GOČÁR Jiří 12.6.1913-20.7.1979

Z Personal
Jiří GOČÁR
Narození 12.6.1913
Místo narození Praha
Úmrtí 20.7.1979
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí

GOČÁR, Jiří, * 12. 6. 1913 Praha, † 20. 7. 1979 Praha, architekt

Syn architekta Josefa G. (1880–1945). 1931–36 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze (Ing. arch.). 1936–40 absolvoval praxi v ateliéru svého otce, kde se podílel např. na projektech státní galerie nebo československého pavilonu pro Světovou výstavu v Paříži (1937). Poté do 1948 provozoval vlastní ateliér. 1949–53 byl vedoucím ateliéru v podniku Stavoprojekt Praha, 1954–56 pracoval ve Svazu architektů (tehdy součást Ústředního svazu československých výtvarných umělců). Vstoupil do KSČ a začal se angažovat v oblasti teorie architektury a ve stavovských organizacích. 1956–59 byl tajemníkem Svazu architektů ČSR, 1959–69 předsedou Svazu architektů ČSR / ČSSR, po jeho federalizaci 1969–70 předsedou Svazu architektů České socialistické republiky, 1963–71 členem výkonného výboru Mezinárodní unie architektů (Union internationale des architectes, UIA) či Ideové rady pro úpravu Pražského hradu. 1966 byl zvolen členem ÚV KSČ, 1967 předsedal Mezinárodnímu kongresu UIA v Praze. V éře pražského jara se podílel na vzniku Koordinačního výboru tvůrčích svazů; v červenci 1968 signoval prohlášení Jen několik slov, dodatku manifestu Dva tisíce slov, který odmítl teze tzv. varšavského dopisu pěti komunistických stran. 1969 se od svého podpisu distancoval, přesto byl stranicky potrestán, v listopadu 1970 rezignoval na členství v ÚV KSČ. 1971–77 projektoval v ateliéru Investis Praha.

G. raná tvorba navazovala na tradice meziválečné avantgardy, projekty z padesátých až sedmdesátých let byly umírněným kompromisem dobových tendencí. Navrhoval rodinné domy, veřejné a průmyslové stavby, interiéry. Na sklonku první republiky a za protektorátu realizoval vily v Praze-Hlubočepech a Podolí, v Roztokách (u Prahy), Kostelci nad Orlicí, Městečku (nad Sázavou), Čerčanech, Kamenném Přívoze, Mníšku pod Brdy. S Vl. Šedivým provedl 1941 projekt berního úřadu v Táboře. 1945–48 byly podle jeho plánů postaveny Gramofonové závody v Loděnicích, tovární objekty v Jablonci nad Nisou, telefonní ústředna v Praze-Košířích, 1949–53 podnik Vertex v Litomyšli. V dalších letech navrhl obytné domy v Ostravě-Porubě, rekreační středisko v Horní Úpě. Urbanistickými studiemi se pokusil ovlivnit podobu Uhříněvsi a Měcholup (s J. Novotným, 1943, dnes Praha), nábřeží v Táboře (1941), nádraží ve Zlíně (1942–43), historické části Veselí nad Lužnicí aj. Zpracoval územní plány pro Vrchlabí a Špindlerův Mlýn (1945–48). Zúčastnil se řady architektonických soutěží, z nejvýznamnějších: areál Vysoké školy stranické (s J. Albrechtem, 1. cena, 1954, nerealizováno), Památník Slovenského národního povstání v Banské Bystrici (1. cena, 1957, nerealizováno), Realistické divadlo v Praze (s V. Machoninem, 1. cena, 1957, nerealizováno).

Věnoval se otázkám bytové výstavby. Jako předseda komise architektonické soutěže ovlivnil 1963 urbanistickou podobu sídliště Severní terasa v Ústí nad Labem. Publikoval odborné články (např. Architektonická kompozice renesance) v časopisech Architektura ČSR / ČSSR, Československý architekt, Doba, Kultura, Kulturní tvorba, Technická práce, Tvorba. 1963 obdržel Řád práce.

D: knihy: Od pyramid k panelům, 1959; Architekt a ekonom k socialistickému stylu života, 1977 (s J. Tomanem).

L: Toman 2, s. 762; SČSVU 2, s. 356; NEČVUD, s. 241 (se soupisem díla); Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 214; K. Jechová, K historii Koordinačního výboru tvůrčích svazů 1968–1969, in: Proměny pražského jara 1968–1969. Sborník studií a dokumentů o nekapitulantských postojích v československé společnosti, J. Pecka – V. Prečan (eds.), 1993, s. 102; J. Cysařová, Koordinační výbor, tvůrčí svazy a moc 1968–1972, 2003, s. 13, 69; Z. Doskočil, Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu, 2006, s. 287; J. Končelík, Dva tisíce slov. Zrod a důsledky nečekaně vlivného provolání, in: Soudobé dějiny 15, 2008, č. 3–4, s. 512; T. Fassati, Z Benešova za stavbami 20. století krajinou vnější i vnitřní (průvodce světem architektury 20. století Benešovska), 2008, s. 250; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 2010, s. 372; Z. Lukeš a kol., Josef Gočár, 2010, s. 404–405; http://muzeum-umeni-benesov.cz/ useruploads/files/sumne_benesovsko/7.gocarjiri.pdf (stav k 9. 5. 2016); http://cs.isabart.org/person/21525 (stav k 9. 5. 2016); http://www.theatrearchitecture.eu/cs/db/?theatreId=503 (stav k 9. 5. 2016); Literární listy 1, zvl. vyd., 19. 7. 1968, s. 1.

Zdeněk Doskočil