GRABINGER Josef Vilém 30.1.1806-10.9.1852

Z Personal
Josef Vilém GRABINGER
Narození 30.1.1806
Místo narození Vyšehrad (Praha)
Úmrtí 10.9.1852
Místo úmrtí Praha
Jiná jména Krapinský
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

GRABINGER, Josef Vilém (též Vilím, pseud. Krapinský), * 30. 1. 1806 Vyšehrad (Praha), † 10. 9. 1852 Praha, herec

Syn pražského malíře karet. Divadelní dráhu začínal v ochotnickém Švestkově divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě, kde se hrálo německy, a od 1825 vypomáhal jako volontér v českých představeních ve Stavovském divadle. 1829 byl angažován a jeho profesionální kariéra zůstala spjata s touto scénou; účinkoval v německém provozu a v českých představeních majících ještě poloochotnický ráz. Nadto hrál Novém divadle v Růžové ulici (1842–45), zbudovaném a provozovaném ředitelem Stavovského divadla J. A. Stögerem a původně určeném jen pro česká představení. Od 1833 byl ženat s Petronillou Schifferovou. Z jejich dětí se jako herečka uplatnila dcera Josefina (1835–1862 Praha). Mladší Anna (* 19. 11. 1838), která se stala operní zpěvačkou (sopranistka), opustila 1862 s manželem, basistou K. Hertschem, Prahu a její další osudy nejsou známy. G. byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Od počátku angažmá zastával role otců, pro něž měl zjev zralého muže. Vedle důstojných starců a vznešených postav byl obsazován do rolí intrikánů. V německých představeních se dostával vzácněji k velkým rolím, např. v dramatech Shakespearových (Tybalt, Romeo und Julia; král Claudius, později Polonius, Hamlet; hrabě Gloster, König Lear), Schillerových (Octavio Piccolomini, Wallenstein; Miller, Kabale und Liebe) či v současných (Zdenko von Borotin, F. Grillparzer: Die Ahnfrau). Stal se však oporou českojazyčných představení, ve třicátých letech 19. století byl přední silou teprve se utvářejícího českého souboru, k jehož profesionalizaci přispěl jevištní zkušeností. K přednostem jeho projevu patřila jevištní mluva s pregnantní deklamací a dobrou češtinou. Rozpětí výrazového rejstříku prokazoval v široké škále rolí: hrál milovníky, mladistvé hrdiny (Jaroslav, J. N. Štěpánek: Jaroslav a Blažena; Zdeněk Zásmucký, V. K. Klicpera: Blaník), násilníky i komické figury v dobových fraškách, které mu vynesly velkou popularitu (Jehlička, později Potěh, J. N. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus; Paleček, A. Bäuerle: Paleček na cestách v Brně a ve Vídni). Jeho nejvlastnější doménou byl tzv. charakterní obor. Vytvářel v něm role komické, jako byli např. Trufaldino (C. Goldoni: Sluha dvou pánů), postavy Klicperovy (Koliáš v Divotvorném klobouku; Sosnomil ve hře Jan za chrta dán; titulní role v Rohovín Čtverrohý) a Tylovy (Andreas Jammerweil ve Fidlovačce; Vocilka ve Strakonickém dudákovi; Nožejček v Tvrdohlavé ženě; Sekáček v Paní Marjánce). Neméně zdatně a úspěšně ztělesňoval vážné a tragické role v klasickém repertoáru (Shakespearův Othello, Macbeth, Lear, Shylock v Kupci benátském; Schillerův Franc v Loupežnících či Albrecht z Valdštejna) i v soudobé dramatice (Opat, J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři; Šimon Lomnický z Budče, J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona). S menším zdarem než v činohrách účinkoval v operách.

D: Hry: Čech a Rakušanka na kouzelném ostrově, Stavovské divadlo 1838, Komická maličkost, tamtéž 1839, Pražská kafírna, tamtéž 1844.

L: RSN 3, s. 466; OSN 10, s. 384; MSN 2, s. 1042; nekrology in: Bohemia 11. a 12. 9. 1852; Lumír 2, 1852, s. 837–838, 862; O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 3, 1888, s. 161, 187, 215n., 230n., 298, 309, 315, 322, 328n., 361, 389, 855; Karel Havlíček kritik, J. Laichter (ed.), b. d., s. 80, 303–304, 380; J. Vondráček, Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová 1824–1846, 1957, rejstřík; J. K. Tyl, O umění, 1951, rejstřík; týž, Divadelní referáty a stati, 1960, rejstřík; DČD 2, rejstřík; F. Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1979, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 120 (se soupisem rolí); F. B. Mikovec, Česká Thálie kolem 1850, 2010, rejstřík; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 217–221 (se soupisem rolí, pramenů a literatury).

P: Archiv hl. m. Prahy: sign. VYŠ N6O5Z3, matrika řkt. f. ú. sv. Petra a Pavla na Vyšehradě 1784–1827, s. 226, obr. 196; ŽKR O2, matrika oddaných řkt. f. ú. sv. Rocha 1831–1842, fol. 31, str. 62–63, obr. 135, JCH Z16, matrika zemřelých řkt. f. ú. sv. Jindřicha 1846–1860, s. 108.

Eva Šormová