GROH František 13.11.1863-22.11.1940

Z Personal
František GROH
Narození 13.11.1863
Místo narození Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými lesy)
Úmrtí 22.11.1940
Místo úmrtí Praha
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění

GROH, František, * 13. 11. 1863 Černé Voděrady (u Kostelce nad Černými lesy), † 22. 11. 1940 Praha, klasický filolog

Pocházel z rodiny maloměstského učitele Josefa G. a Josefy, roz. Strnadové. Absolvoval pražské Akademické gymnázium a 1883–89 studoval na české Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity klasickou filologii; patřil k žákům J. Kvíčaly a J. Krále. Po studiích pracoval jako středoškolský profesor, působil na gymnáziích v Truhlářské a Žitné ulici v Praze, Německém (Havlíčkově) Brodě a Kolíně, nejdéle učil na Akademickém gymnáziu v Praze (1898–1905). G. profesnímu vzestupu napomohl stipendijní pobyt v Lipsku a Berlíně (1897/98), 1899 se habilitoval na české univerzitě v Praze v oboru klasická filologie, a to prací Studie k Aristotelovu spisu Athēnaiōn politeia (vyd. 1898); zabýval se aténskými slavnostmi na počest boha Dionýsa a rozebíral Aristotelovu kapitolu o Drakontově ústavě. Díky dalšímu stipendiu 1903 studoval v Řecku a Itálii. V říjnu 1905 byl jmenován mimořádným, o pět let později řádným profesorem a jako pedagog byl velmi oceňován. 1914/15 zastával funkci děkana FF. Na UK působil až do penzionování 1934. S manželkou (od 1893) Marií, roz. Musilovou, měl syna Vladimíra (* 1894), právníka, a tři dcery.

První odborné články uveřejnil 1886 ve Sborníku paedagogického semináře, samostatnou filologickou práci Ad Plauti Casinam vydal 1899 v Listech filologických. Dlouhodobě ho zajímal vývoj řeckého divadla, výsledkem jeho bádání a polemik s teorií, že řecké divadlo klasické doby nemělo jeviště, se stala práce Řecké divadlo (1909). Zájem o divadlo přivedl G. k překladu Aristotelovy Poetiky (1929). Napsal dvoudílnou Topografii starých Athén (1909–13). Jako historický pramen využil G. řecké nápisy a stal se prvním z českých klasických filologů, který se začal systematicky věnovat epigrafice; na fakultě založil epigrafický seminář a po odchodu do penze mu věnoval svoji odbornou knihovnu.

Intenzivně se zabýval poměry na středních školách a usiloval o jejich rozvoj, byl zastáncem klasického vzdělání. Upravil řadu klasických děl vydávaných na konci 19. století (zejména Platónovy spisy), napsal několik učebnic pro gymnázia, přispíval do Ottova slovníku naučného. Byl členem redakce Listů filologických (1899–1919), od 1906 řídil samostatný oddíl věnovaný klasické filologii, kde zavedl informativní a recenzní rubriku Drobné zprávy. Publikoval i v zahraničí, jeho přehledy pravidelně otiskovaly časopisy Wochenschrift für klassische Philologie nebo Revue de Philologie. 1908 byl zvolen dopisujícím členem ČAVU (1909 členem mimořádným a 1915 řádným), pracoval v komisi pramenů k poznání literárního života v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1921–28), komisi pro vydávání bibliothéky klasiků řeckých a římských v českých překladech (1911–39) a komisi pro revizi pravidel českého pravopisu (1933–39). Od 1910 byl členem KČSN, 1907–20 starostou Jednoty českých filologů, o jejíž rozvoj se významně zasloužil. Patřil mezi zakladatele Společnosti přátel antické kultury a dlouhá léta byl jejím místopředsedou, propagoval česko-španělské kulturní vztahy a podílel se na vzniku Španělského a iberoamerického ústavu (1928). Je pohřben v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově v Praze.

D: výběr: O jevišti divadla řeckého, 1895; Mythologie Řekův a Římanův, 1898; O nově objevených básních Bakchylidových, 1898; Jak studovati klassickou filologii?, 1907; Mluvnice řeckého jazyka pro gymnasia česká, 1907; Platonův Euthyfron, 1909; Obsahy dialogů Platonových, 1913/1914; Novější bádání o divadle řeckém, 1916; Obsahy řeckých tragedií, 1920; Tragoedie Sofokleovy, 1923; Poznámky k návrhu zákona o střední škole, 1925; O stáří písma řeckého, 1939.

L: OSN 28, s. 501; OSND 2/2, s. 942; ČAVU, s. 117; MČE 2, s. 660; MSN 2, s. 1067; KSN 4, s. 555; ČBS, s. 174; Kutnar, s. 578, 778; Tomeš 1, s. 381; Listy filologické 67, 1940, s. 409–413; Naše věda. Kritický měsíčník 20, 1941, s. 245–248; AČA 19, 1908, s. 52–53; Sborník prací filologických universitnímu professoru F. G. k šedesátým narozeninám, 1923; M. Bahenská, F. G. (1863–1940), in: Akademický bulletin 2015, č. 11, s. 14; https://cs.wikipedia.org/ (stav k 9. 5. 2016).

P: AUK, Praha, fond Matriky Univerzity Karlovy/UK?, i. č. 1, Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I., folio 280; Archiv hl. města Prahy, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), krabice 74, č. 154; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, osobní fond; LA PNP, Praha, osobní fond.

Marie Bahenská