GERSTNER František Josef 22.2.1756-25.6.1832

Z Personal
František Josef GERSTNER
Narození 22.2.1756
Místo narození Chomutov
Úmrtí 25.6.1832
Místo úmrtí Mladějov (u Jičína)
Povolání

37- Doprava, pošty, spoje 28- Strojař nebo elektrotechnik 2- Fyzik

61- Pedagog

GERSTNER, František Josef (též Franz), * 22. 2. 1756 Chomutov, † 25. 6. 1832 Mladějov (u Jičína), fyzik, matematik, průkopník železnic

Narodil se v rodině řemenáře Johanna Floriana G. (1730–1783) a Marie Elisabethy, roz. Englertové. Jeho mateřštinou byla němčina, později se naučil češtinu a dalších šest jazyků. Talentovaný chlapec díky přímluvě příbuzného faráře absolvoval gymnázium a 1772 nastoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity. K jeho učitelům patřili S. Vydra, J. Tesánek a astronom J. Stepling. Studia, během nichž si G. přivydělával kondicemi a hrou na varhany, ukončil 1777 zkouškami z astronomie a newtonovské fyziky. Dále vystudoval inženýrskou školu, kde získal vědomosti pro praxi geometra, kterou vykonával 1778–81. Od 1781 krátce studoval medicínu ve Vídni, záhy školu opustil a začal pracovat ve hvězdárně.

Od 1784 působil v Praze jako adjunkt hvězdárny, kterou tehdy vedl A. Strnad. G. publikoval významnou práci věnovanou zeměpisné délce evropských měst, díky níž byl jmenován řádným členem KČSN. V létě 1786 vedl přírodovědeckou expedici do Krkonoš, které se účastnili také T. Gruber, geolog J. Jirásek a T. Haenke. Jejich pozorování (mj. G. výpočty nadmořské výšky) byla publikována 1791 v Drážďanech.

Od 1787 suploval G. přednášky z matematiky za nemocného J. Tesánka, dva roky nato byl na univerzitě jmenován řádným profesorem. Vedle matematiky, v níž ho inspirovalo zejména dílo L. Eulera, vyučoval astronomii a praktické obory, např. mechaniku. Univerzitní přednášky vedl až do 1823, vedle toho přednášel pro veřejnost. Jako člen dvorské komise se od 1795 podílel na reformě technického školství v monarchii, 1798 podal návrh na založení technické vysoké školy v Čechách. Po reorganizaci tehdejšího Královského stavovského technického učiliště (1806, předchůdce ČVUT) byl jmenován jeho ředitelem a profesorem mechaniky. Následujícího roku instaloval ve škole Wattův parní stroj, první svého druhu v habsburských zemích, školní sbírky se snažil obohatit i jinak. Usiloval o zřízení katedry fyziky a zavedení výuky tohoto předmětu na reálné školy. Na technice učil až do 1830, kdy ho vystřídal jeho syn František Antonín (1796–1840).

G. je autorem dodnes známého projektu na spojení povodí Vltavy s Dunajem. Průplav plánovaný již od konce středověku, v reálnější podobě od 17. století, navrhl 1807 z pověření České hydrotechnické privátní společnosti. Od 1811 byl ředitelem vodních staveb v Čechách a poradcem pro stavbu mostů. Na základě měření a výpočtů zamítl stavbu kanálu jako komplikovanou, nesmírně drahou a náročnou na obsluhu. Vzhledem k dobovým technickým možnostem i k finanční návratnosti projektu se rozhodl pro projekt železnice o délce 129 km a stoupání až 18 ‰. Práce se protahovaly i kvůli finanční krizi za napoleonských válek. K reálné přípravě trati G. přistoupil až 1821, po rakouském podpisu dohody o svobodné plavbě, která počítala s vybudováním takového spojení. (Stavět ji 1825 začal až G. syn František Antonín.) Ke G. zájmům patřilo také hutnictví, mj. postavil vysokou pec ve Zbirohu.

G. se věnoval také teoretické fyzice. Jako jeden z prvních popsal vznik vln na vodní hladině a jejich tvar cykloidy (Teorie vln, 1804). Své poznatky shrnul do životního díla Handbuch der Mechanik (1831). Zabýval se také zdokonalením konstrukce barometru (v souvislosti se stavbou kanálu Vltava–Dunaj), výkladem výchylek střelky kompasu způsobených magnetismem, opakovaně otázkou měření zeměpisných délek (zjednodušil metodu jejího výpočtu při sledování slunečních zatmění). S G. důrazem na praktické využití fyzikálních jevů souvisela studie o výpočtech převodů, hydrometrických vlastností kyvadla a jeho využití pro výpočet rychlosti proudící vody, fyzikálních a chemických vlastností železa ad. G. se stal nositelem četných domácích i zahraničních vyznamenání (Rusko, Německo), ČVUT ho pokládá za jednoho ze svých zakladatelů. Oženil se 1792 s Gabrielou z Meyersbachu († 1808), manželé měli devět dětí. Od 1809 byla jeho druhou ženou Maria, roz. Starková († 1821). Roku 1810 byl povýšen do šlechtického stavu; 1832 penzionován s ponecháním veškerých příjmů. Odešel k dceři do Mladějova (u Jičína), kde záhy zemřel a byl pohřben. O sto let později byly ostatky přeneseny do jeho rodiště (náhrobek v Mladějově zůstal zachován). Chomutovský hrob a pomník po 1945 podlehl zkáze; znovu se G. památka začala připomínat v šedesátých letech 20. století, od 2006 má ve městě nový pomník (autor K. Sopko).

D: výběr: Einleitung in die statische Baukunst, 1789; Merkur vor der Sonne zu Prag den 5. November 1789, 1790; Beobachtungen über den Gebrauch des Barometers bei Höhenmessungen, Dresden 1791; Beobachtungen auf Reisen nach dem Riesengebirge…, tamtéž 1791; Über die, der wechselseitigen Anziehung des Saturns und Jupiters wegen erforderlichen Verbesserungen der Beobachtungen des Uranus, zur richtigen Erfindung der Elemente seiner wahren elyptischen Bahn, 1792; Theorie des Wasserstosses in Schussgerinnen mit Rücksicht auf Erfahrung und Anwendung, 1795; Abhandlung über die Spirallinie der Treibmaschinen, 1816; Handbuch der Mechanik 1–3, Prag– Wien 1831–1834.

L: Wurzbach 5, s. 161; RSN 3, s. 367; OSN 10, s. 81; MSN 2, s. 979; KSN 4, s. 474; ÖBL 1, s. 430–431; NGS, s. 702; BL 1, s. 432; ADB 9, s. 69; NDB 6, s. 328–329; MČE 2, s. 600; B. Bolzano, Leben Franz Joseph Ritters von G., 1837; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 168–181; J. Petřík, F. J. G., in: Technický obzor 40, 1932, s. 278–279; F. Psota, F. J. G., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 1, 1956, č. 3, s. 317–319; týž, F. J. G. jako matematik a astronom, in: tamtéž, s. 446–449; F. Kadeřávek, F. J. G. a pražská polytechnika, in: tamtéž, s. 443–446; F. Balada, F. J. G., in: Matematika ve škole 7, 1957, s. 129–132; J. Folta, Význam vývoje školství v českých zemích v první polovině 19. století pro zaměření české matematiky, in: AUC. Historia Universitatis Carolinae Pragensis. Sborník příspěvků k dějinám University Karlovy 4, 1963, č. 1, s. 21–63; F. Jílek – J. Kroupa, G. parní stroj z let 1806–1807 a jeho rekonstrukce, in: Sborník NTM v Praze 14, 1975; F. Jílek, Zrození velkých vynálezů, 1988, s. 141–145; J. Jeník, F. J. G. – génius spojený s Krkonošemi, in: Krkonoše. Jizerské hory 39, 2006, č. 9; S. Drápal, F. J. G. a české hutnictví, in: Z dějin hutnictví 37, 2007, s. 78 až 80; R. Kynčl, 200 let stavby parních strojů v českých zemích, in: DVT 16, 2011, s. 222–235.

P: SOA, Litoměřice, sign. 62/8, matrika nar. řkt. f. ú. Chomutov, 1752–1770, pag. 114; Archiv NTM, Praha, osobní fond.

Jiří Martínek