GOMPERZ Max 1.3.1822-7.11.1913

Z Personal
Max GOMPERZ
Narození 1.3.1822
Místo narození Brno
Úmrtí 7.11.1913
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu 19- Ekonom nebo statistik

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

GOMPERZ, Max, * 1. 3. 1822 Brno, † 7. 11. 1913 Vídeň (Rakousko), textilní podnikatel, bankéř

Byl synem textilního podnikatele a bankéře Philippa (I.) G. a Henrietty, roz. Auspitzové, bratrem Julia (1823–1909) a Theodora G. (1832–1912), otcem Philippa (II.) G. (1860–1948). Od 1839 se věnoval výrobě suken a odborné znalosti si zdokonalil delším pobytem ve francouzském Sedanu. 1851 spolu s J. Auspitzem založil v rodišti školu pro řemeslníky, první svého druhu v habsburské monarchii. Od 1850 vedl továrnu na vlněné zboží L. Auspitz’ Enkel, spolu s bratrem Juliem přenesli 1854 tovární provoz do nového komplexu v Ugarteho (dnešní Václavské) ulici, kde vyráběli jemná sukna a látky z černé česané příze. Zároveň byli podílníky rodinného bankovního domu „Philipp Gomperz“. G. se už 1858 přestěhoval do Vídně, kam 1867 spolu s bratrem Juliem přenesli rovněž sídlo rodinné banky. Soukromé banky neměly budoucnost, proto G. omezoval samostatnou bankovní činnost a současně se angažoval v Creditanstalt für Handel und Gewerbe, akciové bance s největším podílem Rothschildů, od 1857 vedl brněnskou pobočku této banky, od 1860 zasedal v správní radě, od 1883 byl viceprezidentem, 1896–1913 také prezidentem společnosti a zároveň patřil k jejím velkým akcionářům. Předtím pracoval 1852–60 jako viceprezident brněnské OŽK. Kromě hlavního působení v textilním průmyslu a bankovnictví podnikal také v cukrovarnickém odvětví, byl prezidentem správní rady České západní dráhy (do 1898) a zasedal ve vedení Pražské železářské společnosti.

1876 zakoupil s bratrem Juliem spojený velkostatek Habrovany–Hlubočany a 1885 se synem Philippem velkostatek Oslavany (1911 se vzdal své poloviny). G. majetek byl před první světovou válkou odhadován na 11,2 milionu tehdejších korun a byl ze dvou třetin uložen v cenných papírech.

Za veřejnou činnost G. obdržel četná ocenění: 1867 se stal rytířem Řádu železné koruny III. třídy a 1877 byl povýšen do rytířského stavu, 1873 obdržel komturský kříž Řádu Františka Josefa. Z manželského svazku s Louisou, roz. Auspitzovou, vzešly vedle syna Philippa (1860–1948) dcery Rosa (1861–1956), provdaná za švýcarského diplomata Gastona Carlina, Cornelie (1865–1944) a Marie (1870–1940).

L: Heller 4 (1890), s. 44–45; H. Heller, Unsere Handels- und Gewerbekammern. Biographisch-statistisches Lexikon, 1. Mähren und Schlesien, 1894, s. 13; Wininger 2, s. 492; BL 1, s. 456; ÖBL 2, s. 31; Korespondence Caroline Bettelheim-Gomperz (1845–1925); Theodor Gomperz, Briefe und Aufzeichnungen 1 (1832–1868), H. Gomperz (ed.), Wien 1936; Theodor Gomperz. Ein Gelehrtenleben im Bürgertum der Franz-Josefs-Zeit. Auswahl seiner Briefe und Aufzeichnungen 1869–1912, R. A. Kann (ed.), tamtéž 1974; Briefe an, von und um Josephine von Wertheimstein, týž (ed.), tam - též 1981; O. Kühschelm, M. Ritter von G. und sein Sohn Philipp – Vermögen und Lebensstil einer Familie aus dem jüdischen Großbürgertum vom Vormärz bis zur NS-Zeit, in: Emil Orlik, Prag–Wien–Berlin, O. Rychlik (ed.), tamtéž 1997, s. 59–74; P. Hlaváček, Habrovany 1350–2000, 2000, s. 49–50; Myška 1, s. 133; Marie von Gomperz, Hugo von Hofmannsthal. Briefwechsel mit Marie von Gomperz. 1892–1916; mit Briefen von Nelly von Gomperz, U. Tanzer (ed.), Freiburg im Breisgau 2001; G. Gaugusch, Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, 1, Wien 2011, s. 971, 974–975 (s další literaturou); B. Smutný, Brněnští podnikatelé a jejich podniky, 2012, s. 129–130.

Pavel Cibulka