GOLLOVÁ Nataša 27.2.1912-29.10.1988

Z Personal
Nataša GOLLOVÁ
Narození 27.2.1912
Místo narození Brno
Úmrtí 29.10.1988
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

GOLLOVÁ, Nataša (vl. jm. Hodáčová), * 27. 2. 1912 Brno, † 29. 10. 1988 Praha, herečka

Dcera politika, národohospodáře JUDr. F. X. Hodáče (1883 až 1943) a Adély, roz. Gollové (1883–1969), dcery Jaroslava G. (1846–1929). Její nevlastní sestrou byla herečka Marcella Sedláčková (1926–1969), nemanželská dcera F. X. Hodáče a herečky Anduly Sedláčkové. G. se narodila v Údolní ulici v Brně (rodný dům je od 2016 označen pamětní deskou), ale po otcově přechodu na ČVUT se 1913 rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala dívčí gymnázium v Praze a dále filozofii a jazyky na Filozofické fakultě UK a také v Anglii. Již na střední škole ochotnicky účinkovala v divadle. Herectví se učila soukromě u K. Dostala a J. Frejky, moderní scénický tanec u J. Nikolské a J. Kröschlové. 1932 se v Paříži představila v baletu V podvečer parného dne v roli Ptáka snů. Tam se zamilovala do básníka T. Tzary, s nímž prožila krátký vztah. Hereckou dráhu začala v divadle. 1933–34 byla v angažmá v Olomouci, později ve Slovenském národním divadle v Bratislavě; 1935 se vrátila do Prahy a přijala angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde působila až do 1944. Hostovala také v Městském komorním divadle a Městském divadle Na Poříčí. Po druhé světové válce účinkovala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, Divadle Na Fidlovačce, od 1955 hrála v Divadle satiry Jana Wericha (od 1957 Divadlo ABC), které bylo 1962 připojeno k Městským divadlům pražským. V angažmá setrvala do 1971, naposledy se představila v kriminální komedii K. Wittlingera Tři dámy s pistolí (1970).

Proslavila se především ve filmu, kde uplatnila svůj komediální talent. Debutovala ve snímku Kantor ideál (1932) v režii M. Friče. První velkou roli dostala od režiséra J. M. Krňanského ve filmu Bezdětná (1935), kde excelovala po boku O. Korbeláře. Od konce třicátých let točila jeden film za druhým. Nejvýznamnější úlohy vytvořila v dílech M. Friče (Kristián, Eva tropí hlouposti /1939/, Hotel Modrá hvězda, Roztomilý člověk /1941/) a O. Vávry (Pohádka máje /1940/, Okouzlená /1942/ a Šťastnou cestu /1943/). Po druhé světové válce byla obviněna ze spolupráce s německými filmaři, ačkoli hrála (jako Ada Goll) v jediném německém filmu Komm zu mir zurück (Vrať se ke mně zpět, 1944); přitížil jí ale důvěrný vztah k Willymu Söhnelovi, říšskému dohlížiteli (původně československému občanu) nad filmovými ateliéry na Barrandově.

V prvních květnových dnech 1945 odjela do Terezína pečovat o nemocné skvrnitým tyfem; nakazila se a půl roku bojovala o život. Její poválečné vyšetřování bylo nakonec zastaveno. 1947 se provdala za divadelního režiséra Karla Konstantina (1903–1961). Hrála především v divadle, od padesátých let znovu i ve filmu. Nejvýraznější role vytvořila jako Kateřina / Sirael ve Fričově filmu Císařův pekař a Pekařův císař (1951) a tetička v Podskalského komedii Drahé tety a já (1974), jinak se objevovala v malých úlohách. Po manželově smrti prožila stáří poznamenané vážnými zdravotními problémy, zemřela osamocená v domově důchodců. Je pohřbena v hrobce rodiny Hodáčových na Vyšehradském hřbitově v Praze.

D: soupis rolí, divadelní: http://vis.idu.cz (Divadelní ústav, virtuální studovna); filmové: www.csfd.cz

L: MČE 2, s. 627; ČBS, s. 169; Tomeš 1, s. 370; FPH 1, s. 119–121; Fikejz 1, s. 317–320; M. Nováková, Ohnivý žebřík: setkání ve snu a pravdě, 1944; M. Rutte, O umění hereckém: k estetice a psychologii divadelní a filmové tvor by, 1946, passim; L. Tunys, N. G., 1972; DČD 4, rejstřík; V. Kudělka, Hvězdy nad Barrandovem: průvodce po starších českých filmech, 1994, passim; J. Frais, Trojhvězdí nesmrtelných: tragické osudy největších filmových hvězd Adiny Mandlové, N. G. a Lídy Baarové, 1998; A. Cibulka, N. G. Život tropí hlouposti, 2002; R. Rohál, Lesk a bída slavných českých žen, 2002; V. Přibský, Roztomilé děvče: zlatá éra N. G., 2003 (2. vyd. 2013); S. Motl, Mraky nad Barrandovem, 2006, rejstřík; A. Cibulka, N. G. 2, Černobílé vzpomínání, 2011; R. Žitný, Herci a herečky před soudem, 2014, rejstřík; V. Miko, České milenky nacistů, 2015.

Blanka Jedličková