GROH Vladimír 26.1.1895-30.9.1941

Z Personal
Vladimír GROH
Narození 26.1.1895
Místo narození Holešov
Úmrtí 30.9.1941
Místo úmrtí Brno
Povolání 53- Historik

GROH, Vladimír, * 26. 1. 1895 Holešov, † 30. 9. 1941 Brno, klasický filolog, historik, účastník 2. odboje

Syn soudce Karla G. a Jitky, roz. Fischerové, dcery holešovského stavitele; matčin bratr Vladimír Fischer (1870–1947) byl profesorem a 1931/32 rektorem brněnské techniky. Po otcově přeložení 1905 část dětství a mládí G. strávil v Brně, tam 1905–13 studoval na českém gymnáziu. Po maturitě odešel do Prahy, kde na UK absolvoval obor klasická filologie. Znalost moderních jazyků a zaujetí pro obor jej přivedlo k publikování první vědecké práce z římských dějin Transitio ad plebem (Právní přestup patricijů mezi plebeje, in: Listy filologické, 1916). Rigorózní zkoušky z latiny a řečtiny složil 1918 (PhDr.). Působil jako zatímní profesor na dívčím reálném gymnáziu E. Krásnohorské v Praze (1918/19) a na malostranském gymnáziu (1919/20). Za studijního pobytu v Římě zahájil přípravy na habilitaci a získal kontakty s představiteli starověké historiografie, archeologie a epigrafie. Po návratu učil 1921–26 na dívčím reformovaném gymnáziu v Praze-Smíchově. Další pobyty v Itálii ho orientovaly hlavně k římským dějinám. 1921 se stal docentem řeckých a římských dějin na UK, 1926 byl jmenován mimořádným profesorem starověkých dějin na MU v Brně a 1931 profesorem řádným. 1934–39 byl suplujícím profesorem na Univerzitě Komenského v Bratislavě. 1936/37 vykonával funkci děkana Filozofické fakulty MU. Od 1920 byl ženatý s Marií, roz. Roubalovou, s níž měl syna Vladimíra (1921–1986), lékaře.

Zprvu publikoval analytické práce (Řím. Studie o jeho počátcích, 1923; Latium v době praehistorické, 1924; Spony v římských hrobech na foru, 1925; Nejstarší hradby římské, 1929). Řadu z nich otiskla italská periodika (La colonna Traiana, 1925). Dílčí studie se staly přípravou k syntetickým pracím, které G. zveřejnil ve třicátých letech: po učebnici Starý Řím (1931) a příručce Starověk I (1935), v níž se věnoval dějinám Blízkého východu a počátkům Řecka, následovala učební pomůcka pro střední školy Život ve starém Římu (1936, v úpravě G. Hejzlara jako skripta znovu 1967). Později dával přednost spolupráci na projektu Dějin lidstva od pravěku k dnešku v nakladatelství Melantrich. V jeho prvním svazku (1940) podal rozsáhlý obraz nejstarších kultur ze středomořské oblasti. Souběžně zpracoval na třicet hesel do Ottova slovníku naučného nové doby.

G. byl členem KČSN, Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, Istituto di Studi etruschi ve Florencii, Associazione romana di Archeologia a také zednářské lóže Cestou světla. 1930 byl zvolen jednatelem a 1933 předsedou spolku Matice moravská. 1935 inicioval vznik časopisu Věda a život (nakladatel Borový v Praze), který redigoval až do svého zatčení, byl činovníkem v Ústředním spolku učitelů vysokoškolských. 1937 zastupoval MU a Matici moravskou v nizozemském Naardenu při převzetí kaple s pozůstatky J. A. Komenského československým státem. Účastnil se vědeckých konferencí a sjezdů v zahraničí, např. v Poznani, Barceloně, Lyonu, Římě nebo Curychu. 1937 byl zvolen předsedou kuratoria Krajinského muzea hanácko-valašského v Holešově.

G. se od mládí aktivně zapojil do sokolského hnutí; patřil ke členům jednoty Smíchov I (1918–27), po odchodu do Brna jednoty Brno II a pak Brno I (člen předsednictva, starosta). Jako člen Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku se angažoval v boji proti narůstajícímu fašistickému nebezpečí. Vystupoval jako odpůrce nejen fašismu, ale i rasismu, nacionalismu, antisemitismu a slovenského separatismu. Za protektorátu se zapojil do protinacistické ilegální činnosti v sokolském hnutí, spoluzaložil skupinu Obrana národa, udržoval kontakty se skupinou PVVZ a s pražským odbojem, údajně vedl zpravodajskou službu pro Brno ve spojení s cizinou prostřednictvím vysílačky v Brně-Židenicích. 1941 byl zatčen, odsouzen německým stanným soudem a zastřelen na dvoře Kounicových kolejí. Posmrtně mu byl udělen Československý válečný kříž 1939, byl jmenován čestným členem Sdružení moravských spisovatelů a členem I. třídy ČAVU. Jeho jméno nesou ulice v Brně a Holešově, 1973 mu byla odhalena pamětní deska na rodném domě v Holešově, G. jméno bylo vyryto na památnících v Tyršově domě v Praze a v budově Filozofické fakulty MU. Od 2013 má pamětní kostku (Stolperstein) v Brně v ulici nesoucí jeho jméno. Na G. počest vydal Holešov 1961 pamětní medaili, navrženou již 1951 J. T. Fischerem.

D: Č. Prutký, Operum V. G. conspectus, in: Mnema V. G. 1964, s. 253–259; G. vzpomínky, in: Památník českého státního reálného gymnázia v Brně Na poříčí vydaný k otevření nové budovy a k I. sjezdu bývalých žáků a profesorů, 1929, s. 72–76.

L: Lidová demokracie 27. 5. 1945, s. 3; Svobodné noviny 30. 9. 1945, s. 5; Památce Dr. V. G., in: Věda a život 11, 1945/46, s. 321–322, 413–416; G. Hejzlar, V. G., in: ČMM 66, 1946, s. 98–107; J. Ludvíkovský, Za V. G., in: Listy filologické 70, 1946, s. 1–7; F. Stiebitz, V. G., in: Naše věda 24, 1946, s. 303–305; W. Jacobi, Golem. Geissel der Tschechen. Die Zersetzung des tschechischen Nationalismus, 1943, s. 68–69; Naši hrdinové 1939–1945, 1947, s. 68–69; L. Jadrníček, Městečko Fryšták, 1947, s. 240–241; Medaile k 10. výročí smrti univ. prof. PhDr. V. G. 26. 1. 1895–30. 9. 1941, in: Numismatické listy 8, 1953, s. 32; 16, 1961, s. 56; J. Svátek, Významné hroby a pomníky na hřbitově v Holešově, in: Zpravodaj okr. aktivu Státní památkové péče a ochrany přírody v Kroměříži 3, 1968, s. 6–9; B. Struhala, Vzpomínka na prof. dr. Vlad. G., in: 70 let střední školy v Holešově 1899 až 1969, 1969, s. 61–62; J. Svátek, Památce univ. prof. Dr. V. G., in: Zpravodaj města Holešova 1971, č. 3, s. 7–8; MČE 2, s. 660; S. Pumprla, Památce dr. V. G., in: tamtéž 1985, č. 1, s. 22–23; ČBS, s. 174; J. Bednaříková, V. G. a věda o antice, in: Brněnská věda a umění meziválečného období (1918–1939) v evropském kontextu. Sborník příspěvků z konference konané v rámci oslav 750. výročí udělení městských práv pro Brno ve dnech 22.–25. zá - ří 1993, 1993, s. 67–69; H. L. Kopřiva, Vzpomínka na prof. dr. V. G. (1895–1941), in: VVM 47, 1995, s. 312–314; Kutnar, s. 823; Tomeš 1, s. 382; Ottův slovník. Osobnosti Česko, 2008, s. 188; M. Olšina, Holešovské ulice jak je známe i neznáme, 2015, s. 27; F. Vašek – V. Černý – J. Břečka, Místa zkropená krví. Kounicovy studentské koleje v Brně v letech nacistické okupace 1940–1945, 2015, passim.

P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, sign. 7 543, matrika nar. řkt. f. ú. Holešov 1891–1901, s. 120; tamtéž, fond B 340 Gestapo Brno, inv. č. 2 334, kart. 289, sign. 100-289-18 (spis V. G.); Archiv MU, Brno, osobní spis V. G.; MZM, Brno, historické oddělení, fond S, sign. 3 803 (novinové výstřižky).

Zdeněk Fišer