GOTTLIEB František 4.8.1903-14.5.1974

Z Personal
František GOTTLIEB
Narození 4.8.1903
Místo narození Klatovy
Úmrtí 14.5.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

GOTTLIEB, František, * 4. 8. 1903 Klatovy, † 14. 5. 1974 Praha, spisovatel

Pocházel z židovské rodiny lékárníka. Po absolvování reálného gymnázia v rodišti studoval v Praze práva na UK (JUDr. 1927) a navštěvoval některé přednášky na filozofické fakultě. Během studia pobýval 1925 několik měsíců v Paříži. Po promoci se živil jako advokátní koncipient, 1932–39 advokát. Za druhé světové války vstoupil v Palestině do 11. československého pěšího praporu a 1943 se jako příslušník 200. československého lehkého protiletadlového pluku zúčastnil druhé bitvy o Tobruk. V létě 1944 se stal právním referentem exilového ministerstva zahraničí, od září 1945 pracoval na ministerstvu v oddělení pro mezinárodní organizace a od března 1948 byl přednostou oddělení. Jako poradce působil 1948 při mezinárodním soudu v Haagu. V únoru 1949 se stal přednostou odboru pro OSN a po boku ministra V. Clementise se účastnil zasedání třetího a čtvrtého valného shromáždění OSN, s náměstkyní Gertrudou Sekaninovou-Čakrtovou i pátého zasedání 1950. Oddělení mezinárodních organizací opět vedl 1951–57. Koncem června 1958 však musel po stranických prověrkách ministerstvo opustit. Od 1958 byl spisovatelem z povolání.

Publikovat začal již ve dvacátých letech. V básnických začátcích navazoval na poezii O. Fischera, hlásil se k tradici židovských proroků (sbírky Cesta do Kanaán, 1924; Proměny, 1928). Jeho lyrika byla zejména reflexivní, v poválečných básních je patrná radost ze života. G. psal také povídky, novely či romány; někdy se do nich promítly zážitky a zkušenosti z druhé světové války (např. Čelem proti čelu, 1947; Člověk není stěhovavý, 1959; Z okna do okna, 1973). Hrdiny svých románů sledoval G. jako vzdělaný pozorovatel v kontextu evropského dění (zejm. román Volání na časy, 1962). Přímou válečnou zkušenost popsal ve vzpomínkách nazvaných U děla na středním východě (Londýn 1944; 2. vyd. 1946 s titulem Po druhé Tobruk). Publikoval v periodikách Host, Kytice, Lidové noviny, Literární noviny, Plamen, Nový život, Pramen, Tvorba, v židovských časopisech a kalendářích (1954–77 hlavně v Židovské ročence). Zejména během druhé světové války užíval pseudonymu Josef Goral; podepisoval se také šifrou VrR. Je pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze.

D: básnické sbírky: Bílý plamen, 1935; Vzkaz, 1938; Dvojí nástup, London 1942 (rozšířené vyd. 1946); Procitnutí, 1954; Nápěvy a nárazy, 1957; Hrací mlýn, 1959; Rozpjatý den, 1966. Romány: Životy Jiřího Kahna, 1930. Eseje: Jan Maria Zeyer, 1932. Další prózy: Brýle a bodák, London 1942; Jaro a poušť, 1956; Novely z rozchodu, 1958; Cesta k mistrům, 1958. Drama pro děti: Golem, 1965.

L: OSND 2/2, s. 905; MČE 2, s. 638; LČL 1, s. 807; BJB, s. 69; Wininger 2, s. 506; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/ (s další literaturou, stav k 22. 3. 2016).

P: LA PNP, Praha, osobní fond (archivní pomůcka L. Šolcová); Archiv hl. m. Prahy, osobní fond; NA, Praha, matrika nar. židovské náboženské obce Klatovy, 1870–1938, inv. č. 793, fol. 76; Archiv UK, Praha, Matrika doktorů Univerzity Karlovy VI. (1924–1927), s. 2892.

Veronika Stehlíková