GRUND Norbert Josef Karel 4.12.1717-17.7.1767

Z Personal
Norbert Josef Karel GRUND
Narození 4.12.1717 (datum křtu)
Místo narození Praha
Úmrtí 17.7.1767
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

GRUND, Norbert Josef Karel (též GRUNDT), * 4. 12. 1717 Praha (datum křtu), † 17. 7. 1767 Praha, malíř

Nejstarší syn barokního malíře Christiana G. (1687–1751) a Ludmily, roz. Spannenbergerové († 1729); jeho další bratři se rovněž uplatnili jako umělci. G. se do 1737 učil v otcově dílně. Podle nepřímých zpráv se k dalšímu studiu odebral do Vídně, kde byl ovlivněn nizozemskou malbou, především F. de Paula Ferga, a drobnomalbou rakouských mistrů (A. Graf, M. J. Schinnagel, Ch. H. Brand aj.). Zda navštívil Benátky, Řím a Německo, jak uváděli pozdější životopisci J. Q. Jahn a J. B. Dlabač, není jisté. Zaměstnání G. bratra Johanna Eustacha (* 1729) u dvora ve Würzburgu by mohlo svědčit o tom, že G. poznal některé německé galerie, kde se mohl seznámit zejména s benátským mistrem G. B. Tiepolem. G. obrazy dokládají přímou znalost tvorby Benátčanů F. Guardiho, L. Carlevarise, A. Canaletta aj., stejně jako průkopníků francouzského rokoka A. Watteaua, N. Lancreta a J. B. Patera. Není vyloučeno, že G. navštívil také Turín. Do Prahy se vrátil pravděpodobně 1750. Usadil se na Malé Straně, 1751 se oženil s Ludmilou Klingerovou († 20. 1. 1797), dcerou malostranského hokynáře, a měl s ní osm dětí. 1753 se stal mistrem malostranského malířského cechu.

Od konce čtyřicátých let se datuje souvislá řada G. maleb. Zprvu se soustředil na maríny, zálivy a zříceniny v holandském stylu, zpracovávané v pozdně barokním šerosvitu s ostrým akcentem slunečního světla. Od konce padesátých let, kdy byl na vrcholu tvůrčích sil, maloval především idealizované rokokové scény ze společenského života. Inspiroval se mytologií, biblí, středověkými legendami, historizujícími náměty (bitvy, ztroskotání lodí) i svou současností (městské veduty, galantní slavnosti). Nejen tematicky, nýbrž především díky pastelové barevnosti, jemnému a svěžímu koloritu se G. díla stala ve své době v českém prostředí jedinečná. V jeho pozdních dílech už byly patrné klasicizující tendence. G. početné a vrstevnaté dílo se zařadilo k vrcholům českého malířství 18. století. Dočkalo se velké obliby, bylo graficky reprodukováno v listech J. Balzera i napodobováno (J. Bader). Ke G. hlavním zákazníkům patřili představitelé měšťanských a intelektuálních vrstev, jejichž vkusu jeho obrazy konvenovaly nejen svým malým formátem na měděných a dřevěných deskách, ale také kvůli cenové dostupnosti. G. rozměrnějších olejomaleb se zachovalo nepatrně a jejich podání není suverénní. První souborná výstava G. malířského odkazu se konala 1932 v pražské Feiglově galerii; přesvědčivě potvrdila jeho hluboký vliv na další malířský vývoj v Čechách, počínaje F. X. Procházkou přes J. Navrátila a J. Mánesa až k J. Hášovi.

L: Dlabač 1, s. 509; Wurzbach 5, s. 397–398; RSN 3, s. 509; OSN 10, s. 538; Thieme-Becker 15, s. 143; Toman 1, s. 274–276 (se soupisem díla a starší literaturou); NDB 7, s. 220–221; BL 1, s. 484; DČVU 2/2, rejstřík; NEČVU 1, s. 232; P. Toman, Studie a vzpomínky českého sběratele, 1920, s. 31–52; V. V. Štech, N. G. Kniha o Praze 1, 1930; A. Matějček, N. G., 1937; F. Muzika, N. G., 1937; V. Novotný, Příspěvek k počátkům malířského díla N. G., in: Cestami umění. Sborník prací k poctě šedesátých narozenin A. Matějčka, 1949, s. 192–199; J. Kříž, K otázce vývojových proměn G. díla, in: Umění 12, 1964, s. 109–134; J. Kříž – P. Preiss, N. G. 1717–1767, 1967; J. Neumann, Český barok, 1974, rejstřík; http://abart-full.artarchiv.cz (se soupisem literatury, výstav; stav k 30. 3. 2016).

Martin Kučera