GREGOR Achille 3.12.1910-30.1.1998

Z Personal
Achille GREGOR
Narození 3.12.1910
Místo narození Praha
Úmrtí 30.1.1998
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

68- Redaktor nebo žurnalista

GREGOR, Achille, * 3. 12. 1910 Praha, † 30. 1. 1998 Praha, spisovatel, publicista

Pocházel z rodiny advokátního koncipienta, po 1918 konceptního úředníka ministerstva průmyslu, obchodu a živností (otec byl bratrancem spisovatele K. Poláčka) a Augusty, roz. Hladíkové. Matka, sestra tanečníka, choreografa a baletního mistra J. Hladíka (1885–1941), byla 1902–08 členkou baletu a 1908–10 operního sboru Národního divadla v Praze. G. dostal křestní jméno po baletním mistru a tanečníkovi A. Viscusim. Kvůli špatným studijním výsledkům se G. začal učit číšníkem a kuchařem v hotelu, záhy přešel na dvouletou obchodní školu, kterou nedokončil, a 1928/29 se učil automechanikem v pražské filiálce firmy Fiat. Od dětství prokazoval literární nadání, ale dříve než získal místo v redakci, vystřídal řadu jiných zaměstnání, živil se jako účetní, statista u filmu, autor inzerátů a agent periodik Tramp, Trampský zpravodaj a Trn, do něhož od 1929 přispíval. V sezoně 1933/34 působil jako šéf reklamy divadla D 34 E. F. Buriana. Od 1934 vydával vlastní levicový satirický časopis H2SO4, v němž uveřejnil svoji karikaturu L. Baarové v objetí nacistického pohlavára, za což na něho herečka následně podala žalobu. Soud G. sice zprostil viny, přesto však v březnu 1935 úřady časopis zastavily. Od té doby G. pracoval pro národněsocialistický tisk. Stal se redaktorem deníků České slovo a A–Zet, současně 1937–40 vedl filmovou rubriku v týdeníku Telegraf. Za okupace byl z koncernu Melantrich propuštěn, neboť jeho první žena (Židovka) emigrovala do Anglie; G. odešel do svobodného povolání. 1944–45 byl s řadou dalších umělců nasazen v továrně Mechanotechna v Holešovicích, od května do července 1945 pracoval jako dobrovolný ošetřovatel v Terezíně. Poté podnikl tříměsíční studijní cestu do Londýna za přítelem Š. Rothem, který za války pod pseudonymem Stephen pronikl mezi špičku anglických karikaturistů. Po návratu se G. stal stálým přispěvatelem humoristického týdeníku Dikobraz a později sobotní přílohy Svobodného slova Kvítko, kterou 1969–79 redigoval.

Jako prozaik svérázného humoristicko-satirického typu se prosadil za protektorátu prvními knížkami Pěšinky do filmového nebe (1940), Kolem horké kaše (1942) a Povídky s ručením omezeným (1945). Kritika ho přiřadila k tzv. pražské škole anglického humoru vedle Z. Jirotky, F. Vavřincové, E. Collinse a J. Z. Nováka. Nepřijatý filmový scénář Přijede patron (1950) přepracoval v novelu, v níž vykrystalizoval jeho situační a slovní humor a nadsázka do satirického obrázku s výraznou pointou (dále My, spotřebitelé, 1954; Muž v podnájmu a jeho historie, 1954; Nepříjemné maličkosti, 1955). K vrcholům této etapy se zařadil román Zázrak v Těpicích (1961). Později G. tvorba překonala komunální rámec ve prospěch poetického účinku, absurdity a zvýraznění nonsensu (Rozhořčený mladý muž, 1964). Ve stopě klasika anglického humoru J. Klapky Jeroma G. vydal trojici cestopisů Čtyři jedou za obzory (1960), Patálie v Panonii (1972) a Tři robinzoni aneb Podivuhodně zvrtnutý výlet (knižně 1992). Velké čtenářské obliby dosáhla kniha Muž v zástěře aneb Literární kuchtění aneb Faire sa cuisine littéraire (1969), dále soubor historek o herci S. Rašilovovi Zbraslavský Rabelais (1974) nebo fejetonistický cyklus Karavana do Maidán el Hasá (1992) či vzpomínky Život je pes, a já mám psy rád… (1996). Řada G. próz vyšla jen v časopisech, mnohé plnily úlohu lidového zábavného čtení. Jejich výběr přinesl svazek Humoresky (1993). G. psal také pro rozhlas a film; na okraji díla zůstal jak pokus o protiválečnou science fiction Odnikud nikam (časopisecky 1964), tak scénická pásma a revue.

L: LČL 1, s. 812–813; SČS 1, s. 203–204 (oba se soupisem díla a literatury); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 31. 12. 2016).

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace a tisky; http://vis.idu.cz/Libros.aspx.

Martin Kučera