GUARDASONI Domenico 1731-14.6.1806

Z Personal
Domenico GUARDASONI
Narození 1731
Místo narození asi Modena (Itálie)
Úmrtí 14.6.1806
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 78- Hudební interpret
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti

GUARDASONI, Domenico, * 1731 asi Modena (Itálie), † 14. 6. 1806 Vídeň (Rakousko), operní pěvec, režisér, impresário

O G. původu a vzdělání není dnes nic známo; svoji profesionální dráhu zahájil kolem 1762, kdy byl doložen jako interpret Piccinniho opery La buona figliuola maritata v Boloni či jejím okolí. Po účinkování ve Florencii (1763) a Benátkách (1764) byl angažován do společnosti G. Bustelliho v Praze (podzim 1764), s níž následujícího roku přešel do Drážďan. Tam působil ve dvorní opeře nejméně do 1772 (kromě karnevalu 1770, kdy vystupoval pod Bustellim v Hamburku). V té době uzavřel sňatek s tanečnicí Faustinou Cattaneovou, dcerou dvorního úředníka, s níž odešel nejpozději na jaře 1773 do Vídně a 1774 do Varšavy, kde oba manželé byli členy společnosti J. F. Kurtze nejméně do léta 1776. Při karnevalu 1777 G. již opět vystupoval v Drážďanech, tamní italský operní soubor však byl v létě 1778 rozpuštěn kvůli válce mezi Rakouskem a Pruskem. 1779–80 proto G. účinkoval v Itálii (Benátky, Turín, Pesaro) a nejpozději 1781 se spojil se svým dlouholetým kolegou z Drážďan P. Bondinim, který v září toho roku zahájil italská operní představení v malostranském Thunovském divadle. Ačkoli byl údajně pěvecky již za zenitem, G. ještě několik sezon veřejně vystupoval, zároveň však působil jako režisér souboru a účastnil se i jeho letních pobytů v Lipsku (1782–84, 1786, 1788, 1792–94). Nejpozději 1784 přestal účinkovat jako pěvec, a naopak převzal některé ředitelské povinnosti, neboť impresário Bondini tehdy expandoval do Nosticova (Stavovského) divadla a měl na starosti celkem tři různé divadelní soubory, účinkující také v Drážďanech a Lipsku. Jako ředitel společnosti mohl G. stát i za objednávkou na Mozartova Dona Giovanniho (premiéra 29. 10. 1787), pakliže operu neobjednal sám Bondini. Nejpozději v květnu 1791 opustil G. spolu s některými italskými pěvci Prahu a odcestoval u příležitosti zasedání polského sněmu do Varšavy, kde se konala operní představení. Následoval návrat do Prahy, kde byl českými stavy požádán o přípravu operního představení v rámci korunovačních slavností Leopolda II. českým králem (W. A. Mozart: La clemenza di Tito, premiéra 6. 9. 1791) a opět obnovil italská představení. Jako hlavní nájemce Nosticova divadla zůstal G. v této funkci i po převzetí budovy českými stavy (1798), spolupracoval se společnostmi německými (či česko-německými) a v září 1804 převzal také privilegia tzv. Vlasteneckého divadla (Vaterländisches Theater), které tehdy hrálo v Thunovském divadle na Malé Straně. Po G. náhlé smrti během zájezdu do Vídně hrála jeho italská společnost v Praze pouze do konce sezony a v dubnu 1807 byla rozpuštěna.

O G. pěveckém umění se dochovalo velmi málo zpráv, dokázal se však záhy prosadit do rolí prvních milovníků a v několika souborech zastával pozici prvního tenoristy. Jeho repertoár obsahoval více než šedesát rolí v převážně komických, ale i vážných italských operách; příležitostně účinkoval i v oratoriích. Z jeho rolí lze uvést např.: Florindo (N. Piccinni: Il cavaliere per amore), Cavalier Gandolfo (F. L. Gassmann: Il viaggiatore ridicolo), Gentilino (P. A. Guglielmi: Il ratto della sposa) či Ridolfo (B. Galuppi: I tre amanti ridicoli), podílel se i na světových premiérách, např. v rolích Cavagliere di Ripafratta (A. Salieri: La locandiera, 1773 Vídeň) nebo Monsieur Petiton (G. Astaritta: Il francese bizzarro, 1779 Benátky). Jako ředitel a později impresário operní společnosti uváděl zejména dobový repertoár italské opery (G. Paisiello, D. Cimarosa, A. Salieri, V. Martín y Soler, F. Paer), ale později také vídeňské singspiely upravené na opery, včetně Mozartovy Die Zauberflöte (Il flauto magico), usiloval také o angažmá kvalitních interpretů (M. Danzi, T. Strinasacchi, M. L. Caravoglia-Sandrini) a kapelníků (F. Danzi, J. J. Rösler). G. historický význam tkví především v pravidelném uvádění díla Mozartova, a to i v Lipsku (a Varšavě), zasloužil se však také o ojedinělá českojazyčná operní představení (1795/96, např. G. Paisiello: Nanynka a Kubíček); 1804–06 podporoval české inscenace ve Stavovském divadle.

L: Wiener Zeitung 21. 6. 1806, Verstorbene zu Wien, s. 3084 (zpráva o úmrtí); O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 2, 1885, passim; S. Durante, The Chronology of Mozart’s La clemenza di Tito, Music & Letters, vol. 80, No. 4 (Nov., 1999), s. 560–594; R. Angermüller, D. G., Mozarts Impresario, in: Mitteilungen der Internationalen Stiftung Mozarteum 50, 2002, č. 1–2, s. 1–15; A. Zorawska-Witkowska, D. G. a Varsavia. Due episodi polacchi dalla sua carriera operistica, in: Böhmische Aspekte des Lebens und des Werkes von W. A. Mozart, M. Jonášová – T. Volek (eds.), 2011, s. 213–238; P. Petrobelli, D. G.: Italia, Dresden, Praha, in: tamtéž, s. 187–211; I. Woodfield, Performing Operas for Mozart, Cambridge 2012; A. Jakub cová, D. G., in: Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon, Wien 2013, s. 232–237; J. Ludvová, K dění ve Stavovském divadle v letech 1801–1806, in: Divadelní revue 27, 2016, č. 2, s. 93–111.

P: Wiener Stadt- und Landesarchiv, Verlassenschaftsabhandlungen 5330/1806; Herzog-August Bibliothek Wolfenbüttel, Porträtsammlung, Portr. I 5298, Medardus Thoenert, portrét (rytina) D. G., cca 1787.

Marc Niubo