GOLDMANN Josef 3.5.1912-9.3.1984

Z Personal
Josef GOLDMANN
Narození 3.5.1912
Místo narození Karlovy Vary
Úmrtí 9.3.1984
Místo úmrtí Praha
Povolání

19- Ekonom nebo statistik

1- Matematik

GOLDMANN, Josef, * 3. 5. 1912 Karlovy Vary, † 9. 3. 1984 Praha, ekonom

Pocházel z židovské rodiny obchodníka Julia G. a Elsy, roz. Goldbergové, 1949 vystoupil z náboženské obce. 1931–34 studoval ekonomii na univerzitě v Londýně (Bachelor of Science) a souběžně práva na Německé univerzitě v Praze, odkud 1934 přestoupil na Právnickou fakultu UK (1936 JUDr.). 1936–38 působil jako advokátní koncipient. 1937 vstoupil do KSČ. Po mnichovské dohodě emigroval do Velké Británie. 1939–40 se angažoval v organizaci Windsor, která pomáhala politickým uprchlíkům z Československa. 1940–42 pracoval jako lesní dělník, 1942–43 a znovu 1945 byl asistentem ve Statistickém ústavu Oxfordské univerzity (Oxford Institute of Statistics), kde úzce spolupracoval s předním polským ekonomem M. Kaleckim, 1943–45 byl zaměstnancem Britského ústavu pro výzkum veřejného mínění (Gallup-Institut). Zabýval se kvantifikací ekonomických veličin, problematikou výzkumu poptávky a syntetické ekonomiky (např. studie Příjmy obyvatelstva a spotřeba piva a cigaret ve Velké Británii; Výdaje na nájemné podle rodinných účtů). 1939–42 byl členem sudetoněmecké skupiny KSČ sdružené okolo libereckého poslance G. Beuera. Od října 1943 se angažoval v Sudetoněmeckém výboru – reprezentaci demokratických Němců z Československa (Sudetendeutscher Ausschuß – Vertretung der demokratischen Deutschen aus der ČSR). V jeho rámci vedl 1944–45 společně s L. Frejkou kolektiv národohospodářů, jehož názory týkající se problematiky plánovaného hospodářství výrazně ovlivnily ekonomický program KSČ v prvních poválečných letech.

Po návratu do ČSR byl 1945–49 plánovacím referentem v aparátu ÚV KSČ, 1947–49 stál v čele Ústavu pro hospodářský a sociální výzkum při Socialistické akademii. Jako člen národohospodářské komise ÚV KSČ měl 1947–48 značný podíl na přípravě prvního pětiletého plánu, přičemž opět úzce kooperoval s L. Frejkou. Prosazoval útlum některých předimenzovaných odvětví (např. textilní výroby) a širší orientaci na těžký průmysl. 1948–49 se zúčastnil zasedání Hospodářské rady ÚV KSČ, byl členem Ústřední plánovací komise. 1949 se stal náměstkem ministra – předsedy Státního úřadu plánovacího a stálým zástupcem ČSR v Radě vzájemné hospodářské pomoci. Po únoru 1948 také učil na Vysoké škole věd hospodářských.

Rostoucí hospodářské potíže, vyvolané tuhou centralizací ekonomického řízení, aplikací sovětských vzorů i zostřenou mezinárodní situací, a atmosféra hledání třídního nepřítele uvnitř strany přispěly ke G. pádu. Po uvěznění R. Slánského byl v lednu 1952 odvolán z funkce náměstka a zařazen jako plánovací referent v podniku lehkého průmyslu, v dubnu 1952 zatčen, vyloučen z KSČ a poté vyšetřován StB v Praze-Ruzyni. K zájmu bezpečnostních orgánů o G. přispěl jeho židovský původ a válečný pobyt na Západě. V rámci konstrukce tzv. protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským byl postaven do čela skupiny národohospodářů (J. Bárta, F. Fabinger, I. Holý, J. Jičínský, J. Kárný, F. J. Kolár, M. Lewinter, Z. Rudinger), označené za jednu z jeho pobočných větví, která měla způsobit ekonomické problémy. V srpnu 1954 G. odsoudil Nejvyšší soud na dvacet let odnětí svobody za velezradu, sabotáž a špionáž, 1958 mu byl trest snížen na dvanáct let, z vězení propuštěn díky amnestii z května 1960. Poté pracoval jako frézař v národním podniku Státní výrobna autodílů (SVA). 1963 byl občansky a stranicky rehabilitován.

Po návratu do veřejného života se stal vedoucím odboru československé ekonomiky v Ekonomickém ústavu ČSAV. Zabýval se teorií ekonomického růstu, otázkami hospodářské rovnováhy a stability, ekonomickými cykly. Věnoval se makroekonomické analýze a strukturálním problémům československého hospodářství. Ekonomický propad z let 1962–63 (šlo o první případ, kdy se československé hospodářství po druhé světové válce ocitlo v recesi) neváhal označit za cyklickou krizi, která mohla postihnout i hospodářství nekapitalistického typu a jejíž vznik vyplýval z logiky fungování centrálně plánované ekonomiky. V polovině šedesátých let tím průkopnicky zasáhl do dobové diskuse národohospodářů, podílel se na přípravě a prosazení Šikovy ekonomické reformy. 1963–64 pracoval jako člen komise ÚV KSČ pro otázky životní úrovně. Za tzv. normalizace pokračoval ve vědecké, publikační i přednáškové činnosti. Přispíval do Rudého práva, Hospodářských novin, Politické ekonomie, Ekonomicko-matematického obzoru aj. Člen Královské statistické společnosti (Royal Statistical Society, Velká Británie), nositel Řádu 25. února (1949).

D: Czechoslovakia. Test Case of Nationalisation. A Survey of Post-War Industrial Development and the Two-Year Plan, 1947; Plánované hospodářství v Československu, 1948 (s kolektivem); Plánování – ekonomický zákon socialismu, 1949 (s kolektivem); Některé problémy plánovací techniky a methodiky, 1950; Strukturální problémy československého hospodářství a první pětiletka, 1951; O dvouletce a první pětiletce, in: Příspěvky k dějinám KSČ 5, 1965, č. 3, s. 428–432 (s J. Flekem); Hospodářský růst v ČSSR, 1967 (s K. Koubou); Makroekonomická analýza a prognóza, 1975; Úvod do makroekonomické analýzy, 1978; Strategie ekonomického růstu, 1985.

L: ČBS, s. 169; Tomeš 1, s. 368–369; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 215; BHDE 1, s. 231–232; Ekonomicko-matematický obzor 21, 1985, č. 2, s. 95; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953, passim; K. Kaplan, K počátkům první pětiletky, in: ČČH 12, 1964, č. 2. s. 171, 173; A. London, Doznání, 1969, passim; J. Pelikán, Potlačená zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949–1968, Wien 1970, passim; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, rejstřík; týž, K politickým procesům v Československu 1948–1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro rehabilitaci, 1994, rejstřík; týž, Československo v RVHP, 1995, rejstřík; týž, StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 2002, rejstřík; J. Vorel – A. Šimánková a kol., Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech 1, 2003, s. 230, 256, 274; V. Průcha a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992, II. díl (1945–1992), 2009, s. 159, 252–253, 278; Z. Šulc, Z jeviště i zákulisí české politiky a ekonomiky, 2011, rejstřík; Z. Jirásek, „Ocelová koncepce“ hospodářství českých zemí 1947–1953, 2014, s. 23, 25–27, 31–33, 35–37, 39, 62, 64–66, 68–70, 89, 114, 156–157, 169–170; Rudé právo 22. 8. 1963, s. 2.

P: Archiv bezpečnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, sign. 24; NA, Praha, fond KSČ-ÚV, Komise pro prošetřování politických procesů v období 1949–1954 (Komise I.), sv. 25–26, archivní jednotka 530–552; fond Generální prokuratura Praha (neuspoř.), rehabilitační řízení Nejvyššího soudu z r. 1963; matrika narozených židovské náboženské obce Karlovy Vary, 1909–1938, folio 10, č. řádku 102; http:// www.badatelna.eu/fond/1073 (stav k 20. 2. 2017).

Zdeněk Doskočil