GRUBER Josef 3.11.1865-3.5.1925

Z Personal
Josef GRUBER
Narození 3.11.1865
Místo narození Luže (u Vysokého Mýta)
Úmrtí 3.5.1925
Místo úmrtí Praha
Povolání

19- Ekonom nebo statistik

48- Politický publicista

GRUBER, Josef, * 3. 11. 1865 Luže (u Vysokého Mýta), † 3. 5. 1925 Praha, národohospodář, publicista, pedagog

Syn kožešnického mistra Františka G. a Josefy, roz. Strnadové. Po maturitě na gymnáziu v Litomyšli (1885) studoval na Právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (JUDr. 1890). Poté působil jako koncipient na prezidiu pražského policejního ředitelství, od 1892 v oddělení pro tiskové záležitosti. 1893 odešel do Pražské OŽK, kde 1894 získal definitivní místo koncipisty (do 1907). Usiloval tu o zřízení Technologického průmyslového muzea při Pražské obchodní komoře (1898), spolupracoval při budování zlatnické školy (1900), podporoval rozvoj českého odborného školství a pořádání mistrovských kursů v oboru průmyslového výstavnictví. Publikoval četné studie v oboru dopravní politiky. Věnoval se i záležitostem průmyslového vlastnictví, sociální politiky, výzkumu, daňovým otázkám, obligatorní revizi výdělečných a hospodářských společenstev, zavádění společností s ručením omezeným apod. Stal se zástupcem komory v poradních sborech a institucích: zemské železniční radě, poradním sboru pro vodocestné otázky při rakouském ministerstvu obchodu, sociálně-humanitní komisi města Prahy ad. Byl členem řady kuratorií a správních rad odborných škol. 1908 se podílel na přípravě jubilejní komorní výstavy. 1909 bylo na jeho popud otevřeno Technické muzeum pro Království české.

1894 vstoupil do Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách. 1895 se stal prvním redaktorem jejího tiskového orgánu Obzoru národohospodářského, který redigoval téměř třicet let. Od 1900 působil jako člen ředitelství, od 1919 místopředseda, 1902 byl jako zástupce Jednoty průmyslové zvolen do výboru Povltavské jednoty. Naplňoval tak vize usilující o hospodářskou emancipaci českého etnika. 1896 spoluzaložil Českou společnost národohospodářskou. 1900 byl zvolen jejím předsedou a funkci vykonával do 1918. Působil také v císařské komisi pro reformu veřejné správy v Rakousku (1911). 1919 vstoupil do Masarykovy akademie práce, kde byl členem šesté třídy národohospodářské a sociální vědecké rady.

Myšlenky na obrodu české ekonomiky prezentoval i v politických kruzích. Od 1893 sympatizoval s „realisty“. Po vzniku strany 1900 (pod názvem Česká strana lidová) se podílel na koncipování jejího programu především v hospodářské a sociální oblasti. Ve straně patřil ke skupině tzv. mladorealistů, která od 1902 publikovala v revue Přehled. Kvůli názorovým neshodám začátkem 1906 z realistické strany vystoupil a přešel k mladočechům.

Od konce devadesátých let 19. století se G. připravoval na dráhu vysokoškolského pedagoga. Přednášel na informačních kursech pro živnostníky, které organizoval ve spolupráci s Českou společností národohospodářskou. Na podnět národohospodáře a pozdějšího vůdce staročeské strany A. Bráfa se 1901 habilitoval na právnické fakultě české univerzity pro národní hospodářství v oboru politické ekonomie (habilitační práce Finanční principy moderních prostředků dopravních), kterou jako soukromý docent od 1901/02 přednášel. Současně vyučoval národní hospodářství a průmyslovou statistiku, od 1908 také finanční vědu pro pojistné techniky na ČVUT v Praze, kde byl 1907 jmenován řádným profesorem věd právních a státních. 1909 získal profesuru politické ekonomie na právnické fakultě české univerzity, kde působil až do smrti (1912/13 byl jejím děkanem). Mimo univerzitu přednášel v četných národohospodářských, živnostensko-právních a tarifních kursech pořádaných ve Státovědecké společnosti, České společnosti národohospodářské, Společnosti pro vědu státní a sociální a později v Sociálním ústavu ČSR.

V ekonomii je G. pokládán za žáka A. Bráfa. Navazoval na něho propagací a zdůrazňováním hospodářské stránky národního života. Společně s ním viděl v čerpání nových podnětů z ciziny částečné východisko z české hospodářské zaostalosti. I proto navštívil Uhry, Německo, Dánsko, Švédsko, Belgii, Nizozemsko, Francii, Švýcarsko a Itálii. Národohospodářská i politická východiska obou národohospodářů se však značně lišila. G. byl liberál s citem pro sociální spravedlnost a pozitivním vztahem k některým socialistickým idejím. V této souvislosti se stavěl za omezené zásahy státu do soukromého podnikání.

1906 byl G. jmenován členem Národohospodářského ústavu při ČAVU. 1907 byl zvolen jeho prvním generálním jednatelem. Kromě toho byl členem tří odborů zřízených při Národohospodářském ústavu: pro zemědělský průmysl, pro všeobecný průmysl a hornictví, pro obchod a bankovnictví. 1908 byl zvolen do stálého komitétu pro stopování národohospodářského stavu a rozvoje v lidu českém. Jako generální jednatel zastupoval Národohospodářský ústav v nadační správě Hlávkovy nadace a podporoval stipendijní akce. Kariéru vedoucího pracovníka G. překazilo jednání během první světové války. V lednu 1917 požadoval na schůzi představenstva vyškrtnutí vězněného K. Kramáře z členského seznamu ústavu. V červenci 1919 byl kvůli tomu veřejně zdiskreditován skupinou svých odpůrců, což vedlo k jeho rezignaci na funkci generálního jednatele. Nakrátko se stáhl do ústraní.

Sociální problematikou se zabýval již za působení v Pražské OŽK. Od 1908 byl G. členem představenstva České úrazové pojišťovny dělnické a od 1913 tamtéž členem správního výboru. Za války byl povolán do Ústředny pro Království české, která měla na starosti péči o vojíny vracející se domů. 1919 se podílel na založení Sociálního ústavu Československé republiky, jehož byl 1920–21 a 1923–25 předsedou. G. činnost v sociální oblasti vyvrcholila 1920–21, kdy působil jako ministr sociální péče v úřednické vládě J. Černého.

Patřil mezi zakladatele československé statistiky. 1920 se stal členem Státní rady statistické, kde byl zastoupen v mnoha výborech: pro statistiku populační, pro statistiku zemědělskou, pro jednací řád Státní rady statistické a pro všeobecné záležitosti, pro statistické kursy a zkoušky pro úředníky Státního úřadu statistického, pro přípravu sčítání zemědělských a živnostenských závodů, pro statistiku pozemkové reformy, pro statistiku měst a pro statistiku státní a platební bilance. 1924 byl zvolen členem Mezinárodního statistického ústavu. Zájem o sociologii ho 1925 přivedl k podílu na přípravě stanov Masarykovy sociologické společnosti.

G. profesní život byl naplněn publicistickou a novinářskou činností. 1893–95 začal přispívat do hospodářských a sociálních rubrik periodik Čas, Nové Zprávy, Obrana, Naše doba, Rozhledy, Hlas národa. V národohospodářské publicistice se od 1895 prosadil jako redaktor Obzoru národohospodářského. Později zasílal své statě také do Ženského světa, Věstníku okresu litomyšlského, České revue, Přehledu, Finančních listů, Národních listů, Tribuny a Sociální revue. Z cizojazyčných šlo o periodika: Tschechische Revue, Prager Presse, The Slavonic Review a Gazette de Prague. Kromě vlastních prací uveřejňoval i překlady cizích, hlavně německých autorů (K. Bücher, G. Schmoller, W. Sombart, G. Philippovich, W. Roscher ad.).

Od 1898 otiskoval pojednání v Obchodním sborníku, do Ottova slovníku naučného přispíval deset let. 1900 vydal první monografii Obchodní a živnostenská komora v Praze v prvém půlstoletí svého trvání 1850–1900 a publikace Hospodářství a národnost v poměrech českoněmeckých a O světovém hospodářství.

V dalších letech se G. zaměřil na otázky vodních cest s důrazem na stavby průplavů, přístavů, překladišť, propustí (O vodních cestách a vodní dopravě námořní a vnitrozemské, 1902; Průplavní projekty v Rakousku z českého hlediska národně-hospodářského, 1903; Splavnění Vltavy nad Prahou, 1907) a živnostenskou problematiku (O komorách obchodních a živnostenských, 1904; O vývoji živnostenského zákonodárství v Rakousku a o cílech reformy živnostenské, 1904; Nejnovější pokusy o reformu živnostenského řádu v Rakousku, 1906; Obchodní a živnostenská komora v Praze, její vývoj, dnešní činnost a organisace, 1908). Publikace Několik dat z hospodářské statistiky (1902) vycházela z G. zájmu o statistiku. Idea soběstačnosti v dějinném vývoji hospodářském (1904) pojednávala o možnostech hospodářského osamostatnění a v tomto směru připravovala půdu k dovršení české emancipace. G. napsal několik rozsáhlejších prací, např. Politiku odborného školství (1913), souhrn jeho předchozích studií o této problematice, a zejména Agrární zřízení. Právní a hmotné postavení selského lidu v českých zemích v minulosti a přítomnosti (1914).

1915–17 se G. omezil na časopisecké statě, v nichž sledoval převážně sociální tematiku. Výjimku představovala samostatně vydaná studie K pojmu a českému názvosloví kapitálu těžebného (1915). 1918 uveřejnil čtyři spisy: Obchodní politika; První čeští universitní učitelé národního hospodářství: Dr. Albín Bráf, Dr. Josef Kaizl; Úkoly Národohospodářského ústavu při České akademii dle názorů jeho zakladatelů a Založení Národohospodářského ústavu při České akademii.

Poválečná léta využil k psaní teoretických děl kompilativního charakteru, sloužících jako učební pomůcky (Průmyslová politika, 1919; Sociální politika, 1919; Dopravní politika, 1920; Zemědělská politika, 1920; Hospodářská organizace úvěru, 1920; Populační otázka, 1923; Obchodní politika, 1924; Nauka o výrobě, 1924), i k formulování vlastních postojů k hospodářským otázkám (nejdůležitější publikací je nedokončený a posmrtně vydaný spis Má býti pojištění krupobitní postátněno?, 1925). Zároveň se věnoval editorské práci. Společně s C. Horáčkem připravil z pozůstalosti Albína Bráfa k vydání jeho dílo Albín Bráf. Život a dílo 1-5 (1922–1924). V New Yorku editoval obsáhlý sborník Czechoslovakia. A Survey of Economic and Social Conditions (1924) informující americkou veřejnost o hospodářském a sociálním postavení obyvatel Československa. Nedlouho před náhlou smrtí převzal redigování národohospodářského oddílu Slovníku národohospodářského, sociálního a politického, stačil však jen určit hesla pro svůj tematický okruh. Pohřben byl na vyšehradském Slavíně.

L: OSN 28, s. 504; MSN 2, s. 1071–1072; OSND 2/2, s. 949; Tomeš 1, s. 384; Kolář Elity, s. 71; M. Sojka, Kdo byl kdo – světoví a čeští ekonomové, 2002, s. 112–113; Sociální ústav Republiky československé. Jeho založení a činnost v prvém tříletí: 1920–1922, 1923; Prof. Dr. J. G. 3. XI. 1865–3. V. 1925. Sociální ústav ČSR památce svého předsedy, 1925; Výroční zprávy Národohospodářského ústavu při České akademii za období 1907–1925, 1911–1926; Sociální ústav ČSR. Zpráva o činnosti v druhém období 1923–1926, 1927; Sto let Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách 1833–1933. Sborník statí o vzniku, vývoji a působení Jednoty průmyslové, 1934; J. Mandlerová, Ke vzniku a činnosti Národohospodářského ústavu při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v letech 1907–1914, in: Sborník historický 20, 1973, s. 107–142; táž, Vývoj Národohospodářského ústavu při České akademii v letech 1914–1918 (Pokračování), in: tamtéž 21, 1974, s. 119–158; C. Albrecht, Čeští národohospodáři před první světovou válkou, in: Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. a v první polovině 20. století, P. Svobodný – J. Havránek (eds.), 1996, s. 15–35; M. Kučera, Vnitřní opozice v České straně lidové (Revue Přehled), in: Moderní dějiny 5, 1997, s. 25–70; F. Vencovský, Dějiny českého ekonomického myšlení do ro ku 1948, 1997, s. 302–305; I. Tomažič, Výuka národního hospodářství na PF UK, in: Právnická fakulta Univerzity Karlovy 1348–1998, 1998, s. 231–240; J. Štaif, Bráfův pokus o sociální rekonstrukci české národní společnosti a Národohospodářský ústav ČAVU, in: Studie k moderním dějinám. Sborník k 70. narozeninám Vlastislava Laciny, J. Harna – P. Prokš (eds.), 2001, s. 79–104; týž, Moravská reprezentace v Národohospodářském ústavu při České akademii věd a moravský hospodářský nacionalismus před r. 1918, in: Morava a české národní vědomí od středověku po dnešek, J. Malíř – R. Vlček (eds.), 2001, s. 123–132; J. Kramář, J. G. – český národohospodář a sociální činitel, 2003 (rigorózní práce, FF UK, Praha); týž, Český národohospodář J. G., in: Historický obzor 16, 2005, č. 7–8, s. 179–187; I. Bažantová, J. G., in: Antologie české právní vědy v letech 1918–1939, P. Skřejpková (ed.), 2009, s. 589–591; J. Chodějovský, J. G., in: Akademický bulletin 2015, č. 3 (http://abicko.avcr.cz/2015/03/13/index.html, stav k 29. 6. 2016).

P: SOA, Zámrsk, sbírka matrik, matrika nar. řkt. f. ú. Luže 1847–1872, inv. č. 5645, sign. 3768, folio 213; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, fond Národohospodářský ústav, kart. 3, 6, 9, 10; Archiv UK, Praha, fond Právnická fakulta, inv. č. 92; NA, Praha, fond Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách, kart. 80, 96; fond Ministerstvo sociální péče, kart. 653; fond Sociální ústav ČSR, k. 2; fond Předsednictvo ministerské rady, kart. 1619.

Jan Kramář