GOMPERZ Philipp 4.4.1860-3.12.1948

Z Personal
Philipp GOMPERZ
Narození 4.4.1860
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 3.12.1948
Místo úmrtí Montreaux (Švýcarsko)
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
20- Finančník nebo pojišťovák

GOMPERZ, Philipp, * 4. 4. 1860 Vídeň (Rakousko), † 3. 12. 1948 Montreux (Švýcarsko), bankéř, velkostatkář, politik

Byl synem bankéře a podnikatele Maxe G. (1822–1913) a Louisy, roz. Auspitzové. 1883 na vídeňské univerzitě absolvoval práva a získal doktorát. 1885 s otcem zakoupil oslavanský velkostatek, 1909 zdědil velkostatky Habrovany, Hlubočany a Rosice. V rodišti zastával funkci prezidenta banky Credit-Anstalt für Handel und Gewerbe, pracoval v rodinné firmě L. Auspitz’ Enkel, do níž 1909 vstoupil jako společník, od 1913 byl jediným majitelem firmy, vídeňského bankovního domu „Philipp Gomperz“ i rodinných velkostatků, což z něho učinilo mimořádně bohatého muže. Angažoval se i v zemské politice, 1896–1918 byl poslancem moravského zemského sněmu za ústavověrný velkostatek a před první světovou válkou patřil do neformálního rozhodovacího orgánu moravské samosprávy, tzv. Devítky. 1917 byl povolán do panské sněmovny říšské rady. Během první světové války přistupoval zdrženlivě ke koupi válečných dluhopisů. 1918 přijal československé státní občanství. Po smrti svého otce zasedal ve správní radě vídeňské Credit-Anstalt, která se 1918 rozhodla prodat své pobočky v českých zemích pražské Böhmische Escomptebank (Česká eskomptní banka), G. vstoupil do její správní rady a ve třicátých letech byl zvolen jejím prezidentem. 1922 zastavil činnost rodinné banky, kterou položila rakouská hyperinflace, nadále vedl prosperující firmu L. Auspitz’ Enkel. 1924 byl habrovanský velkostatek v rámci pozemkové reformy z velké části rozparcelován, tamní zámek G. pronajímal a spravoval pouze lesy. Sbíral umělecké předměty a udržoval četné styky s německými umělci.

Po německé okupaci českých zemí nacisté přikročili 1939 k vyvlastnění G. majetku, popř. k zavedení nucené správy. G. 1941 emigroval se svou sestrou Cornelií do Švýcarska, kde uložil část kapitálu. Po 1945 byl majetek v českých zemích jako německý zestátněn a G. jednal bez výsledku o možnosti získat československé občanství.

L: Heller 1 (1912), s. 46; BL 1, s. 456; O. Kühschelm, Max Ritter von Gomperz und sein Sohn Philipp – Vermögen und Lebensstil einer Familie aus dem jüdischen Großbürgertum vom Vormärz bis zur NS-Zeit, in: Emil Orlik. Prag–Wien–Berlin, O. Rychlik (ed.), Wien 1997, s. 59–74; P. Hlaváček, Habrovany 1350–2000, 2000, s. 123–126; Marie von Gomperz, Hugo von Hofmannsthal. Briefwechsel mit Marie von Gomperz. 1892–1916; mit Briefen von Nelly von Gomperz, U. Tanzer (ed.), Freiburg im Breisgau 2001; Myška 1, s. 133–134; Fallgeschichte: Cornelia, Marie und Philipp Gomperz, in: Recollecting – Raub und Restitution, Wien 2009, s. 202–205; G. Gaugusch, Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, 1, Wien 2011, s. 975 (s další literaturou); B. Smutný, Brněnští podnikatelé a jejich podniky, 2012, s. 130–131; J. Malíř a kol., Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 215–216; F. Adl gasser, Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848–1918, Bd. 1, Wien 2014, s. 359–360.

Pavel Cibulka