GRÜNFELD Alfred 4.7.1852-4.1.1924

Z Personal
Alfred GRÜNFELD
Narození 4.7.1852
Místo narození Praha
Úmrtí 4.1.1924
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 78- Hudební interpret

GRÜNFELD, Alfred, * 4. 7. 1852 Praha, † 4. 1. 1924 Vídeň (Rakousko), klavírista, hudební skladatel, pedagog

Pocházel z rozvětvené židovské rodiny Moritze a Reginy G.; dvě z jejich osmi dětí se věnovaly hudbě na profesionální úrovni. Na klavír G. hrál od útlého dětství, na prvních koncertech vystupoval jako geniální dítě. Od mládí také komponoval, již 1864 vyšla tiskem jeho první skladba Regina-Quadrille, věnovaná matce. G. poprvé veřejně koncertoval 1865 v pražském Konviktu. Krátce ho vyučoval B. Smetana, poté začal studovat na pražské konzervatoři klavír a skladbu. V dalším školení pokračoval na berlínské Nové hudební akademii (Neue Akademie der Tonkunst), kde se jeho klavírní výchově věnoval Th. Kullak a výuce kompozice R. Wüerst. Trvalým působištěm mladého koncertního pianisty se od 1873 stala Vídeň. 1875 vystoupil před císařem Františkem Josefem I. Podnikal velká koncertní turné po Evropě i USA. Získal řadu prestižních cen, titulů, např. komorní virtuos a královský dvorní klavírista, rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1897), 1913 byl jmenován profesorem na konzervatoři Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) a od 1913 na Nové vídeňské konzervatoři (Neues Wiener Konservatorium, založena 1909). Stal se součástí vídeňského společenského a uměleckého života (obdivně se o něm vyjadřoval hudební kritik E. Hanslick). Ve Vídni G. pomáhal českým hudebníkům, s nimiž udržoval vstřícné vztahy. Českému kvartetu, s nímž ho pojilo přátelství i koncertní činnost, otevřel cestu na vídeňská koncertní pódia. Sám si udržel dobrou znalost českého jazyka. Přátelil se s J. Straus sem ml., jeho parafráze valčíků G. úspěšně uváděl na svých vystoupeních. Doprovázel také svého mladšího bratra, violoncellistu Heinricha G. (* 21. 4. 1855 Praha, † 26. 8. 1931 Berlín, Německo), rovněž žáka pražské konzervatoře. Současníci obdivovali G. virtuozitu a elegantní hru. Patřil k prvním klavíristům, kteří své umění zaznamenali na zvukové dokumenty. 1899–1914 natočil řadu snímků, které dokazují jeho technické vybavení, smysl pro rytmus skladeb, ale také jistý manýrismus, a zejména mimořádné zacházení s notovým záznamem. G. volil skladby určené především pro efektní hru, podle kritiků však hrál kvalitně i klasický klavírní repertoár (J. S. Bach, W. A. Mozart, L. van Beethoven, F. Chopin ad.). Po první světové válce sice opustil koncertní pódia, díky nahrávkám však zůstal populární.

G. se věnoval i kompozici; zanechal zejména drobné salónní a koncertní kusy, včetně úprav skladeb známých skladatelů (J. Strauss ml., F. Schubert, Ch. Gounod, L. Delibes) pro virtuózní klavírní přednes. Dochovala se také jeho díla operní, operetní a hudba k činohrám, jejich obliba však zůstala časově omezena. Jeho dílo se stalo součástí fondů evropských knihoven (rozsáhlou sbírku materiálů vlastní Rakouská národní knihovna, např. dobové tisky a rukopisy, včetně autografů; dokumentaci ke G. životu, korespondenci a sbírku fotografií a grafik). G. byl 1922 jmenován čestným občanem Vídně, jeho jméno nese ulice ve vídeňském IX. okresu, na vídeňském Ústředním hřbitově má čestný hrob.

Hudebním nadáním vynikla také jeho neteř Erna (Arnoštka) Grünfeldová (* 26. 9. 1904 Lvov, Ukrajina, † 16. 2. 1989 Praha), žačka V. Kurze, profesorka pražské konzervatoře, která tradici české klavírní školy předala mnoha talentovaným žákům.

D: výběr: Klavírní díla: Octave-study, op. 15; Menuetto, op. 31; Spanish Serenade, op. 37; Tanz-Arabeske, op. 41; Romanze, op. 42; Ungarische Fantasie. Mit Benutzung von Nationalmotiven, op. 55; Soirée de Vienne. Konzertparaphrase über Johann Straußsche Walzermotive (z operety Netopýr ad.), op. 56; Paraphrase über den Frühlingsstimmen-Walzer von Johann Strauß, op. 410. Opereta: Der Lebemann (libreto L. Fischl a A. Landesberg), 1903. Komická opera: Die Schönen von Fogaras (libreto podle povídky K. Mikszátha napsal V. Léon), 1907.

L: H. Kàan, A. G., in: Auftakt 2, 1922, s. 185; Neues Wiener Tagblatt 21. 11. 1902; Neue freie Presse a Wiener Zeitung 5. 1. 1924; J. Patera, A. G. (Posmrtná vzpomínka), in: Dalibor 40, 1923–1924, č. 4–5, s. 49–50; Pazdírek, s. 343; Riemann 1 (1959), s. 688; ÖBL 2, s. 90; HS 1, s. 378; www.ceskyhudebnislovnik.cz; LDM 1, s. 471–473 (se soupisem díla a literatu rou); www.musiklexikon.ac.at (přístup 12. 10. 2016); H. C. Schonberg, Die gros sen Pianisten, Bern 1965, s. 319–320; Z. Böhmová-Zahrad níčková, Slavní čeští klavíristé, 1986, s. 149–152; Czeike 2, s. 625 až 626; Tondokumente aus dem Phonogrammarchiv der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Serie 2: Stimmporträts, CD 2:31 (příl. s. 119); https://cs.wikipedia.org (stav k 18. 4. 2016).

P: https://www.onb.ac.at; RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sour ces Musicales, www.rism.info). Novodobé i historické nahrávky: www.naxosmusiclibrary.com.

Zuzana Petrášková