GROSMAN Ladislav 4.2.1921-25.1.1981

Z Personal
Ladislav GROSMAN
Narození 4.2.1921
Místo narození Humenné (Slovensko)
Úmrtí 25.1.1981
Místo úmrtí Tel Aviv (Izrael)
Povolání 63- Spisovatel

GROSMAN, Ladislav, * 4. 2. 1921 Humenné (Slovensko), † 25. 1. 1981 Tel Aviv (Izrael), spisovatel, scenárista, publicista, pedagog

Pocházel z židovské rodiny obchodníka a koželuha Jakuba G. a Estery, roz. Sommerové. 1931–39 studoval na gymnáziu v Michalovcích (maturovat mohl až 1945). Po německé okupaci a rozpadu ČSR 1939 pracoval jako dělník v cihelně v Humenném, potom byl z rasových důvodů zařazen do vojenské pracovní služby slovenské armády beze zbraně, 1943–44 se skrýval, později byl internován v pracovním táboře v Zemianských Sadech. Za druhé světové války zahynuli G. rodiče a tři sourozenci. V březnu 1945 se G. vrátil do Humenného a v září odešel do Prahy, kde absolvoval Vysokou školu politickou a sociální (Ing. 1949). Do 1952 pracoval v knižní propagaci slovenského nakladatelství Pravda, 1953–59 působil jako redaktor knižních novinek v nakladatelství Slovenská kniha, zároveň externě studoval pedagogickou psychologii na Vysoké škole pedagogické, kde obhájil rigorózní práci Psychologické a pedagogické aspekty knižní reklamy (PhDr. 1967). G. pracoval 1960–63 jako redaktor ve Sdružení československých nakladatelství, 1964 vedoucí redaktor časopisu Učební pomůcky ve škole a osvětě, 1965–68 scenárista ve filmovém studiu Barrandov. Po obsazení Československa sovětskou armádou emigroval v září 1968 s rodinou do Izraele a usadil se v Tel Avivu. Od ledna 1969 až do konce života působil na univerzitě v Bar-Ilan u Tel Avivu, nejprve jako docent, od 1975 jako řádný profesor. Později přednášel externě také scenáristiku na telavivské univerzitě. Udržoval přátelské i pracovní styky s A. Lustigem a G. Laubem.

Publikovat začal 1955, zpočátku slovensky, od 1958 převážně česky. Literárně se prosadil až ve druhé polovině šedesátých let jako autor existenciálně laděných novel a povídek ze života židovského obyvatelstva na východním Slovensku. Jeho texty se věnovaly zejména pronásledovaní Židů v době druhé světové války, byl ovlivněn chasidským folklorem a sionistickými prvky. Většina jeho próz vycházela ze znalosti rodného prostředí, plasticky ztvárnil svérázné postavy a bizarní situace na pozadí obrazu východoslovenského maloměsta. G. akcentoval jazykové zvláštnosti, odlišný způsob myšlení a ritualizované chování Židů. Podle novely Obchod na korze (1965) zpracoval stejnojmenný scénář. Snímek natočený 1965 v režii J. Kadára a E. Klose byl jako první československý film oceněn 1966 Oscarem Americké akademie filmových umění v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. G. přispíval do časopisů Host do domu, Impuls, Kulturní tvorba, Mladý svět, Plamen, Slovenské pohľady, Svět v obrazech aj. Knižně vyšla i jeho novela Nevěsta (1969). V době působení v Izraeli se G. věnoval literární tvorbě, na motivy povídky Rendez-vous strýce Davida napsal televizní scénář Dod David holejch lirot kola (1972) a podle novely Nevěsta scénář pro americkou televizi The seventeeth Bride (1986), do tisku připravil sbírku povídek Hlavou proti zdi (1976), pro mládež sugestivně laděnou prózu s protiválečným poselstvím s tematikou holokaustu Z pekla štěstí (1994). G. překládal do slovenštiny z češtiny (např. A. Lustig: Noc a nádej, 1959) a z maďarštiny.

L: SČS 1, s. 206–207; BLS 3, s. 229; Slovník slovenských spisovateľov 20. storočia, Bratislava–Martin 2008, s. 128; Dejiny slovenskej kinematografie, V. Macek – J. Paštéková (eds.), Martin 1997, rejstřík; A. Lustig – F. Cinger, 3 x 18 (portréty a postrehy), Bratislava 2004, s. 345; V. Macek, Ján Kadár, tamtéž 2008, rejstřík; R. Passia, Listy a prózy L. G. Z osobného fondu spisovateľa v PNP v Prahe, in: Romboid 50, 2015, č. 1/2, s. 31–56; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/ (stav k 10. 5. 2016); https://cs.wikipedia.org/ (stav k 10. 5. 2016); https://sk.wikipedia.org/ (stav k 10. 5. 2016).

P: Archiv Národného biografického ústavu SNK, Martin; LA PNP, Praha, osobní fond.

Alena Táborecká