GINDL František Antonín 15.9.1786-24.10.1841

Z Personal
František Antonín GINDL
Narození 15.9.1786
Místo narození Ratten (u Semmeringu, Rakousko)
Úmrtí 24.10.1841
Místo úmrtí Klagenfurt (Rakousko)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

GINDL, František Antonín, * 15. 9. 1786 Ratten (u Semmeringu, Rakousko), † 24. 10. 1841 Klagenfurt (Rakousko), římskokatolický biskup

Po studiích ve Štýrském Hradci studoval teologii jako klerik benediktinů v Admontu, z řádu v posledním roce studií vystoupil. Dostudoval jako diecézní bohoslovec ve Štýrském Hradci, kde byl 1809 vysvěcen na kněze. Následně dvacet let působil v duchovní správě, 1830 byl jmenován dvorním radou a přísedícím dvorní komise ve Vídni, 1831 jako titulární biskup aureliopolský pomocným biskupem olomouckým a v červnu přijal ve Vídni biskupské svěcení. Koncem téhož roku ho císař František II. jmenoval brněnským biskupem, 1832 papež potvrdil a intronizoval. G. 1836 asistoval při korunovaci císaře Ferdinanda V. na českého krále v Chrámu sv. Víta. 1833 založil edici Acta curiae almae dioecesis Brunensis, sestavil liturgické kalendáře na léta 1841 a 1842. Ač rozený Němec, naučil se dobře česky, vyžadoval znalost češtiny u bohoslovců a odmítal vysvětit kněze, kteří neuměli česky. Finančně přispěl na českou knihovnu v brněnském semináři. K výuce Nového zákona povolal do Brna F. Sušila. V lednu 1841 byl G. jmenován knížetem-biskupem v korutanském Gurku, papež ho potvrdil a G. v srpnu opustil Brno, krátce nato však zemřel. Byl pohřben v Klagenfurtu na hřbitově sv. Ruprechta.

L: nekrolog, in: Moravia 13. 12. 1841, s. 395–396; OSN 4, s. 722; KSN 4, s. 483; M. Buben – P. R. Pokorný, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 86–87; J. Kozel, Biskupové brněnské diecéze, in: Proglas 4, 1993, č. 1, s. 34–38; J. Obersteiner, Die Bischöfe von Gurk 1824–1979, Klagenfurt 1980; M. Rája, Brněnská diecéze v 19. století: církev a politika, in: Dialog Evropa XXI, 18, 2007, č. 1, s. 17–22; V. Petera, Géniové církve a vlasti (dostupné z: http://www.cdct.cz/petera/, stav k 24. 6. 2015); M. Buben – P. R. Pokorný, Encyklopedie českých a moravských pomocných (světících) biskupů, 2014, s. 52–54.

Eva Novotná