GINZEL Gustav 28.2.1932-28.11.2008

Z Personal
Gustav GINZEL
Narození 28.2.1932
Místo narození Liberec
Úmrtí 28.11.2008
Místo úmrtí Kempten (Německo)
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 634
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138710

GINZEL, Gustav, * 28. 2. 1932 Liberec, † 28. 11. 2008 Kempten (Německo), horolezec

Nejstarší z pěti dětí manželů Gustava (1892–1976) a Elfriede G. (1900–1992), vlastníků textilní továrny; bratr Wolfganga G. (1933–2004). Po znárodnění podniku po druhé světové válce žila rodina ve svízelných poměrech, díky otcovým odborným znalostem však nebyla odsunuta. Děti, jejichž mateřštinou byla němčina, nastoupily do školy později a potýkaly se s českým vyučovacím jazykem. G. se vyučil tkalcem, vystudoval večerní průmyslovku a pracoval jako mistr v liberecké Textilní tvorbě (později Textilana), finančně na studiích podporoval mladší sourozence, sám však studium geologie nedokončil. Nikdy se neoženil.

Od konce čtyřicátých let podnikal s bratry Wolfgangem a Hansem (* 1938) horolezecké výlety do Jizerských hor. Stal se jejich zasvěceným znalcem, odborníkem na geologii a botaniku, spolupracoval se Severočeským muzeem v Liberci a své bohaté znalosti uveřejnil 1962 s E. Novákem v knize Topografie skal Jizerských hor. 1968 spolupracoval na horolezeckém průvodci Nepískovcové skalní oblasti v Čechách. 1958–59 se účastnil speleologických výprav do propasti Velká Bikva ve Slovenském krasu, později absolvoval přechody horských hřebenů (Vysoké Tatry; rumunský Fagaraš, 1972; bulharský Pirin, 1973 a 1975). Podle vlastního tvrzení navštívil osmdesát zemí; s minimálními prostředky a s nejnutnější výbavou vystoupil na Kilimandžáro, cestoval po mongolských stepích, projel transsibiřskou magistrálu. Fyzické předpoklady i schopnost poradit si ve složitých situacích ho předurčovaly k účasti na významných vědeckých expedicích: Např. vulkanologické výpravy na souostroví Stromboli (1959), německé expedice do sibiřského pohoří Sajany (1970), a zejména do jihoamerických Kordiller, při níž vystoupil na sopku Cotopaxi a vrchol hory Chimborazo (1972). Přítel Gustav, jak býval G. nazýván, se zúčastnil expedice Elborz-Zagros v Íránu (1969) a přírodovědecké výpravy po stopách fosilních plazů na Sahaře (1973). Byl i náhradníkem pro tragickou horolezeckou výpravu na Huascarán 1970. (Její památku dodnes připomíná lyžařský závod Jizerská padesátka, na jehož organizaci se G. od počátku podílel.)

Jeho rodina koupila 1963 na Jizerce chalupu (čp. 8, tzv. Hnojový dům), která se stala bydlištěm rázovitého a podivínského G., kde pořádal setkání cestovatelů a svými často vymyšlenými příhodami bavil návštěvníky, především z NDR. Posluchačský ohlas měly i jeho přednášky, s nimiž občas zajížděl do sousedního Saska. 1982 byl G. zatčen a obviněn z neplacení daní, příživnictví, pomluvy socialistického zřízení a šíření nacistických idejí. 1983 ho Okresní soud v Jablonci nad Nisou odsoudil na deset měsíců nepodmíněně, po odvolání byl však osvobozen. 1995 během G. pobytu v Austrálii dům vyhořel, požár zničil sbírky a fotografie. Přestože se stavbu podařilo obnovit, zatrpklý G. se roku 2000 odstěhoval k sestře Friedelind do Kemptenu (Allgäu), kde dožil. Pohřben byl v Liberci-Rudolfově. Pro spisovatele J. Suchla se G. stal předlohou postavy Kamila Vajdy v románu Senzační trio (1993).

L: B. Braun, V ledu a ohni And, 1976, passim; J. Suchl, Malé jizerské ticho, 2005, s. 104–107; M. Nevrlý – O. Simm – J. Pikous, Legenda o Hnojovém domě, in: Tři Iserniny, 2006, s. 48–52; J. Ulbrich, Ein letztes Glas Rotwein auf G. G., in: Sächsische Zeitung 4. 12. 2008; J. Klimentová, Bez Gustava jako by už Hnoják nebyl, in: Deník Jablonecka 7. 1. 2009; S. Weiss, G. G. a jeho jizerský svět, in: Krkonoše – Jizerské hory, únor 2009; M. Nevrlý, Vděčné vzpomínání na G. G., in: Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku 2008, s. 31–52; J. Šebelka a kol., Podivín, který okrášlil svět aneb Vzpomínání na G. G., 2015.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloslav Martínek