GIULIANI Giovanni 29.4.1663-5.9.1744

Z Personal
Giovanni GIULIANI
Narození 29.4.1663
Místo narození Benátky (Itálie)
Úmrtí 5.9.1744
Místo úmrtí Heiligenkreuz (u Vídně, Rakousko)
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 639-640

GIULIANI, Giovanni, * 29. 4. 1663 Benátky (Itálie), † 5. 9. 1744 Heiligenkreuz (u Vídně, Rakousko), sochař

Byl synem pekaře. Sochařství studoval v rodišti a v Boloni u G. Mazzy, 1680–90 pracoval v dílně A. Faistenbergera v Mnichově. Od 1690 působil ve Vídni, kde ho prvním úkolem pověřil kníže Leopold Friedrich Montecuccoli, pro něhož vytvořil plastiky v zahradě letního paláce v Leopoldstadtu. Později ho zaměstnávali zejména Lichtenštejnové a Kounicové. 1693 ve Vídni uzavřel sňatek s Annou Felicitas Grässlovou, dcerou zahradníka, 1705 bylo manželství zrušeno.

Po 1695 vytvořil na objednávku hraběte Dominika Ondřeje Kounice pro jeho rodovou rezidenci ve Slavkově u Brna sochařskou výzdobu: Pro zámeckou zahradu cyklus figurálních skulptur s mytologickou tematikou (např. Amor a Psyché či Jupiter s Amorem) a do zámeckých sálů tvarované krby a dveřní ostění. 1701 kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna objednal výzdobu vlastního městského paláce ve vídeňské Bankgasse (dekorativní sochařské práce na schodišti i na vnější fasádě) a letního paláce se zahradou v Rossau (Vídeň, Fürstengasse). Tam G. opatřil plastikami zahradu, vedlejší budovy vilového paláce, obě schodiště a také salu terrenu. Vedle vchodu do pánského apartmá umístil Kleopatru s hadem, u vchodu do apartmá dámského jako její protějšek figuru fauna. Pro rod Lichtenštejnů pracoval i v Lednici na Moravě, 1700–01 tam vytvořil alegorické a mytologické postavy na atice koníren, které projektoval J. B. Fischer z Erlachu.

Po zrušení manželství opustil G. kvůli dluhům Vídeň a 1711 se stal bratrem-laikem v cisterciáckém klášteře v Heiligenkreuzu, současně se smluvně zavázal k tomu, že přípravné plastické návrhy (bozzetta či modeletta) k velkým sochařským dílům (mj. postavy křížové cesty, sochy pro sloup Nejsvětější trojice a pro kašnu sv. Josefa) zůstanou v majetku kláštera. Pracoval pro něj už od 1694, kdy u G. a jeho pomocníka B. Sondermayera řeholníci objednali sochy na hlavní oltář a dva vedlejší oltáře. 1705G. ztvárnil monumentální dvojice postav Máří Magdaleny s Kristem a Krista s Petrem v námětu mytí nohou pro klášterní chodbu. 1720–23 se vrátil na Moravu do Budišova (u Třebíče) a vytvořil pro tamní kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Gotharda sochy sv. Gotharda v biskupském ornátu a dvou stojících andělů s rohem hojnosti a také díla pro tamní zámek hrabat Paarů i přilehlou zahradu. Do smrti se usilovně podílel na přestavbě kláštera v Heiligenkreuzu, kde 1707 v kostele vyřezal chórové lavice z lipového dřeva a vytvořil několik figur pro morový sloup Nejsvětější Trojice na nádvoří (konec dvacátých let 18. století). Pro cisterciáky pracoval i v kapli sv. Bernarda v Heiligenkreuzhofu (klášterní dvůr) ve vídeňské Schönlaterngasse. Byl pohřben v kryptě opatského kostela v Heiligenkreuzu.

G. dílo ovlivnilo další umělce, především významného rakouského sochaře vrcholného baroka G. R. Donnera, ale i moravského I. Lengelachera nebo H. Schnitzlera působícího na Znojemsku.

L: NDB 6, 1964, s. 417n.; Thieme-Becker 14, s. 206; NEČVU 1, s. 210; I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, s. 89, 99, 102, 175, 220, 357, 408; Czeike 2, s. 546–547; M. Šoukalová, 13. březen – 2. říjen 2005. G. G. (1664–1744). Baroko ožívá v Liechtensteinském muzeu. Příloha Budišovského zpravodaje č. 2/2005 (http://www.horacko.cz/budisov/zpravodaj, stav k 15. 9. 2015); M. Stehlík, Nové poznatky k tvorbě G. G., in: týž, Barok v soše, 2006, s. 40–49; L. A. Ronzoni, G. G. (1664–1744) 1–2, München 2006; https://www.wien.gv.at/ wiki/index.php/Giovanni_Giuliani (stav k 15. 9. 2015); https://de.wikipedia. org/ (stav k 15. 9. 2015).

Lenka Kudělková