GROSS Josef 24.12.1798-10.11.1875

Z Personal
Josef GROSS
Narození 24.12.1798
Místo narození Krnov
Úmrtí 10.11.1875
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
27- Hutník nebo metalurg
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 767
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=66979

GROSS, Josef, * 24. 12. 1798 Krnov, † 10. 11. 1875 Vídeň (Rakousko), chemik, hutník

Byl synem celního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Opavě vstoupil na krátkou dobu do kláštera v Brně. Řeholníkem se nestal, přešel do Olomouce, kde navštěvoval filozofickou přípravku. Vojenskou prezenční službu u dělostřelců vykonával ve Vídni. Tam vystudoval základy chemie, hutnictví, hornictví a pozemního i vodního stavitelství na polytechnice. Na škole byl po absolutoriu jmenován profesorem chemie a fyziky. 1832 vystoupil z branného poměru, krátce pracoval v Rusku. Vrátil se do Rakouska, spravoval huť v Sankt Stefanu (pravděpodobně u Leobenu) a vybudoval chemický provoz v Dornbachu (dnes Vídeň). Spolu s jinými posuzoval projekty a rozpočty stavby železnice mezi Vídní a Haličí (Severní dráha císaře Ferdinanda, mj. traťový úsek Břeclav – Bohumín / Petrovice u Karviné), na niž obdržel císařské privilegium S. M. Rothschild, vídeňský podnikatel ovládající mj. Vítkovické těžířstvo. Hlavní úlohu v dodávkách železničního materiálu (kolejnice, výhybky, dvojkolí, mosty) sehrály Vítkovické železárny, kde byl G. od 1836 ředitelem. Jako schopný technik a manažer se zasloužil o rozšiřování a modernizaci podniku s úplnou hutní výrobou. Tvořily ji dvě vysoké koksárenské pece, slévárna, pudlovna, válcovna, kovárna, kotlárna, obráběcí provozy a cihelna. G. se kromě opatřování rudy, uhlí a vody staral o četná sociální zařízení: obytné domky, špitál, noclehárny, školu a hostinec. Sepsal několik dnes nezvěstných příspěvků z hutnictví, chemie a zemědělství.

L: Slezsko 8, s. 42 (se soupisem literatury); Myška, s. 138–139 (se soupisem literatury); 100 let Vítkovických železáren 1828–1928, 1928 (složené listy); M. Myška, Založení a počátky Vítkovických železáren 1828–1880, 1960, s. 47–48, 53, 57; týž, Vliv výstavby železniční sítě na rozvoj hutnictví železa v habsburské monarchii a v českých zemích 1830–1914, in: Z dějin hutnictví 18, 1989, s. 104–186; A. Danihelka a kol., Dějiny hutnictví železa v Československu. 2. Od průmyslové revoluce do konce 2. světové války, 1986, s. 374 (železárny Vítkovice); J. Machotková, Vítkovické železárny v letech 1828–1843. Rudolfova huť. Systematický katalog archivních dokumentů z počátků Vítkovických železáren, 1987, s. 53 (rejstřík); táž, Průvodce po archivních fondech a sbírkách, 1994, passim; táž, Společnost Vítkovice v dokumentech 1828–2003, 2003, passim; M. Matěj – I. Korbelářová – L. Tejzr, Kulturní dědictví Vítkovických železáren, 2014, passim (se soupisem literatury).

P: ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Krnov, Chařová, Chomýž, Ježník, Mariánské Pole, inv. č. 817, sig. Kr I 11, 1787–1842, obr. 179; Archiv Vítkovice, a. s., Ostrava, fond Vítkovické horní a hutní těžířstvo 1828–1945 (spisy závodů, provozů a oddělení, korespondence, tiskoviny, fotografie; inventář J. Machotkové z 1973, rozsah 3418 kartonů).

Gustav Novotný, Hana Šústková