GERLE Wolfgang Adolph ?8.7.1781-29.7.1846

Z Personal
Wolfgang Adolph GERLE
Narození 8.7.1781 nebo 1783
Místo narození Praha
Úmrtí 29.7.1846
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel 67- Nakladatel nebo vydavatel

68- Redaktor nebo žurnalista

GERLE, Wolfgang Adolph, * 8. 7. 1781 nebo 1783 Praha, † 29. 7. 1846 Praha, spisovatel, žurnalista, pedagog

Pocházel z významné knihkupecké a nakladatelské rodiny. Už G. otec Andreas provozoval vlastní podnik včetně půjčovny knih pro veřejnost na Staroměstském náměstí v Praze. G. strýcem byl Wolfgang Christian G. (1744–1825). Otec se strýcem přesídlili do Prahy z Frankfurtu nad Mohanem a trvale udržovali profesní i osobní kontakty v habsburské monarchii i v zahraničí. G. v mládí zažil postupný úpadek rodinných firem, který souvisel s radikální proměnou politické situace v Evropě od devadesátých let 18. a počátku 19. století, se zostřením cenzury a zákazem veřejných knihoven i čítáren.

G. studoval na staroměstském gymnáziu, poté krátce pracoval v otcově knihkupectví a jako účetní v nadaci sv. Bartoloměje. Od 1814 až do konce života učil italštinu na pražské konzervatoři. Od mládí měl vřelý vztah ke knihám a literární sklony. Drobnější povídky publikoval od počátku 19. století zejména v časopisech Das Journal für Liebende a Prager Allegoriker. K jeho prvním vydavatelům patřil gymnazijní spolužák J. Polta. G. tvorba byla bohatá a žánrově poměrně pestrá. Přispíval do německých novin a časopisů (Augsburger Allgemeine Zeitung, Komet, Österreichisches Morgenblatt, Allgemeine Theaterzeitung), do některých psal pravidelně jako korespondent (např. do lipského Abend-Zeitung nebo stuttgartského Morgenblatt für gebildete Stände). Jako redaktor pracoval pro významná pražská periodika: Prager Zeitung (1810–12, 1814–18, 1833–36), Panorama des Universum (1834–36), Der Kranz (1813–24). Byl významným členem pražské umělecké společnosti, zejména udržoval kontakty s jejími německými představiteli (např. s U. Hornem), ale i českými obrozenci, o čemž svědčí např. jeho korespondence s J. N. Štěpánkem.

G. samostatné publikace, zejména soubory povídek a novel, se často inspirovaly cizími předlohami a nekladly si vysoké umělecké cíle. Ve své době však byly velmi oblíbené. Za popularitu G. vděčil zejména souboru Koralien (Leipzig, 1807; Praha, 1811) a pohádkám Volksmärchen aus Böhmen (1819). K jeho nejžádanějším dílům patřil průvodce Prag und seine Merkwürdigkeiten (1825), který vyšel za autorova života pětkrát.

G. psal hojně pro divadlo, jeho veselohry a frašky se uváděly především v Praze, ale také v dalších metropolích monarchie a v zahraničí. K nejúspěšnějším patřila hra Abenteuer einer Neujahrsnacht oder die beiden Nachtwächter, od 1836 uváděná pravidelně o silvestrovské noci. Podobně jako beletristické, tak i dramatické dílo bylo G. často epigonské. Nejdůležitější kritérium však pro něj nepředstavovala odborná kritika, ale ohlas diváků. Používal řadu pseudonymů, mj. Fior d’Espino, Gustav Erle, Meister Hilarius Kurzweil ad.

Svůj život ukončil skokem do Vltavy; mrtvé tělo se našlo v Praze pod řetězovým mostem (most císaře Františka I.). Zřejmě se obával, po zkušenostech s posledními lety svého otce, že podobně jako on zešílí. Pohřeb a náhrobek pro něj obstaral ředitel Stavovského divadla J. Hoffmann.

D: soupisy díla in: K. Goedeke, Grundriss zur Geschichte der deutschen Dichtung aus den Quellen, 11, Dresden 1929; in: Česká divadelní encyklopedie (dostupné z: http://encyklopedie.idu.cz/cs/gerle-wolfgang-adolf, stav k 23. 2. 2016). Drama: Jaromir und Udalrich, 1827; Der falsche Prinz, 1831; Der Moderne, 1838; Die kranken Doctoren, 1842. Historická pojednání a průvodce, výběr: Böhmens Heilquellen. Ein Handbuch für Kurgäste in Franzensbrunn, Karlsbad, Marienbad und Teplitz, 1829; Bilder aus Böhmens Vorzeit, 1842. Beletrie, výběr: Erzählungen und Märchen, Leipzig 1821; König Artus und die „Ritter von der Tafelrunde“, 1824.

L: RSN 3, s. 358; Wurzbach 5, s. 155–158; OSN 10, s. 60; MSN 2, s. 975; NDB 9, s. 25–26; ÖBL 1, s. 426–427; BL 1, s. 429–430; LČL 1, s. 797 (s chybnými údaji o rodině); A. Q. Przedak, Vergessene Söhne Prags. Sonderabdruck aus der Prager Zeitung, 1906, s. 5–56; P. Vlček, Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, 1996, s. 376–377, 410; H. Klementová, Zpytatelé památek národních Jakub Malý a W. A. G., in: Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století, 2004, s. 203–209; G. Marinelli-König, Die böhmischen Länder in den Wiener Zeitschriften des Vormärz, Wien 2011, s. 188–224.

Pavla Vošahlíková