GERVASIUS ?1130-?10.2.1178

Z Personal
GERVASIUS
Narození 1. pol. 12. stol.
Místo narození (Německo)
Úmrtí 10.2.?1178
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 618-619

GERVASIUS, * 1. pol. 12. stol. (Německo), † 10. 2. ?1178, probošt vyšehradský, kancléř

Ověřených údajů o G. životě je málo. Byl zkušeným a obratným úředníkem německého původu, příbuzným kameníka Wernhera pověřeného přestavbou svatojiřského kostela, poškozeného za občanské války 1142. Asi od 1152 zastával G. úřad kancléře knížete Vladislava II. Nejpozději od 1156 až do smrti vykonával také výnosný úřad probošta vyšehradského. Jako hlavní panovníkův rádce se těšil jeho neomezené důvěře. 1156 se s Vladislavem II., jeho bratrem Děpoltem a pražským biskupem Danielem zúčastnil svatby císaře Fridricha Barbarossy s Beatricí Burgundskou ve Würzburgu. Spolu s Danielem tam G. jménem svého panovníka s Fridrichem sjednal tajnou smlouvu, v níž se císař zavázal, že knížeti Vladislavovi za příslib pomoci proti Milánu udělí královskou korunu a navrátí Budyšín. 1158 se G. zúčastnil Vladislavova tažení do Milána. Po Vladislavově abdikaci G. vstoupil do služeb jeho odpůrce knížete Soběslava II. Byl uveden téměř ve všech Soběslavových listinách jako kancléř a probošt vyšehradský. Naposledy je takto jmenován v listině z roku 1178. G. dal postavit kostel sv. Petra v Bohnicích (ukládání ostatků do oltáře tohoto kostela se 30. května 1158 vedle G. a pražského biskupa zúčastnili i král Vladislav s královnou Juditou). Spolu se svým vnukem Martinem založil G. někdy před 1169 na levém břehu Vltavy nedaleko tehdy nového Juditina mostu („konec mosta, pod řetězem“) klášter johanitů s kostelem, na což prý oba vynaložili veškerý svůj majetek. Vladislav II. donaci potvrdil, propůjčil klášteru pozemek nedaleko Juditina mostu a nadal ho dalším majetkem.

L: Letopis Vincencia, kanovníka kostela pražského, J. Emler (ed.), in: FRB 2, 1875, s. 407–460; Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae 1, G. Friedrich (ed.), 1904–1907 (rejstřík); V. Novotný, České dějiny I, 2–3, 1913, 1928 (rejstřík).

Marie Bláhová