GINZKEY rodina podnikatelů v textilním průmyslu

Z Personal
GINZKEY rodina podnikatelů v textilním průmyslu
Narození 25.6.1819
Místo narození Vratislavice nad Nisou, Liberec
Úmrtí 3.5.1876
Místo úmrtí Vratislavice nad Nisou

GINZKEY, rodina podnikatelů v textilním průmyslu

Tradici výroby koberců založil Ignaz G. st. (* 25. 6. 1819 Vratislavice nad Nisou, Liberec, † 3. 5. 1876 Vratislavice nad Nisou). Pocházel z tehdejšího Maffersdorfu z německé rodiny zahradníka a tkalce Ignaze G. a Heleny, roz. Kretschmerové. Chodil jen do farní školy, rok pobýval ve vnitrozemí, aby se naučil česky. Poté se zapojil do otcova podnikání, kde uplatnil obchodní talent. 1843 začal doma tkát na žakárovém stavu koberce, které sám prodával, výrobu brzy rozšířil o další stav a v blízkém domě čp. 11 založil dílnu, kde zpracovával bezcenný odpad z vlny, který odebíral z Liebigových libereckých textilek a později jej dovážel z Alsaska. 1845 přikoupil stav na tkaní vlněných přikrývek. Výrobu stěhoval do stále větších prostor a postupně zaměstnával desítky dělníků. 1852 si pronajal ve Vratislavicích přádelnu vlny, kterou 1856 odkoupil; 1858 pronajal několik domů v centru města a dále, díky penězům od J. Liebiga, investoval. Postavil barvírnu a tkalcovnu, kterou vybavil prvním mechanickým stavem a parním strojem. Začal zpracovávat také staré vlněné hadry a výrobky z nich prodával v Liberci, Praze, ve Vídni, Berlíně a Hamburku, pobočku zřídil také v saské Žitavě. Na světové výstavě v Londýně 1862 získaly koberce firmy Ginzkey bronzovou medaili. Zboží se vyváželo do Rakouska, Anglie, Německa a především do Severní i Jižní Ameriky, Ruska i Orientu. V šedesátých letech 19. století zaměstnával podnik přes dvě stě osob a další desítky tkalců pracovaly podomácku. 1870 G. zahájil ruční výrobu luxusních koberců kopírujících orientální vzory, pod značkou Austrian blanket vyráběl též vlněné deky. Firma patřila k největším výrobcům svého druhu v monarchii. Opět po vzoru Liebiga dal G. postavit domy pro zaměstnance, zřídil pro ně nemocenské pojištění, finančně podporoval místní školu a poštovní úřad, podílel se na založení vratislavického pivovaru. 1869 se stal členem liberecké OŽK, patřil k zakladatelům Liberecké banky. Firmu zdědili jeho synové Alfred, Wilhelm a Ignaz G. ml. (* 1850 Vratislavice nad Nisou, † 19. 10. 1895 Vratislavice nad Nisou), který se oženil s Helenou, roz. Suessovou, a měl s ní dvě dcery. 1891–95 byl prezidentem liberecké OŽK. Dcera Hermine G. (* 13. 9. 1864 Vratislavice nad Nisou, † 19. 11. 1933 Zhořelec, Německo), malířka krajinářka, vystudovala ve Vídni a Mnichově, nějaký čas působila v Itálii.

O rozvoj továrny se nejvíce zasloužil Wilhelm G. (* 16. 10. 1856 Vratislavice nad Nisou, † 30. 4. 1934 Liberec). Vzory pro firmu tehdy navrhovali významní umělci, např. A. Mucha či L. Bauer. 1894 zahájil G. výrobu gobelínů, které si oblíbil i František Ferdinand d’Este. G. se prezentoval na světových výstavách a získal četná ocenění. Od 1902 zasedal v panské sněmovně a také stál v čele OŽK v Liberci, kde se zasloužil o založení průmyslového muzea; od 1894 předsedal jeho kuratoriu. Pokračoval i v sociální politice, postavil jídelnu a starobinec pro dělníky, zavedl penzijní fond, inicioval výstavbu vodárenské a zauhlovací věže ve Vratislavicích (1916–18), kterou navrhl L. Bauer. Oženil se 1919 s nizozemskou mezzosopranistkou Julií Culpovou (* 6. 10. 1880 Groningen, Nizozemsko, † 13. 10. 1970 Amsterodam, Nizozemsko). Rodina byla prostřednictvím sňatků spřízněna s významnými podnikatelskými rodinami Liebigů a Mallmanů. Po Wilhelmově smrti převzal vedení firmy Alfred W. Mallmann († 1945), jehož matka pocházela z rodiny G.

Nejmladší syn Ignaze st., Alfred G. (* 28. 9. 1866 Vratislavice nad Nisou, † 27. 6. 1911 Drážďany, Německo), vystudoval gymnázium v České Lípě a Litoměřicích, práva na univerzitě ve Štýrském Hradci a textilní školu v Leedsu. Absolvoval stáž v továrně na koberce v Halifaxu, podnikl zahraniční cesty po Evropě i zámoří. Do vedení firmy se zapojil 1891. Během devadesátých let 19. století měl podnik dvě stě padesát mechanických a na sto ručních stavů, zaměstnával více než dvanáct set dělníků. Začal zpracovávat i velbloudí srst. Alfred byl od 1900 prvním místopředsedou Svazu severočeských průmyslníků, od 1910 prozatímním předsedou OŽK v Liberci, náhradníkem Státní železniční rady a členem správní rady vratislavického pivovaru i liberecké továrny na automobily RAF. Ve Vratislavicích si dal od berlínského architekta H. Griesebacha postavit rodinnou vilu (Poštovní čp. 280) ve stylu severské novorenesance. Jeho dva synové Alfred G. (1897–1975) a Heinrich Theodor G. (1903–1971) se podíleli na vedení firmy. Po 1918 se stal Alfred vedoucím expozitury ve Vídni, Heinrich Theodor 1928–45 řídil nákup a výrobu tzv. umělé vlny.

Podnik prosperoval i po vzniku ČSR, vyrobil 1926 tzv. Jubilejní koberec, a zejména obří koberec pro hotel Waldorf-Astoria v New Yorku (326 m2), ve své době největší jednodílný koberec na světě. Ve třicátých letech se firma dostala do odbytových potíží, odvrátila bankrot, vinou mnichovských událostí se nedokončilo zdlouhavé jednání o jejím akcionování. Během druhé světové války začala naopak prosperovat, zčásti ovšem jako zbrojovka, která zaměstnávala nuceně nasazené osoby. Po válce byli majitelé odsunuti do Rakouska, kde 1948 Heinrich Theodor G. v St. Martinu (u Loferu, poblíž Zell am See) založil novou firmu Textilbetrieb Lofer GmbH. Vratislavickou továrnu převzala 1945 Československá republika, stala se součástí koncernu TOKO a později Bytex. Výroba pokračovala i po 1989. Z ekonomických důvodů byla 2002 produkce koberců zastavena.

L: F. Mammroth, I. G., 1877; NDB 6, s. 406–407; BL 1, s. 439; Myška, s. 128–130; http://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/26-vila-alfreda-ginzkeye (stav k 29. 10. 2015). K Hermine G.: Reichenberger Zeitung 22. 11. 1933; Toman 1, s. 259; Saur 4, s. 184; BL 1, s. 440; M. Řeháček, Za časů G. synů, in: Vratislavický zpravodaj 2011/10, příl.

P: SOA, Litoměřice, signatura L 182/7, matrika nar. řkt. f. ú. pro Kunratice, Nový Svět, Proseč nad Nisou, Vesec a Vratislavice nad Nisou 1802–1830, s. 151.

Tomáš Burda