GLÜCKSELIG August Anton 16.6.1806-28.2.1867

Z Personal
August Anton GLÜCKSELIG
Narození 16.6.1806
Místo narození Praha
Úmrtí 28.1.1867
Místo úmrtí Praha
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista

GLÜCKSELIG, August Anton (též LEGIS-GLÜCKSELIG, pův. jm. Anton August), * 16. 6. 1806 Praha, † 28. 1. 1867 Praha, spisovatel

G. se narodil v německé rodině učitele Barthomolea Franze G. (1780–1846) z obce Hlavatce (u Soběslavi). Měl několik sourozenců: Aloise (1804 – po 1863), Josepha (* 1810), Friedricha (* 1823), Karla (* 1825), Johanna (* 1808), Franzisku (* 1812) a Theresii (* 1816). Absolvoval 1822 Akademické gymnázium v Praze, 1823/24 studoval práva na pražské univerzitě, 1825 navštěvoval přednášky o české literatuře na filozofické fakultě, kde se naučil česky. Kromě latiny, staré řečtiny a staroslověnštiny uměl i francouzsky, dánsky, částečně švédsky a rusky. Soukromě navštěvoval hodiny slavistiky J. Dobrovského. 1828 pobýval na univerzitě v Lipsku, kde se zajímal o severské jazyky, literaturu a dějiny, studia zakončil 1828 prací De versus hexametri apud Graecos origine dissertatio. Kvůli rakouské cenzuře se podepisoval pseudonymem G. Th. Legis, které se později objevilo jako část příjmení Legis-Glückselig. Na pražské univerzitě získal doktorát z filozofie. 1848 se oženil s Theresií Lippoldovou (* 1816, † 1. 10. 1867), vnučkou výmarského dvorního rady G. K. Ch. Lippolda; měli spolu nejméně tři děti. Koncem dvacátých let 19. století podnikl studijní cestu po Skandinávii pod vedením A. G. Oehlenschlägera, jehož práci Nordens Guder (1819) přeložil do němčiny. Od 1830 bydlel v Praze na Malé Straně a věnoval se psaní populárněhistorických prací. 1835 byl jmenován oficiálním historiografem korunovace Ferdinanda V. za českého krále. S přestávkami žil trvale v Praze a živil se jako autor historických prací nebo jako příležitostný knihovník na šlechtických sídlech (Oselce /u Nepomuku/, Děčín). Byl pohřben na Malostranském hřbitově, hrob byl před 1940 zničen. G. popsal pražské památky a byl autorem biografií V. Hanky, A. Klara nebo F. W. Siebera. Stýkal se s osobnostmi české a německé kultury E. Gurkem, U. Hornem, P. A. Klarem, A. G. Oehlenschlägerem, J. M. Schottkym nebo M. B. Rozehnalem. Polemizoval s F. Palackým a J. Nerudou. V závěru života se přikláněl k německému nacionálnímu hnutí, naopak český nacionalismus potíral.

D: Fundgruben des alten Nordens 1–2, Leipzig 1829; Der Markomanische Thurm der Feste Klingenberg in Böhmen und dessen Inschrift, tamtéž 1829; Alkuna. Nordische und Nord-Slawische Mythologie, tamtéž 1830; Handbuch der altdeutschen und nordischen Götterlehre, tamtéž 1831; Aktenmässige Darstellung des königl. böhmischen Erbhuldigungs-Belehnungsund Krönungs-Ceremoniels, 1836; Topographischer Grundriß von Prag und dessen Umgebungen, 1835; Huldigung der Herzen bei dem ersten, beglückenden Einzuge Ihrer Allerhöchsten Majestäten Ferdinand und Maria Anna in die königlich böhmische Hauptstadt Prag, am 4. Oktober des Jahres 1835, 1835; Erinnerungen an merkwürdige Gegenstände und Begebenheiten, verbunden mit Novellen, Sagen und Geschichten wie auch beigefügten Tableaux, Steinstichen, Karten, Planen und Musikalien, 1837; Diplomatische Geschichte der aufgehobenen Klöster und Capellen in der königlichen Hauptstadt Prag, 1837; Biographie des Abbe Joseph Dobrowsky…, 1837; Märchen-Almanach für Jung und Alt aus allen Ständen, [1841]; Literaturgeschichte des böhmischen Staats- und Privatrechts, in: Österreichische Zeitschrift für Rechts- und Staatswissenschaft 2, 1847, č. 3, s. 177–217; č. 4, s. 261–280; Alois Klar. Lebens- und Charakterbild eines Professors der Jublilar-Hochschule zu Prag, in: Almanach Libussa 7, 1848, s. 323–427; Wenceslaw Hanka…, in: tamtéž 11, 1852, s. 284–369; Illustrirter Wegweiser durch Prag, mit Ansicht und Plan, 1853; Geschichte Böhmens seit der Urzeit zur Gegenwart, 1853; Miniaturgemälde von Prag: neuester Prager Taschen-Wegweiser und alphabetischer Auskunft-Sekretär, 1853; Geschichten und Alterthümer der böhmischen Burg und Felsenstadt Wischehrad…, 1853; Illustrirte Chronik von Böhmen. Ein geschichtliches Nationalwerk 1–2, 1853–1854; Der Prager Dom zu St. Veit, 1855; Das Faustische Haus in Prag und die Quellen der Faustsage in Böhmen sammt einem nekromantischen Anhange, in: Almanach Libussa 14, 1855, s. 396–421; Prag und dessen Merkwürdigkeiten…, 1856; Blätter aus dem Helden-Buche der Österreichischen Armee, 1858; Böhmens „Ottokar“ als dramatischer Stoff, in: Almanach Libussa 18, 1859, s. 277–284; Das Standbild St. Wenzel’s auf der Karlsbrücke in Prag, in: tamtéž, s. 380–386; Zwei Gemälde von Peter Paul Rubens in Prag, in: tamtéž, s. 387–392; Studien über den Ursprung des österreichischen Kaiserhauses, 1860; Die Königinhofer Handschrift. Offenes Sendschreiben zur endgültigen Lösung der Echtheitsfrage, in: Constitutionelle österreichische Zeitung, 26.–30. 11. 1863; Denkwürdigkeiten des Grafenhauses Thun-Hohenstein, 1867.

L: Wurzbach 14, s. 307–311; ÖBL 2, s. 12; BL 1, s. 446; BJB, s. 66; O. Kletzl, Ein Briefwechsel G. Th. Legis-Glückselig mit Wenzel Hanka, in: MVGDB 69, 1931, s. 127–143; J. Zouhar, August Anton Legis-Glückselig (1806–1867). Das Porträt eines vergessenen deutschsprachigen Prager Verfassers, 2012; týž, České dějiny v díle německy píšícího pražského literáta Augusta Antona Legis-Glückseliga (1806–1867) v dobovém kontextu, in: Státoprávní vztahy českého státu a římskoněmecké říše ve středověku a jejich důsledek pro další vývoj, J. Tauchen – K. Schelle (eds.), 2012, s. 78–91; Biographisch Bibliographisches Kirchenlexikon 34, 2013, sl. 793–801.

Jakub Zouhar