GRIESPEK z Griespachu Florián 18.12.1509-29.3.1588

Z Personal
Florián GRIESPEK z Griespachu
Narození 18.12.1509
Místo narození Innsbruck (Rakousko)
Úmrtí 29.3.1588
Místo úmrtí Nelahozeves
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 742-743

GRIESPEK z Griespachu, Florián (též GRYSPEK z Gryspachu, GRIESPECK, GRIESBECK), * 18. 12. 1509 Innsbruck (Rakousko), † 29. 3. 1588 Nelahozeves, královský úředník

Pocházel z dolnobavorského rodu. Jeho otec Georg († 1525) vstoupil v Innsbrucku do služeb Maxmiliána I. Habsburského. G. studoval v Boloni a Paříži; 1530 doprovázel Karla V. na korunovační cestě do Boloně, kde byl doporučen jeho bratru Ferdinandovi. Téhož roku přišel do Čech a stal se registrátorem, od 1532 sekretářem české komory v Praze, od 1537 komorním radou. V těchto úřadech se podílel na konsolidaci královských financí. Jako oddaný stoupenec krále byl počítán k oporám dvorské strany, současně představoval typ moderního byrokrata. 1538 získal český inkolát, českými stavy byl ale přijímán s nedůvěrou. Ferdinand jej pověřoval také politickými úkoly: přípravou propozic pro sněmovní jednání a shromážděním podkladů pro změnu králova volebního reversu (projednáván na sněmu 1545). 1542 byl jmenován tajným radou s úkolem pečovat o vojenské zásobování, v témže roce se stal podkomořím věnných měst. 1545–47 byl členem komise pro návrh nového horního řádu. Za stavovského povstání v dubnu 1547 strávil tři dny ve vězení v Bílé věži na Pražském hradě pod záminkou, že dal zničit některá zemská privilegia. Na sněmu, zahájeném v srpnu 1547, se dočkal rehabilitace a rozhojnění erbu o symbol Bílé věže.

1539 se oženil s Rosinou Hölzlovou von Sillian, dcerou sekretáře a rady Maxmiliána I. Ta mu porodila čtrnáct synů a deset dcer, z nichž G. přežilo jedenáct dětí. Synové studovali na význačných protestantských učilištích (Štrasburk, Heidelberg, Basilej) a vesměs se hlásili k augšpurské konfesi. G. sám zůstal katolíkem, ale vyjadřoval nepochybné sympatie k luterství: 1547 hmotně podporoval jáchymovského kazatele a humanistu J. Mathesia, korespondoval si s Ph. Melanchtonem, s nímž se na augšpurském sněmu 1555 osobně setkal. Po 1561 se zasazoval o to, aby pražský arcibiskup mohl světit utrakvistické kněží, na jeho panstvích sloužili utrakvističtí duchovní (např. faru v Kralovicích od 1582 spravoval luterán M. Weigelius).

Od pražské kapituly G. 1538 získal nedokončený dům na Hradčanech, na jehož místě vystavěl renesanční palác; 1562 jej prodal králi, aby se mohl stát rezidencí pražského arcibiskupa. Svůj druhý pražský palác (se zahradou na svahu Petřína) vybudoval po 1568 na Újezdě (čp. 528–529/III). 1539 získal tvrz Kaceřov, na jejímž místě vystavěl čtyřkřídlý zámek ve stylu klasicizující renesance (1540–62) a postupně přikoupil další bývalé majetky plaského kláštera, takže podle urbáře (1558) vlastnil město Kralovice, sedmadvacet vsí, tři dvory a devět pustých vsí. V Kralovicích dal postavit 1575–81 renesanční kostel podle návrhu B. Wolmuta. 1544 koupil dříve kapitulní ves Nelahozeves s tvrzí, která se stala jádrem nově vytvořeného panství. Také tam vystavěl po 1553 ve spolupráci s italskými staviteli (snad i Paolo della Stella) pozoruhodný trojkřídlý zámek ve stylu poklasické renesance. Na zámku založil knihovnu a zval sem humanisty – podporoval Matouše Collina z Chotěřiny. Pro nelahozeveské panství vydal 1588 Řád selský čili artikulové soudní na panství nelahozeveském a Instrukci úředníkům na panství nelahozeveském, obojí v českém jazyce. Svůj majetek postupně rozšířil ještě o panství Nečtiny (1549 jako zástava, 1557 dědičně), Rožmitál pod Třemšínem (postupně 1550–55), Mirošov (1550) a Kočov (zástava 1557). Pro svoji reprezentaci od 1536 G. razil také medaile s vlastním portrétem, vydal jich osmnáct.

Byl pohřben v kralovickém kostele, kde se dodnes nachází hrobka s mumifikovanými těly některých členů rodu včetně G. Pohřební kázání pronesl Salomon Frenzel von Friedenthal. 1593 pořídily G. děti do kaple nad hrobkou rozměrný malovaný epitaf s portréty obou rodičů, návrh k němu vytvořil H. Bulleus z Řezna.

L: RSN 3, s. 497; OSN 10, s. 552; MČE 2, s. 657; MSN 2, s. 1063; KSN 4, s. 564; J. Dyk, Rod rytířů Gryspeků z Gryspachu v Čechách, 1909; H. Goetz, Die geheimen Ratgeber Ferdinands I. (1503–1564). Ihre Persönlichkeit im Urteil der Nuntien und Gesandten, in: Quellen und Forschungen aus italienischen Archiven und Bibliotheken 42/43, 1964, s. 453–494; M. Flegl, K významu osobnosti F. Gryspeka v předbělohorských Čechách, in: Středočeský sborník historický 8, 1973, s. 181–187; týž, F. Gryspek a Matouš Collin, in: Listy filologické 103, 1980, s. 82–94; V. Bůžek, F. G. z G. ve stavovské společnosti předbělohorských Čech, in: Gryspekové a předbělohorská šlechta. Kralovice a poddanská města, J. Fák (ed.), 1998, s. 11–17; J. Racek, Zapomenutý velmož F. Gryspek z Gryspachu, in: Muzeum a současnost, řada společenskovědní 18, 2000, s. 5–26; týž, F. Gryspek z Gryspachu. Kariéra rytíře v době renesance, in: Vlastivědný sborník Kralupska 7, 2000, č. 1, s. 19–41; týž, F. Gryspek z Gryspachu – pán a hospodář na Nelahozevsi, in: Muzeum a současnost, řada společenskovědní 19, 2001, s. 5–18; týž, Stavebník F. Gryspek z Gryspachu, in: tamtéž 21, 2003, s. 5–22; P. Kolář, Nejvýznamnější donátor a mecenáš renesanční a humanistické kultury na Plzeňsku. 500 let od narození Floriána Gryspeka z Gryspachu, in: Minulostí Západočeského kraje 44, 2009, s. 35–72; T. Kleisner, The Gryspek Palace on a Drawing by Peter Stevens, in: Studia Rudolphina 9, 2009, s. 138–139; I. Bukačová, Kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích, 2010; R. Griessenbeck von Griessenbach, F. G. z G. na Kaceřově: ve službách Koruny české, 2013; táž, F. G. von G. in Geschichte und Gegenwart, Regenstauf 2014.

Zdeněk Hojda