GESSEN Sergej Iosifovič 16.8.1887-.7.1950

Z Personal
Sergej Iosifovič GESSEN
Narození 16.8.1887
Místo narození Usť-Sysolsk (dnes Syktyvkar, Rusko)
Úmrtí 2.7.1950
Místo úmrtí Lodž (Polsko)
Povolání 56- Filozof
61- Pedagog

GESSEN, Sergej Iosifovič (též Hessen, Sergius), * 16. 8. 1887 Usť-Sysolsk (dnes Syktyvkar, Rusko), † 2. 7. 1950 Lodž (Polsko), filozof, pedagog

Pocházel z rodiny advokáta a publicisty Iosifa Vladimiroviče G., jednoho z vůdců strany konstitučních demokratů. Po maturitě na petrohradském gymnáziu 1905 odjel do Německa, studoval na univerzitách v Heidelbergu a Freiburgu. Pod vlivem H. Rickerta se stal horlivým zastáncem transcendentalismu. 1910 obhájil disertaci na téma individuální příčinnosti a upoutal na sebe pozornost německých filozofických kruhů. Po návratu do Ruska se stal 1910 spoluzakladatelem mezinárodního časopisu Logos, 1913–17 byl soukromým docentem univerzity v Petrohradě. 1917 odjel do Tomska, kde vedl katedru filozofie a pedagogiky na univerzitě. 1921 byl zvolen řádným profesorem pedagogiky univerzity v Petrohradě, ale již následujícího roku opustil Rusko a po krátkém pobytu v Německu se usadil v Praze, kde přednášel na Ruském pedagogickém institutu Komenského, na Ruské lidové univerzitě, v Ruské filozofické společnosti i jiných spolcích v Praze a dalších městech v ČSR. Po uzavření Ruského pedagogického institutu mu československá vláda vyplácela stipendium a materiálně ho podporovala, takže se mohl věnovat vědecké činnosti. Byl redaktorem časopisu Russkaja škola za rubežom, uznávaného za nejlepší pedagogický časopis ruské emigrace vůbec. Přispíval do časopisů ruských, německých, italských, francouzských, českých, polských, srbochorvatských aj. V Praze měl mnoho významných přátel (V. Příhoda, K. Velemínský, J. Patočka, E. Rádl, F. Pelikán, K. Vorovka aj.). 1931 se stal z podnětu R. Jakobsona spolupracovníkem časopisu Slavische Rundschau a přednášel v Pražském lingvistickém kroužku. Byl i členem Slovanského ústavu. 1936 přesídlil do Varšavy, kde přednášel na Svobodné polské univerzitě a přijal polské občanství. Ve Varšavě a okolí prožil druhou světovou válku, kdy vedl výuku v ilegálních kursech. Za Varšavského povstání 1944 byl zničen jeho archiv. 1945 získal místo profesora pedagogiky na nově založené univerzitě v Lodži. Syn Jevgenij G. (1910–1945), básník, zůstal s matkou v Praze a oba zahynuli v nacistickém koncentračním táboře, druhý syn Dmitrij G. (1916–2001) odešel 1936 s otcem do Varšavy, kde působil po válce ve státní informační agentuře PAP a kde také zemřel. G. se zařadil k nejvýznamnějším a nejmnohostrannějším ruským filozofům první poloviny 20. století. Navazoval na Rickertovu teorii poznání, v jehož pojetí probíhá proces poznání překonáváním vzdálenosti mezi subjektem a objektem a je nekonečný. G. slučoval principy transcendentalismu s dialektickou metodou, která umožnila spojit nezávislé skupiny pojmů syntézou monismu a pluralismu na základě jím navržené dialektické metody celistvosti. G. zkoumal rovněž problémy morální filozofie, teorie práva a zákonitosti společenského vývoje.

D: Političeskaja svoboda i socializm, Petrograd 1917; Osnovy pedagogiki. Vvedenije v prikladnuju filosofiju, Berlin 1923; Globální metoda či globální vyučování?, 1935; Školství v demokracii, 1935; Filosofické základy pedagogiky, 1936; Světový názor a pedagogika, 1937.

L: Russkoje zarubežje. Zolotaja kniga emigracii, Moskva 1997; SČF, s. 176–177; J. Patočka, Tři dopisy Sergiju Hessenovi, 1998; V. Goněc, Sergius Hessen a Československo, 2000; P. V. Aleksejev, Filosofy Rossii XIX–XX stoletij, Moskva 2002; Gessen, Moskva 2004; Z. Wieczorek, Filozofia wszechjedności Sergiusza Hessena, Kraków 2005.

P: LA PNP, Praha (korespondence: D. Čyževskyj, N. O. Losskij, G. V. Vernadskij, J. Patočka, V. Příhoda aj.).

Jiří Vacek