GULDENER Bernard 5.7.1836-15.9.1877

Z Personal
Bernard GULDENER
Narození 5.7.1836
Místo narození Horažďovice
Úmrtí 15.9.1877
Místo úmrtí Lomnice nad Popelkou
Povolání 63- Spisovatel

GULDENER, Bernard, * 5. 7. 1836 Horažďovice, † 15. 9. 1877 Lomnice nad Popelkou, notář, dramatik, spisovatel

Pocházel ze šlechtické rodiny, která v 16. století za Maxmiliána II. získala přídomek von Lobes (z Lobez) a měla významné postavení v západních Čechách. Otec František G., šlechtický mecenáš, hospodařil na statku v Horažďovicích, 1839 se přestěhoval do Plzně. G. v mládí ovlivnilo kulturní, intelektuální a vlastenecky smýšlející rodinné prostředí. K častým hostům patřil např. B. Smetana. Příbuzný Edvard Vincenc G. z Lobez (1763–1827) byl praktickým lékařem v Praze, přednášel jako první v českých zemích soudní lékařství na pražské univerzitě. Kromě toho působil ve Vídni (1800 první městský fyzikus) a v Dolních Rakousích (1814 protomedik). 1824 vytvořil posudek o příčině smrti W. A. Mozarta.

Po maturitě na plzeňském gymnáziu studoval G. 1854–58 práva na pražské univerzitě (JUDr. 1862). Nastoupil jako státní úředník v Plzni, poté působil v Březnici, později jako koncipient v advokátní kanceláři v Plzni. Již tehdy se aktivně zapojoval do národního života, např. jako autor veršovaných proslovů. 1867 podnikl cestu na světovou výstavu do Paříže. 1868 se oženil s dcerou nadlesního Emilií Fichtlovou a téhož roku se jim narodil stejnojmenný syn (1868–1939), později rovněž právník a komunální politik na Plzeňsku.

Už během pražských studií psal G. lyrické básně poplatné poetice májovců; v jeho pozůstalosti se dochovaly dvě sbírky. První je milostným cyklem charakteru deníkových záznamů, rozvržených dle motivů jara, léta, podzimu a zimy, druhá obsahuje na osm desítek sonetů, které vycházejí z intimního cestovního deníku vedeného během cesty do Francie. Verše vyšly jako edice posmrtně. Raná dramata G. uvedl koncem šedesátých let 19. století. Hru Kateřina II. a poslední král polský (premiéra 1868 v Plzni) později uvedlo Prozatímní divadlo v Praze pod názvem Had v růžích. Jednalo se o francouzskou scribeovskou komedii z prostředí carského dvora 18. století. Satirická komedie Mňau (1869) vyvolala v Plzni skandál, v jehož důsledku musel G. 1869 odejít do Hořovic, kde pracoval v notářské kanceláři, 1871 nastoupil jako notář v Lomnici nad Popelkou. Za vrchol G. dramatické tvorby je pokládána veršovaná tragédie Sofonisba (1875), příběh z punské historie, který autor pojal jako podobenství současnosti. Titulní hrdinka ztělesňuje ideál nezištného vlastenectví jako protikladu dobových sporům českých politických stran. Za autorova života nebylo uvedeno. Pod pseudonymem J. B. Lobeský napsal G. libreto k Dvořákově opeře Král a uhlíř (1875), parafrázi na motivy z loutkových her. V otázkách dramatické tvorby se G. přítelem a rádcem stal J. Neruda. G. byl pochován do rodinné hrobky na plzeňském hřbitově u sv. Mikuláše, jeho jméno dnes nese plzeňská ulice na Slovanech.

L: OSN 10, s. 614–615; OSND 2/2, s. 968; MSN 2, s. 1086; KSN 4, s. 576; LČL 1 (se soupisem díla), s. 830; HS 1, s. 379; E. Felix, Literární Plzeň v obrysech, 1930; týž, Básnický odkaz B. G., 1938; P. Paichl, Historie plzeňské medicíny (Historia medicinae Pilsnensis) 1295–1948, 2001, s. 129; K. Řeháček, JUDr. B. G. mladší a Plzeňsko, in: ČSPSČ 116, 2008, č. 2, s. 94–100; Spolek neslyšících – Bulletin 1/2012 (dostupné z: http://www.snplzen.cz/wp-content/uploads/2012/05/Bulletin-1_12.pdf, přístup 20. 10. 2015); E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 229–230 (se soupisem díla, pramenů a literatury).

P: Archiv města Plzně, osobní fond.

Vojtěch Szajkó