Myška, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století 2, 2008, s. 94–95; Slezsko 11 (23), s. 40–41.

P: ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Kokory, inv. č. 7263 (1844–1879), s. 144.

Martin Přibil