GOLDSCHEIDER František 6.4.1924-14.1.1991

Z Personal
František GOLDSCHEIDER
Narození 6.4.1924
Místo narození Plzeň
Úmrtí 14.1.1991
Místo úmrtí Frankfurt nad Mohanem (Německo)
Povolání

48- Politický publicista 85- Filmař nebo filmový podnikatel

86- Televizní pracovník nebo reportér

GOLDSCHEIDER, František, * 6. 4. 1924 Plzeň, † 14. 1. 1991 Frankfurt nad Mohanem (Německo), filmový historik, publicista

Rodiče a nejstarší bratr Karel (* 30. 11. 1919, † 6. 2. nebo 18. 3. 1942 Mauthausen, Rakousko) zahynuli v koncentračním táboře. Před ukončením kvinty byl G. 1940 vyloučen ze studia na plzeňském gymnáziu pro židovský původ, v lednu 1942 deportován transportem R do Terezína, kde se ve volných chvílích věnoval divadlu, kabaretu a recitaci. V prosinci 1943 byl odvlečen do Osvětimi, 1944 poslán na práci do pobočného tábora Schwarzheide v jižním Braniborsku (součást koncentračního tábora Sachsenhausen), na konci války se účastnil pochodu smrti, osvobozen v Terezíně.

1945–47 byl posluchačem herecké školy E. F. Buriana, 1955–59 dálkově studoval žurnalistiku na tehdejší Filologické fakultě UK (1968 PhDr.). 1945–47 hrál v divadle D 46–47, 1948–49 byl konferenciérem Armádního uměleckého souboru V. Nejedlého. V poválečných letech začal v tisku (Mladá fronta, Práce) publikovat články a kritiky o filmové tvorbě. 1946–61 pracoval jako redaktor Světa v obrazech, 1949–50 působil také v Haló – Nedělních novinách a 1951–55 v týdeníku Květy. 1961–70 byl šéfredaktorem časopisu Kino, který se snažil zacílit na širší čtenářskou obec. Autorsky a edičně spolupracoval na filmových almanaších Film 1961 a Film 1962 (se S. Zvoníčkem a J. Hořejším), získané zkušenosti zúročil při tvorbě ročenek Magazínu Kina (1965–70, 1979), které publicistickou formou popularizovaly světovou kinematografii. Spolupracoval s řadou dalších periodik (Film a doba, Signál, Záběr), s rozhlasem (pořad Zrcadlo kultury) a televizí, kde se 1962–69 jako autor a moderátor podílel na naučném seriálu Malá filmová historie. V šedesátých letech se stal členem ÚV Svazu československých novinářů, 1968 předsedou Klubu filmových novinářů. 1963–64 byl prvním předsedou Celostátního výboru Klubu přátel filmového umění (později Československá federace filmových klubů), který zaštiťoval provoz klubových kin. 1968–69 a znovu 1990 byl konferenciérem festivalu československých filmů Finále v Plzni.

V době pražského jara podporoval reformní proces. Po nástupu tzv. normalizace byla F. činnost z politických důvodů omezována, v redakci Kina zůstal jen jako řadový redaktor. Pod pseudonymem František Hromek se společně s M. Frídou a K. Čáslavským podílel na scénářích několika televizních cyklů věnovaných historii filmu a filmovým hercům a komikům (Nesmrtelné stíny, 52 komiků a spol., Kino mého mládí, Komik a jeho svět). 1981 emigroval přes Řecko do SRN, kde se ve Frankfurtu nad Mohanem stal úředníkem organizace Claims Conference, zabývající se válečným utrpením Židů a jejích odškodněním. Zároveň přednášel historii filmu na univerzitách a publikoval v periodickém tisku. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa a přispíval do časopisu Reportér, který v curyšském nakladatelství Polygon vydával novinář V. Škutina. Pochován je v Praze na Novém židovském hřbitově na Olšanech.

S první manželkou Ninou, roz. Zvjaginovou (* 1923), měl syna Alexandra (* 22. 6. 1950 Praha), hudebního skladatele, producenta a publicistu, od 1981 žijícího v Londýně; s druhou ženou Alexandrou, roz. Herrmannovou (* 1945), syny Filipa (* 1970) a Tomáše (* 1975). Bratr Hanuš G. (* 28. 10. 1921, † 28. 2. 2001) byl mezinárodním tajemníkem Československého golfového svazu, později prezidentem Československé (od 1993 České) golfové federace. Od 2016 je po něm pojmenována ulice u golfového hřiště v Praze-Motole.

D: … na všem jsou vinni židi a cyklisti aneb divadlo v ghettu Terezín, in: Proměny 27, 1990, č. 2, s. 120–133.

L: ČBS, s. 169; Tomeš 1, s. 369; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 215; BJB, s. 67; Slovník českých spisovatelů, J. Brabec – J. Gruša (eds.), Toronto 1982, s. 117; P. Feldstein, Návrat F. G., in: Roš Chodeš 53, 1991, č. 3, s. 12–13; M. Kárný a kol., Terezínská pamětní kniha 1, 1995, s. 278; http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/414872-frantisek-goldscheider.html (stav k 9. 5. 2016); V. Kurucová, Filmové kluby v letech 1967–1968. Autonomní prostory v kontrolované kultuře, 2014 (bakalářská práce, FF MU, Brno), s. 13–14; Rudé právo 20. 10. 1963, s. 2; R. Kaslová, Vzpomínání na F. G., in: Xantypa 10, 2004, č. 11, s. 34; Radniční listy. Zpravodaj města Plzně, říjen 2015, s. 5; nekrology: Práce 17. 1. 1991, s. 5; Lidová demokracie 21. 1. 1991, s. 5; Lidové noviny 25. 1. 1991, s. 9. K Alexandrovi G.: EJ, s. 159; https://cs.wikipedia.org/ (stav k 9. 5. 2016); https://en.wikipedia.org/ (stav k 9. 5. 2016). K Hanušovi G.: http://www.golf.cz/novinky/nezapomenutelny-hanus-goldscheider/ (stav k 9. 5. 2016).

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Zdeněk Doskočil