GICKLHORN Josef 18.7.1891-21.11.1957

Z Personal
Josef GICKLHORN
Narození 18.7.1891
Místo narození Nahý Újezdec (u Plané)
Úmrtí 21.11.1957
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

6- Botanik

7- Zoolog

GICKLHORN, Josef, * 18. 7. 1891 Nahý Újezdec (u Plané), † 21. 11. 1957 Vídeň (Rakousko), elektrofyziolog, pedagog

Narodil se v rodině rolníka a krejčího. 1909 maturoval na reálce v Plané (u Mariánských Lázní), na škole si osvojil technické dovednosti, zejména výtvarné. Při studiu přírodních věd na vídeňské univerzitě se ho ujal botanik H. Molisch (brněnský rodák, do 1909 profesor pražské německé Karlo-Ferdinandovy univerzity), jehož práce tehdy G. ilustroval. 1916–18 sloužil v armádě, poté učil ve Štýrském Hradci jako lektor kreslení a fotografování v Ústavu pro fyziologii rostlin u S. Linsbauera. 1921 odešel do Záhřebu jako asistent botanické zahrady a později do ústavu experimentální patologie a farmakologie lékařské fakulty. 1923 byl zaměstnán na pražské Německé univerzitě v zoologickém ústavu; 1926 obhájil doktorskou disertaci o nových metodách vitálního barvení. Tehdy začala jeho dlouholetá spolupráce s R. Kellerem (vl. jm. Kohn), vydavatelem novin Prager Tagblatt a amatérským přírodovědcem, který již delší dobu prováděl – zprvu značně diletantsky – měření elektro - potenciálu v rostlinných i živočišných tkáních. Na pokusech spolupracoval i profesor fyziky na Německé univerzitě R. Fürth. V té době byla v českých zemích institucionálně zakotvena biofyzika ve společenství Biologisch-physikalische Arbeitsgemeinschaft, které G. vedl až do 1935. Četné práce, uveřejňované hlavně v německých odborných časopisech a sbornících, vzbudily ohlas i v zahraničí, např. univerzita v Basileji umožnila společenství 1928 uspořádat kurs jím používaných metod a příspěvky o elektrostatice v biochemii vyšly následujícího roku ve zvláštním čísle časopisu Kolloid-chemische Beihefte. V českých zemích G. a jeho spolupracovníky podporovali E. Starkenstein, E. Dejdar a L. Halik. G. popularizoval svoji práci v knize fejetonů Bunt wie das Leben (1944). Výsledky pokusů byly často kritizovány jako nevěrohodné, výzkum však přinesl objev do té doby neznámých buněčných struktur v tkáních. 1929 se G. na Německé univerzitě habilitoval, 1935 byl jmenován neplaceným a 1937 placeným mimořádným profesorem biologie. Posluchači oceňovali jeho didaktické metody, zejména využívání technických a názorných pomůcek. 1939 byl G. pro politickou nespolehlivost (přátelství se židovskými liberálními kruhy) sice postaven mimo státní službu, přesto však 1941 jmenován skutečným mimořádným profesorem. Do 1944 přednášel také na lékařské fakultě biologii pro mediky. Po válce byl z Prahy odsunut a usadil se ve Vídni, kde se 1947 stal honorárním profesorem na filozofické fakultě. Věnoval se intenzivně popularizaci vědy a jejích dějin v rozhlase.

Psal, a to i ve spolupráci s manželkou Renée, roz. Czernin-Dirkenauovou, o životních osudech a díle mnohých rodáků z českých zemí; manželé publikovali monografie a studie o G. J. Camelovi, S. Fritzovi nebo S. Freudovi. Nejčastěji se zabývali botanikem a cestovatelem Th. Haenkem. G. zpracoval i hesla pro encyklopedii Neue deutsche Biographie. Pohřben byl na vídeňském Ústředním hřbitově.

D: výběr: Im Kampf um den Amazonenstrom, Prag–Leipzig–Berlin 1943; Georg Joseph Kamel S. J. 1661–1706. Apotheker, Botaniker, Arzt und Naturforscher der Philippineninseln, La Charité-sur-Loire 1954; Die österreichischen Nobelpreisträger, Wien 1958; Sigmund Freuds akademische Laufbahn im Lichte der Dokumente, Wien 1960 (vše s Renée G.).

L: BL 1, s. 436; MSA 89, 1987, s. 28; R. Biebl, Professor J. G. †, in: Scientia pharmaceutica 25, 1957, s. 217–221; H. Wyklicky, In memoriam J. G., in: Wiener medizinische Wochenschrift 70, 1958, s. 355–356; H. Röhrich, J. G., zur Erinnerung an seinen 10. Todestag, Vortrag 13. 12. 1967, Verein zur Verbreitung naturwissenschaftlicher Kenntnisse Wien, s. 1–24 (se soupisem hlavních prací); Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 143.

Jan Janko