GEL František 18.9.1901-17.10.1972

Z Personal
František GEL
Narození 18.9.1901
Místo narození Město Albrechtice (u Krnova)
Úmrtí 17.10.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání

68- Redaktor nebo žurnalista 64- Překladatel

63- Spisovatel

GEL, František (vl. jm. Feigel), * 18. 9. 1901 Město Albrechtice (u Krnova), † 17. 10. 1972 Praha, žurnalista, spisovatel, překladatel

Pocházel ze židovské rodiny soudce, oba rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Prostějově (1919) absolvoval roční abiturientský kurs při obchodní akademii a stal se českým korespondentem Všeobecné bankovní jednoty v Brně. 1921–23 studoval práva v Brně a Praze, která však nedokončil. Od 1924 pracoval jako brněnský dopisovatel pražského čtrnáctideníku Soudní síň, soudničky podepisoval šifrou -gel. Na doporučení K. Čapka byl téhož roku přijat do Lidových novin, kde vystřídal R. Těsnohlídka ve vedení rubriky Ze soudní síně. Výsledky ankety Lidových novin (1924) o vztahu čtenářů a přispěvatelů listu k vlastní profesi uspořádal 1931 do knihy O lidských povoláních. 1933 přešel do pražského vydavatelství Melantrich a uplatnil se v jeho listech jako pohotový reportér a fejetonista. Počátkem okupace dal výpověď a v listopadu 1939 se mu podařilo překročit ilegálně hranice. Přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon dorazil do Francie, kde se stal vojenským zpravodajem u 1. československé divize. Po pádu Francie působil ve stejné funkci ve Velké Británii, po invazi byl frontovým zpravodajem exilových novin a zahraniční ČTK. Po návratu do vlasti se v srpnu 1945 stal redaktorem politického vysílání Československého rozhlasu, který ho hned v září vyslal jako zpravodaje k mezinárodnímu vojenskému soudu v Norimberku. Tam se mu podařilo originálním způsobem navázat telefonické spojení s Prahou a do října 1946 odvysílat více než osm set relací považovaných za nejpohotovější zpravodajství z procesu. Velký ohlas měl jeho rozhlasový seriál Bílá kronika o obětavých činech občanů po skončení války. Osvědčil se nejen jako vynalézavý reportér, ale také jako autor poutavých pásem popularizujících vědecké poznatky a přibližujících portréty významných učenců. Některé z nich vyšly 1965 ve Sborníku rozhlasových pásem Františka Gela. 1948–49 si ministerstvo zahraničí vyžádalo G. z rozhlasu a vyslalo ho jako tiskového atašé do Londýna a Paříže. Poté se do rozhlasu vrátil, 1953 vážně onemocněl a odešel do invalidního důchodu. Vleklá choroba ho zřejmě inspirovala ke knize o problematice a vývoji lékařství Pane doktore… s podtitulem Čarodějové, bradýři, lékaři (vydána až 1975). Od 1955 přednášel žurnalistiku na katedře novinářství Filozofické fakulty UK, 1962 byl jmenován docentem, 1968 profesorem teorie novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, 1969 penzionován.

Jeho beletrie souvisela s profesí novináře a reportéra. V populárněnaučných knihách převládaly reportážní postupy – důkladná práce s prameny, autentická fakta a živé vypravěčství, které významně přispěly k utváření žánru novodobé české literatury faktu. Zajímali ho badatelé či průkopníci nového poznání, jejich osudy ovšem pojímal v širších souvislostech. Životopis průkopníka českého letectví pilota E. Čiháka (Jak jsem létal a padal, 1957) je současně kapitolou z dějin techniky. Přemožitel neviditelných dravců (1959, zkrácené vyd. 1972 s titulem Syn Napoleonova seržanta) přiblížil kromě příběhu L. Pasteura i mikrobiologii. Životopis J. Keplera (Syn čarodějnice, 1971) se věnoval zároveň astronomii. Také biografie tvůrců dvou slavných písní Internacionála a Marseillaisa, dvě vítězné písně (1952, druhé, uprav. vyd. s názvem Hlas vzdoru, 1971) pojednal na pozadí francouzských dějin. G. vyprávění, určená hlavně mládeži, se snažila skloubit naučnou složku s napínavým dějem a působit silou příkladu.

Jako překladatel se orientoval zejména na prózu M. Twaina, A. C. Doyla, R. Gordona, E. M. Remarqua a K. Opitze. Z latiny přeložil a doplnil studií (s R. Kocourkem) středověký cestopis Bratr Oldřich, Čech z Furlánska (1962). Jeho ženou byla novinářka Jiřina Střemchová (1931–2009). Ve městě Albrechtice ho na dnešním náměstí ČSA připomíná pamětní deska na rodném domě.

L: Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 112; LČL 1, s. 793–795 (se soupisem díla a literatury); Ficek 5, s. 49–50; Čeští spisovatelé 20. století, 1985, s. 146–147; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 193; SČS 1, s. 193–194; Tomeš 1, s. 362; V. Hnízdo, Být tam, kde se něco děje. 100 let od narození spisovatele F. G., in: Obrys–Kmen, září 2001, č. 37 (http://www.obrys-kmen.cz, stav k 23. 2. 2016); http://www. obecprekladatelu.cz (stav k 23. 2. 2016); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 26. 5. 2005).

P: LA PNP, Praha, osobní fond.

Marie Uhlířová