GROSSEROVÁ Henriette ?1817-?1.4.1899

Z Personal
Henriette GROSSEROVÁ
Narození 1817 nebo 1818
Místo narození Berlín (Německo)
Úmrtí po 1.4.1899
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 769-770
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58723

GROSSEROVÁ, Henriette (též GROSSROVÁ, Jindřiška), * 1817 nebo 1818 Berlín (Německo), † po 1. 4. 1899 Berlín (Německo), zpěvačka

O jejím rodinném prostředí není nic známo. Původně chtěla být tanečnicí. Základní hudební znalosti získala krátce předtím, než 1832 nastoupila jako sboristka do berlínské opery (Königliches Opernhaus Berlin), kde se vyškolila a získala sólistickou praxi. Od 1836 byla angažována jako první sopranistka v operním souboru v Königsbergu (dnes Kaliningrad) ve Východním Prusku. Měla mimořádné pěvecké dispozice, které jí dovolily zpívat dramatické i lyrické role; 1836 označil lipský list Allgemeine musikalische Zeitung její hlas za grandiózní. Byla tvárnou herečkou a měla atraktivní zjev. Záhy ji zřejmě začala sužovat počínající tuberkulóza. 1837 hostovala v Berlíně a na základě těchto vystoupení ji pozval ředitel Stavovského divadla J. A. Stöger do Prahy. Přijela v květnu 1837 a poprvé vystoupila 8. června (Julietta, V. Bellini: Die Montecchi und die Capuletti). Následovala série velmi úspěšných pohostinských vystoupení (Donna Anna, W. A. Mozart: Don Juan; Gustav, D. Auber: Die Ballnacht; Rezia, C. M. v. Weber: Oberon; Susanne, W. A. Mozart: Die Hochzeit des Figaro; Jessonda, L. Spohr: Jessonda; Alice, G. Meyerbeer: Robert der Teufel), G. byla přijata do německého operního souboru a v červenci vystoupila poprvé jako kmenová členka divadla (Agathe, C. M. v. Weber: Der Freischütz). Nebyla provdána, v Praze žila se svým otcem Christianem Grosserem (* 1776), s pokojskou a kuchařkou. V angažmá zůstala do 1849, a to i za Stögerova nástupce J. Hoffmanna (od 1846). Hostovala v Drážďanech (1838), v dvorní opeře ve Vídni (1844), v Pešti a v Budíně (1844 a 1845). Už 1841 nedokončila představení pro silnou indispozici, 1842 jí pražský lékař diagnostikoval tuberkulózu. Během roku 1849 se dostala do konfliktu s ředitelem Hoffmannem, který chtěl její role obsazovat svou manželkou K. Krainzovou (též Kreinzovou). Choroba G. se dočasně zhoršila a indispozice se opakovaly. Ředitel, který musel přizpůsobovat program jejím omluvám, ji na cedulích (3. a 5. prosince 1849) obvinil z předstírání nemoci. G. nato 11. prosince v listu Bohemia uveřejnila lékařské nálezy a svou odpověď. Případ byl veřejně probírán v tisku, což v historii pražského divadla představovalo výjimku. G. ukončila smlouvu a odešla z Prahy. Nikde již nezískala trvalé angažmá. 1851 a 1852 se pokoušela zakotvit v dvorní opeře v Drážďanech, ale obě pohostinská vystoupení vedla jen k několikerému hostování. Vzácně vystupovala i později (1855 v Lipsku a koncertně v Berlíně). Od září 1854 jí pražské Stavovské divadlo vyplácelo penzi. Usadila se v Drážďanech, kde žila nejméně následujících třicet pět let (podle posledního údaje z listu Prager Tagblatt 10. 5. 1889). O konci jejího života chybějí zprávy.

V Praze G. prožila vrcholné umělecké období. Pohybovala se v silně konkurenčním prostředí. Na počátku soupeřila s K. Podhorskou, vynikající českou členkou německé opery, jejíž role G. přebírala. Konkurovala jí též K. Krainzová, manželka ředitele Hoffmanna, která sice nedosahovala jejích kvalit, ale měla potřebnou podporu. Na pražské scéně byla G. mnohostranně vytížená, během angažmá nastudovala asi čtyřicet postav. Spolupracovala s dirigentem F. Škroupem při úspěšném prosazování dobového romantického repertoáru (Škroup jí věnoval tři písně Der Sänger, Das Bild der Rose, Des Knaben Heimkehr, op. 23). G. zpívala koloraturní role (Konstanze, W. A. Mozart: Die Entführung aus dem Serail, 1837; Marie, G. Donizetti: Marie, die Tochter des Regiments, 1842; Linda, týž: Linda von Chamounix, 1844). Studovala málo hraný historický repertoár, který vyžadoval zcela jinou techniku (Medea, L. Cherubini: Medea, 1840; Alceste, Ch. W. Gluck: Alceste, 1846) a naučila se části textů některých rolí v češtině pro české quodlibety ve Stavovském divadle (28. 4. 1839 a 2. 2. 1841). Účinkovala při prvním provedení opery J. F. Kittla Die Franzosen vor Nizza na libreto R. Wagnera (ve Stavovském divadle 19. 2. 1848) a v roli Valentiny při pražské premiéře originálního necenzurovaného znění Meyerbeerovy opery Die Hugenotten (6. 5. 1848, dříve cenzurováno jako Ghibellinen in Pisa). Patřila k nejvýše ceněným členům operního souboru a v Praze měla mnoho českých i německých obdivovatelů.

L: Allgemeine Musikalische Zeitung (Leipzig) 38, 1836, č. 26, sl. 426; C. Freiherr von Ledebur, Tonkünstler-Lexicon Berlins. Von den ältesten Zeiten bis auf die Gegenwart, Berlin 1861, s. 211 (* 1818); O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 3, 1888, passim; J. Plavec, František Škroup, 1941, s. 305, 310, 321, 330, 334, 335–337, 339, 419, 424; J. Vondráček, Dějiny českého divadla 2, 1824–1846, 1957, s. 173, 183, 184, 190, 191, 193, 285; ND a jeho předchůdci, s. 123–124; DČD 2, s. 254, 257; Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, J. Ludvová (ed.), 2006, s. 173–174 (se soupisem díla a rolí; přístupné z: http://encyklopedie.idu.cz).

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 146, obr. 814 (* 1817); NM Praha, Divadelní oddělení, cedule Stavovského divadla v Praze 1837–1850.

Jitka Ludvová