GRAB Hermann 6.5.1903-2.8.1949

Z Personal
Hermann GRAB
Narození 6.5.1903
Místo narození Praha
Úmrtí 2.8.1949
Místo úmrtí New York (USA)
Povolání

63- Spisovatel

78- Hudební interpret

GRAB, Hermann, * 6. 5. 1903 Praha, † 2. 8. 1949 New York (USA), hudebník, spisovatel

Pocházel z židovské obchodnické rodiny usazené v pražském Židovském Městě už v 18. století. Jeho předkové, původně obchodníci s plátnem, 1836 založili v Troji továrnu na voskované plátno, vyhledávanou surovinu pro výrobu ubrusů. Prosperující a rychle se rozvíjející podnik v osmdesátých letech 19. století přenesli do nových budov v Libni, v sousedství vybudovali současně i komplex obytných domů. Před první světovou válkou založili filiálku v Győru. Firma v době svého největšího rozkvětu zaměstnávala na dvanáct set osob. Příslušníci velmi rozvětveného rodu žili ve Vídni a v Praze, v 19. století zastávali v monarchii významné funkce v komerční sféře, současně věnovali nemalé prostředky na humanitární účely a pro své zaměstnance založili důchodový fond. 1915 byla rodina povýšena do rytířského stavu s predikátem z Hermannswörthu. G. otec, vystudovaný doktor filozofie a současně textilní podnikatel Hugo G. (* 9. 5. 1872 Praha, † 22. 12. 1937 Vídeň, Rakousko), získal po převratu 1918 československé občanství a přestal používat šlechtický titul. Oženil se 1901 s pražskou rodačkou Elly Blochovou (6. nebo 8. 8. 1882 Smíchov /Praha/, † po 21. 10. 1941 Lodž, Polsko). Manželům se narodili dva synové Hermann a Leo (1907–1973), které otec dal 1919 pokřtít. Jejich domovem se stala vila v Libni (nedaleko původní usedlosti Na Košince) z devadesátých let 19. století, 1928–29 přestavěná v reprezentativní sídlo, kde rodina přijímala řadu významných vědců a umělců. Ve třicátých letech během světové hospodářské krize se rodinný podnik dostal do finančních potíží a většinu firem převzaly banky.

G. se od dětství projevoval jako talentovaný hudebník. Po maturitě na pražském novoměstském německém gymnáziu pokračoval ve studiu filozofie a hudby v Čechách, Rakousku a Německu, doktorský titul získal v Heidelbergu na základě obhajoby práce Der Begriff des Rationalen in der Soziologie Max Webers (PhDr. 1927), současně absolvoval práva na Německé univerzitě v Praze (JUDr. 1928) a krátce pracoval jako advokátní koncipient. Toto místo však opustil, aby se mohl plně věnovat povolání hudebního kritika a pianisty. 1932–38 přispíval do pražských německých listů Montagsblatt a Bohemia. K jeho přátelům patřili spisovatelé M. Brod, J. Urzidil, F. Werfel nebo K. Mann. Před tragickým osudem, jehož oběťmi se během druhé světové války staly jak jeho matka, tak babička, které zahynuly v koncentračním táboře, ho zachránila emigrace, kterou zorganizoval jeho mladší bratr Leo. Počátkem 1939 G. koncertoval v Paříži, kde ho zastihla zpráva o okupaci ČSR, a ve Francii zůstal. Následně byl rodinný majetek v ČSR konfiskován. G. vstoupil do československých jednotek, které se začaly ve Francii formovat po vypuknutí války, a vystupoval na jejich propagačních koncertech. Po porážce Francie 1940 znovu uprchl, a to do Portugalska a poté do USA, kde v New Yorku učil jako profesor na konzervatoři. Oženil se 1942 s belgickou učitelkou hudby Blanche Kotikovou, roz. Roumenovou (1905–2006); manželství zůstalo bezdětné. Je pohřben v New Yorku (Flushing cemetery).

G. patřil do okruhu pražských německých spisovatelů. Od 1934 přispíval povídkami do časopisů. Samostatně vyšla G. kniha ovlivněná M. Proustem Der Stadtpark (Městský park), reflexe soumraku pražské německé buržoazie za první světové války viděná očima dospívajícího chlapce. Ústředními tématy G. další povídkové tvorby zůstaly zvláštní osudy Židů a předtucha jejich exodu (Die Advokatenkanzlei). Autobiografické rysy nese povídka Ruhe auf der Flücht. G. literární odkaz však není rozsáhlý, dílo předčasně zesnulého autora uzavřel povídkový cyklus Hochzeit in Brooklyn (Svatba v Brooklinu), který z pozůstalosti připravil k vydání E. Schönwiese.

D: Der Stadtpark, Wien 1935; Hochzeit in Brooklyn, tamtéž 1957.

L: BL 1, s. 460; BJB, s. 69; BHDE 2, s. 407; J. Mühlberger, Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900–1939, München–Wien 1981, s. 178, 264, 312–314 (česky jako Dějiny německé literatury v Čechách, 2006); M. Brod, Pražský kruh, 1993, s. 182–186; D. Cramer, Von Prag nach New York ohne Wiederkehr, Frankfurt a. M. 1994; Deutschsprachige Literatur aus Prag und den böhmischen Ländern 1900–1939, J. Born – D. Krywalski (eds.), München 2000, s. 118–119; J. Serke, Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou, 2001, rejstřík; Lexikon der deutsch-jüdischen Literatur, Andreas B. Kilcher (ed.), Stuttgart 2003, s. 186–188; G. Gaugusch, Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, 1, Wien 2011, s. 1004; J. Županič, Židovská šlechta podunajské monarchie, 2012, s. 290–294; https://cs.wikipedia.org/wiki/Hermann_Grab (stav k 25. 3. 2016); http://www.stifterverein.de/de/autorenlexikon/e-h/grab-hermann.html (stav k 31. 8. 2016).

Marie Makariusová