GRÜNER Ignaz 10.4.1817-9.6.1901

Z Personal
Ignaz GRÜNER
Narození 10.4.1817
Místo narození Cheb
Úmrtí 9.6.1901
Místo úmrtí Baden (Rakousko)
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

GRÜNER, Ignaz (též Hynek), * 10. 4. 1817 Cheb, † 9. 6. 1901 Baden (Rakousko), úředník, politik

Syn Josepha Sebestiana G. (1779/1780–1864). G. začínal úřední kariéru 1837 na českém místodržitelství v Praze, 1838–49 působil na magistrátních úřadech v Praze, Plzni a Žatci. 1850 byl jmenován okresním hejtmanem ve Šluknově, 1850–52 v Rumburku, 1852–54 v Žatci. 1854–1861 zastával místo krajského hejtmana v Brašově v Sedmihradsku. Do Čech se vrátil 1861, stal se vedoucím okresního úřadu v Českých Budějovicích, v následujícím roce povýšil na místo představeného krajského úřadu. Budějovicím zůstal věrný až do 1868, naposledy ve funkci dohlédacího okresního představeného. Jeho dalším působištěm byly 1868–75 Litoměřice, kde zastával úřad dohlédacího okresního hejtmana, 1868 tam získal čestné občanství. G. podporoval nadace pro sirotky z úřednických rodin, fondy pro studenty. 1876 obdržel titul dvorního rady a jmenování viceprezidentem zemské školní rady. Vrchol jeho úřednické kariéry se stala funkce vicemístodržitele v Čechách (1876–81). G. se angažoval také veřejně. Přestože jako vlivný státní úředník nebyl formálně členem žádné politické strany, hlásili se k němu němečtí liberálové. Jeho penzionování 1881 spojoval liberální tisk se stoupajícím vlivem staročechů. 1861 se za městskou kurii stal poslancem českého zemského sněmu, který ho v listopadu 1864 delegoval do vídeňské říšské rady. Na zemský mandát rezignoval 1866. V červenci 1872 mu byl udělen Řád železné koruny, což mu 1875 otevřelo cestu k nobilitaci. Získal také ruský Řád sv. Anny. Na odpočinku žil v Badenu (u Vídně). Kariéru ve službách státu si zvolil také G. bratr Josef, který se jako konzul věnoval zahraničním stykům habsburské monarchie. Oba bratři se jakožto významní rodáci stali čestnými občany Chebu.

L: BL 1, s. 479; A. Špiritová, Slovník představitelů státní správy v Čechách v letech 1850–1918, 1993, s. 55; Lišková, s. 82.

Pavla Vošahlíková