GREGORIUS a Sancto Vincentio 8.9.1584-27.7.1667

Z Personal
Vincentio GREGORIUS a Sancto
Narození 8.9.1584
Místo narození Bruggy (Belgie)
Úmrtí 27.7.1667
Místo úmrtí Gent (Belgie)
Povolání 1- Matematik

GREGORIUS a Sancto Vincentio, * 8. 9. 1584 Bruggy (Belgie), † 27. 7. 1667 Gent (Belgie), jezuitský kněz, matematik, astronom

O jeho původu nemáme podrobnější informace. Absolvoval jezuitské gymnázium v rodišti a od 1601 studoval filozofii v městě Douai (Francie), kde se zřejmě blíže seznámil s vyšší matematikou. 1605 začal noviciát v Římě, 1607 složil sliby scholastiků. Seznámil se s významnými vědci (Ch. Clavius a G. Galilei). Po smrti Clavia se z Itálie vrátil a 1613 byl v Lovani vysvěcen na kněze. Vyučoval řečtinu a matematiku na řádových školách (Brusel, Antverpy), krátce působil jako kaplan u španělského vojska. 1621 byl jmenován profesorem matematiky v Lovani, kde 1623 složil poslední řádové sliby. Kromě výuky se věnoval vědecké práci, mj. rozpracoval teorii kuželoseček, v průkopnické studii popsal nekonečně malá čísla (čísla, jejichž absolutní hodnota je menší než jakékoli kladné reálné číslo), a přispěl tak k pozdějšímu objevu infinitezimálního počtu. Jako univerzitní teze vznikl spis Theoremata mathematica scientiae staticae (1624). S pomocí studentů G. Boelmanse a I. Derkennise vytvořil spis Problema Austriacum, kde se poprvé dotkl problému kvadratury kruhu. Své teze neúspěšně hájil před řádovými kolegy v Římě; rukopis je dnes uložen v Belgické královské knihovně, dochované části jsou prvním příkladem použití polární soustavy souřadnic.

1626 byl jmenován dvorním kaplanem Ferdinanda II. a přestěhoval se do Prahy, kde v klementinské koleji strávil šest let. Během pobytu byl pravděpodobně stižen mrtvicí (proto byl do Prahy 1630 povolán jako G. asistent Th. Moretus). V době saského vpádu do Prahy 1631 byl vážně nemocný G. odeslán do Vídně, ještě před jeho odjezdem byla při požáru Klementina zničena většina jeho spisů. Jen malou část zachránil jeho řádový spolubratr a přítel R. Arriaga, ale zpět do G. rukou se vrátily až kolem 1641.

Zpět do Gentu odešel 1632, kde v koleji strávil zbytek života. Jako profesor přednášel matematiku a pracoval na svém nejrozsáhlejším díle Opus geometricum, které publikoval 1647 v Antverpách. Rozsáhlá práce se věnuje např. vlastnostem kruhu a trojúhelníku, geometrické posloupnosti, elipse, parabole, hyperbole, významně přispěla k rozvoji analytické geometrie. Důležité jsou zejména G. objevy týkající se hyperboly, především odkrytí vztahu mezi funkcí vyjadřující plochu pod touto křivkou a přirozeným logaritmem. Práci o kvadratuře kruhu již nedokončil a dílo vyšlo posmrtně. Z jeho studentů vynikli Jean-Charles della Faille a Alfons Antonio de Sarasa, který je někdy spojován s objevem dekadického logaritmu.

D: Theses de cometis, Leuven 1619; Theses mathematicae, Antwerpen 1620; Theoremata mathematicae scientiae staticae, Leuven 1624; Opus geometricum quadraturae circuli et sectionum coni decem libris comprehensum…, Antwer pen 1647; Opus geometricum ad mesolabum per rationum pro portionalitatumque novas proprietates, Gent 1668.

L: C. Sommervogel, Bibliothèque de la Compagnie de Jésus 7, Bruxe l - les–Paris 1896, sl. 440–443; Q. Vetter, Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. století, in: Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky 6, 1961, s. 212–213; W. Audenaert, Prosopographia Iesuitica Bel gica Antiqua 1542–1773, sv. 2, Lovania 2000, s. 281; K. Mačák – G. Schuppener, Matematika v jezuitském Klementinu v letech 1600–1740, 2001, s. 448–449; J. Kašparová – K. Mačák, Utilitas matheseos. Jezuitská matematika v Klementinu (1602–1773), 2002, s. 12–13; K. Mačák, Stanislav Vydra a jeho učebnice diferenciálního a integrálního počtu, in: Dějiny vědy a techniky. 20. seminář pro vyučující dějinám věd a techniky, 2003, s. 31–36.

Kateřina Bobková-Valentová