GREGOR Alois 14.12.1888-8.9.1971

Z Personal
Alois GREGOR
Narození 14.12.1888
Místo narození Kožušice (u Vyškova)
Úmrtí 8.9.1971
Místo úmrtí Letovice
Povolání 55- Jazykovědec
54- Etnograf
65- Literární historik, kritik nebo teoretik

GREGOR, Alois, * 14. 12. 1888 Kožušice (u Vyškova), † 8. 9. 1971 Letovice, filolog, literární historik, pedagog

Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Kyjově (1907) vystudoval bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě v Praze (1912), potom poslouchal přednášky na univerzitách ve Vídni u V. Jagiće, Berlíně u A. Brücknera a v Paříži u A. Meilleta. V Praze obhájil disertační práci Popis a rozbor rodného nářečí (tj. hanáckého, jak je poznal v okolí Bučovic, Slavkova a Ždánic; PhDr. 1914). Učil na reálkách v Telči (1912/13) a v Brně (do 1921), poté 1921–49 na starobrněnském státním dívčím gymnáziu, kde byl krátce i ředitelem. Po založení Masarykovy univerzity v Brně souběžně působil na Filozofické fakultě MU, nejprve jako lektor slovenštiny, od 1930 i jako lektor spisovné češtiny, 1946 se habilitoval pro obor české a slovenské mluvnice a učil do 1959. Oženil se 1933 s národopisnou pracovnicí Idou, roz. Eberhardovou (* 17. 4. 1897 Brno, † 10. 1. 1951 Brno), manželství zůstalo bezdětné.

G. se věnoval dialektologii, kde navazoval na A. V. Šemberu a F. Bartoše, kterému vedle několika článků věnoval monografii O životě a díle Františka Bartoše (1968). Výsledkem jeho celoživotního výzkumu dialektů byly Slovník nářečí slavkovsko-bučovického (1959) a kapitola ve Vlastivědě moravské – Vyškovsko (obojí 1965). Vydal učební texty pro střední a vysoké školy, např. Příruční mluvnici jazyka českého 1 a 2 (1923, 1924), Mluvnici jazyka českého pro vyšší třídy středních škol (1932), Českou maturitní čítanku (1934), Katechismus dějin české literatury (1927, s P. Vášou) nebo Rukověť českého jazyka a československého písemnictví (1937, s T. Glosem). Pro slovenské uživatele připravil např. Čítanku pre prvú triedu stredných škôl (1928, s O. Haluzickým a P. Vášou) a Mluvnici spisovné slovenštiny (1954). Dále vydal výbor Slovenské pohádky I–II (1923–24), články Sběratel lidových písní na Moravě v 19. století (1957) a Mluva lidových písní, zejména moravských (1965) anebo edici ze starší české literatury Husovy Knížky o svatokupectví (1954); edice Blahoslavovy mluvnice zůstala v rukopise. S B. Štědroněm připravil čtvrté vydání Bartošovy a Janáčkovy Kytice z národních písní moravských, slovenských i českých (1953). G. se zajímal také o lidovou píseň, hlavně její jazykovou stránku (např. studie O lidových písních na Boskovicku, 1951). Spolupracoval na přípravě písňových edic H. Bíma (Lidové písně z Hustopečska, 1950; Valašské a slovenské písně, 1954), K. Vetterla (Lidové písně a tance z Valašskokloboucka 2, 1960) a J. Černíka (Záleské písně z okolí Luhačovic, 1957); publikoval studii o životě a díle J. Černíka a sestavil slovník k jeho edici Zpěvy moravských kopaničářů (Vlastivědný věstník moravský 10, 1955). V terénu zapisoval lidové písně a zvyky na Hodonínsku, Valašskokloboucku a v oblasti Rosicko-Oslavanska.

G. se stal členem Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, Jednoty českých filologů v Brně, Společnosti pro slovanský jazykozpyt, Místopisné komise moravské, jazykovědného odboru Matice slovenské, moravskoslezského výboru Státního ústavu pro lidovou píseň, výboru Matice moravské a Muzejního spolku v Brně, jehož byl od 1948 předsedou a kde organizoval obsáhlou publikační a osvětovou činnost. Po 1945 redigoval spolu s V. Fialovou časopis Valašsko a 1948–64 vedl Vlastivědný věstník moravský. Mezi válkami zveřejňoval v Lidových novinách příspěvky jak o regionální práci a literatuře na Moravě a ve Slezsku, tak o literárním a vědeckém dění na Slovensku.

D: J. Skutil – P. Pešta, Soupis prací A. G., in: Rodné zemi. Sborník prací k 70. výročí trvání Musejního spolku v Brně a k 70. narozeninám jeho předsedy doc. dr. A. G., 1958, s. 487–521; P. Pešta, Soupis prací A. G. za léta 1959–1972, in: SPFFBU A 25/26, 1977/78, s. 165–176.

L: Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 134; Slovenská literatúra 5, 1958, s. 507–508; Rodné zemi, 1958 (V. Šmilauer, A. G. jazykovědec, s. 20–22; J. Hrabák, A. G. literární historik, s. 22–24; J. Černík, Zájem A. G. o lidovou píseň, s. 24–27; J. Rejzek, A. G. a noviny, s. 27–28); J. Skutil, K osmdesátinám prof. dr. A. G., in: VVM 20, 1968, s. 404–406; týž, A. G. osmdesátiletý, in: Lidová demokracie 12. 12. 1968, s. 5; M. Kopecký – S. Dušková – J. Skutil, Smuteční projevy nad rakví doc. dr. A. G., in: VVM 23, 1971, s. 432–435; R. Šrámek – M. Šrámková, Zemřel A. G., in: Národopisné aktuality 8, 1971, s. 394–395; J. Hrabák, Za A. G., in: Česká literatura 19, 1971, s. 572–573; J. Skutil, Památce doc. dr. A. G., in: Lidová demokracie 14. 9. 1971, s. 4; týž, Za doc. dr. A. G., in: Vlastivědná ročenka Okresního archivu v Blansku 7, 1971–1972, s. 96–98; J. Chloupek, Za docentem dr. A. G., in: Naše řeč 55, 1972, s. 46–47; L. Čermák, Za docentem A. G., in: Český jazyk a literatura 22, 1970/72, s. 234–236; M. Krčmová, A. G. zemřel, in: Listy filologické 95, 1972, s. 28–29; P. Schwarz, Za docentem A. G., in: Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín 8–9, 1972, s. 56–57; Slavica na Univerzitě J. E. Purkyně, 1973, s. 161–163 (R. Večerka); O. Hrabalová, Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV 2, 1983, s. 39–40; LČL 1, s. 813–816; SBS 2, s. 218; J. Skutil, A. G. – učitel a vlastivědec, in: Lidová demokracie 19. 12. 1988, s. 5; P. Pešta, Miloval Moravu i Slovensko. 20. výročí úmrtí A. G., in: tamtéž 19. 9. 1991, s. 5; J. Skutil, A. G. – filolog a vlastenec, in: 100 let muzejní práce na Vyškovsku 1893–1993, 1993, s. 97–103; Slavica na Masarykově univerzitě, 1993, s. 125–126 (R. Večerka); Z. Chmel, Galerie brněnských osobností 1, 1998, s. 71–72; F. Jordán, Uplynulo 110 let od narození docenta A. G., in: Vyškovské noviny 15. 1. 1999, s. 5; BLS 3, s. 192–193; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, S. Brouček – R. Jeřábek (eds.), 2007, s. 60.

P: MZM, Brno, literární oddělení – část korespondence A. G. (1 karton).

Zdeněk Fišer, Marta Toncrová