GESEMANN Gerhard 16.12.1888-31.3.1948

Z Personal
Gerhard GESEMANN
Narození 16.12.1888
Místo narození Lichtenberg (u Wolfenbüttelu, Německo)
Úmrtí 31.3.1948
Místo úmrtí Bad Tölz (Německo)
Povolání 55- Jazykovědec

GESEMANN, Gerhard, * 16. 12. 1888 Lichtenberg (u Wolfenbüttelu, Německo), † 31. 3. 1948 Bad Tölz (Německo), slavista, filolog, folklorista

Syn učitele, po maturitě na gymnáziu ve Wolfenbüttelu studoval 1909–13 klasickou a slovanskou filologii, germanistiku, srovnávací jazykovědu a etnografii na univerzitách v Mnichově, Berlíně a Kielu (PhDr. 1914). Odešel 1914 vyučovat němčinu na gymnázium v Bělehradě, kde ho zastihla první světová válka. Připojil se jako ošetřovatel k srbské armádě, při jejím ústupu Albánií se přes neutrální území dostal do Německa. 1920 se habilitoval u prof. E. Bernekera v Mnichově, 1922 byl jmenován mimořádným docentem slovanské filologie na mnichovské univerzitě, 1923–44 přednášel jako řádný profesor slovanské filologie na Německé univerzitě v Praze, 1933/34 zastával funkci jejího rektora. 1930 založil spolu s F. Spinou Německou společnost pro slavistický výzkum, vydávající časopis Slavische Rundschau. Zajímal se zejména o jižní Slovany. Vedle H. Wendela, J. Matla a A. Schmause patřil k nejvýznamnějším představitelům německé serbokroatistiky. 1940 založil a vedl z pověření německého ministerstva zahraničí Německý vědecký institut v Bělehradě. Po německém útoku na Jugoslávii v dubnu 1941 se vrátil na Německou univerzitu do Prahy a zároveň vystřídal M. Murka ve funkci ředitele Slovanského ústavu, který se jako Institut für die Kunde Ost- und Südosteuropas stal součástí nadace R. Heydricha. Vzhledem k srdeční chorobě a k rostoucímu politickému tlaku ze strany představitelů nacistické vědy se dal 1944 penzionovat. 1945 uprchl do Bavorska. Protože přišel v důsledku válečných událostí o velkou část své vědecké knihovny a mnoho rukopisů, vystřídal po válce vědeckou činnost za psaní románů.

Zasloužil se o organizaci slavistiky na pražské Německé univerzitě a o pěstování německo-slovanských styků. G. vědecké dílo bylo jako celek zaměřeno v podstatě na zprostředkování poznatků o Slovanech německé veřejnosti, a tím na odstraňování předsudků. G. patřil k řádným členům Slovanského ústavu a Německé společnosti pro vědu a umění v Československu a čestným členům Matice srbské v Novém Sadu.

Syn Wolfgang G. (1925–2014) byl rovněž slavista, 1972–87 působil jako profesor na univerzitě v Saarbrückenu.

D: Die serbokroatische Literatur, Potsdam 1930; Der montenegrinische Mensch, 1934; Die Flucht. Aus einem serbischen Tagebuch 1915 und 1916, München 1935; Heroische Lebensform. Zur Literatur und Wesenskunde der balkanischen Patriarchalität, Berlin 1943.

L: NDB 6, s. 339; OSND 2/2, s. 852; BL 1, s. 433; MSA 93, 1988, s. 24; Tomeš 1, s. 364; Slavistik in Deutschland von den Anfängen bis 1945, Bautzen 1993, s. 465–467; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 142; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, rejstřík; https://de.wikipedia.org/ (stav k 28. 5. 2015).

P: Monacensia, München; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, soupis korespondence a osobní spis, karton 12.

Jiří Vacek