GEITLER Leopold Václav 18.10.1847-2.6.1885

Z Personal
Leopold Václav GEITLER
Narození 18.10.1847
Místo narození Praha
Úmrtí 2.6.1885
Místo úmrtí Ober-Döbling (Vídeň, Rakousko)
Povolání 55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 594

GEITLER, Leopold Václav (též Lavoslav), * 18. 10. 1847 Praha, † 2. 6. 1885 Ober-Döbling (Vídeň, Rakousko), filolog, slavista

Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu (1866) se zapsal na pražskou univerzitu, kde se věnoval srovnávací jazykovědě a slavistice. Zejména ho ovlivnil prof. Alfred Ludwig. Pro účast na politických demonstracích 1868 byl odsouzen do vězení, poté dokončil studia na vídeňské univerzitě, kde byl mj. žákem F. Miklošiče (PhDr. 1870). Po návratu do Prahy se 1873 habilitoval ze srovnávací jazykovědy a zároveň vstoupil do redakce Národních listů, v nichž psal o slovanských záležitostech. 1873 podnikl s podporou spolku Svatobor několikaměsíční vědeckou cestu do Litvy, věnovanou zejména dialektologickému studiu. Zaměřil se na přípravu druhého, revidovaného a doplněného, vydání Jungmannova Česko-německého slovníku z hlediska moderní historickosrovnávací metody a s využitím porovnávacího materiálu z litevského jazyka, vydání se však neuskutečnilo. 1874 byl jmenován řádným profesorem slavistiky na nově založené záhřebské univerzitě a současně zvolen řádným členem jihoslovanské akademie. 1875 vykonal vědeckou cestu po Makedonii, Albánii a Istrii, studoval staré rukopisy a bulharské a čakavské dialekty. 1880 se vypravil do Egypta na horu Sinaj, kde v klášteře sv. Kateřiny opsal starý hlaholský žaltář a hlaholské euchologium. G. chtěl objasnit jazyk staroslověnské církevní literatury a původ hlaholského písma. Přikláněl se k mínění, že jazykem slovanských apoštolů byla stará bulharština, jeho teorie o vzniku hlaholice ze staroalbánského písma prostřednictvím římské kurzívy se neujala. V souvislosti s rozdělením pražské univerzity 1882 očekával, že bude povolán jako profesor srovnávací jazykovědy na českou univerzitu. Poté co se jeho naděje nenaplnila, polevil ve své vědecké činnosti a počaly se u něho projevovat příznaky duševní choroby. Zemřel v psychiatrické léčebně, pohřben byl v nedalekém Heiligenstadtu. Vedle zájmu o baltistiku se věnoval především staroslověnštině, zejména jejímu hláskosloví, písmu a edici památek. Jeho vědecké dílo vznikalo v době bouřlivého vývoje slavistiky a závěry, k nimž dospěl, byly dalším vývojem často překonány.

D: Starobulharská fonologie se stálým zřetelem k jazyku litevskému, 1873; O slovanských kmenech na -u, 1877; Poetické tradice Thráků a Bulharů, 1878; Euchologium. Glagolski spomenik monastira Sinai brda, Zagreb 1882; Psalterium. Glagolski spomenik monastira Sinai brda, tamtéž 1883; Die albanesischen und slavischen Schriften, Wien 1883; Beiträge zur litauischen Dialektologie, tamtéž 1885.

L: OSN 9, s. 994–995; ÖBL 1, s. 418–419; Kudělka–Šimeček, s. 129–130; J. Petr, L. G. Bibliografický soupis vědeckých prací s přehledem jeho činnosti, 1979.

P: LA PNP, Praha, osobní spis (část).

Jiří Vacek