GUNDELACH Mätthäus 1566-?1653

Z Personal
Mätthäus GUNDELACH
Narození 1566
Úmrtí 1653 či únor 1654
Místo úmrtí Augsburg (Německo)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

GUNDELACH, Mätthäus (též GONDELACH, GONDOLACH, GUNDELBACH, GUNDELOG, GUNDELOCH, Matyáš, Mathias, Mathäus, Matouš), * 1566 ?, † 1653 či únor 1654 Augsburg (Německo), malíř

Pocházel z Hesenska–Kasselska, podle některých zdrojů se narodil v obci Großalmerode. O jeho původu a vyučení není více známo (mohl být synem skláře Franze G. a učit se u nizozemských malířů v okruhu dvora Viléma IV. Hesensko- -Kasselského). Podle údaje na jedné z dochovaných kreseb byl v Praze činný 1593; v té době však ještě nikoli jako dvorní malíř. Zde pravděpodobně prošel výtvarným školením. 1600 byl doložen G. přechodný pobyt v Linci. V Praze pracoval v dílně Josepha Heintze st., který ho výrazně ovlivnil. G. se po mistrově smrti 1609 oženil s jeho vdovou Reginou, roz. Gretzingerovou, a zastával uvolněné místo císařova dvorního malíře. Později sám přijal do učení Heintzovy syny Josepha a Ferdinanda. Období 1610–30 patřilo ke G. nejproduktivnějším. Po 1612 působil ve službách císaře Matyáše; 1615 přesídlil s rodinou do Augsburgu, zpočátku však pracoval mimo město. Augsburský umělecký agent Ph. Hainhofer mu zprostředkoval práci pro vévodu Jana Fridricha Württemberského (díla byla určena do jeho stuttgartské kunstkomory) či pro vévodu Augusta ml. Brunšvicko-Lüneburského (oltářní obraz Svatba v Káně s portréty členů vévodovy rodiny pro zámeckou kapli v Hitzackeru). Ke G. zadavatelům se v pozdním období řadili také jezuité z Dillingenu, Ingolstadtu a Augsburgu, ač on sám byl protestantského vyznání. 1632 a 1649 byl G. zvolen do městské rady a 1633–35 zasedal u městského soudu.

G. rané dílo ovlivnili H. Aachen a B. Spranger, kolem 1605 se sblížil s J. Heintzem st. a G. styl se znatelně změnil; přebral jak jeho figurální typ, tak kompoziční principy, a především šerosvitnou barevnost obrazů. Inspirace pozdním Heintzovým dílem vyplývá např. z obrazu Adam a Eva (Muzeum umění, Olomouc) či z ukázky G. kabinetního umění Amor a Psýché (1613, Städtische Kunstsammlungen, Augsburg). Z hlediska ikonografie i malířského provedení je osobitá rozměrná Alegorie země a hornictví (Museum für Kunst- und Kulturgeschichte, Dortmund). G. byl autorem perokreseb s výraznou obrysovou linií, která napodobovala oblost a měkkost tahu křídy a rudky, charakteristickou pro Heintze. Pro Matyáše vytvořil obraz Zasnoubení sv. Kateřiny s císařovým a císařovniným portrétem (1614, Kunsthistorisches Museum, Wien), pracoval však i mimo dvůr, například na epitafu Ezechielovo vidění (hřbitovní kostel sv. Vavřince v Žebráku) nebo na svém největším a nejnáročnějším díle – oltářním obraze Korunování Panny Marie (1614) pro kapucínský klášter v Haslachu. 1617 byl přijat do augsburského malířského cechu. Opustil manýristický styl vycházející z pražského uměleckého prostředí a orientoval se na italskou a jihoněmeckou raně barokní malbu. 1622–24 maloval cyklus šesti ctností na nové augsburské radnici. Poslední G. dochovaná malba je Venuše v Pygmalionově dílně (1639). Pro jezuity vytvořil např. titulní list k Exercitia spiritualia Ignáce z Loyoly (1649, Innsbruck) a předlohy pro grafické listy, které zpracovávali Lucas, Wolfgang a Bartholomäus Kilianové. G. navrhl exlibris Ferdinanda Hofmanna z Grünbühelu a Střechova (rytinu podle nich zhotovil L. Kilian). G. kresby se nacházejí v galeriích v Norimberku, Basileji, Drážďanech, Kodani, Mnichově, Braunschweigu, Výmaru, Augsburgu, Budapešti či Berlíně.

S manželkou Reginou měl několik dětí: Dorothea a Susanna se narodily v Praze, Jacobina a Matthaus (* 1617, do učení ho otec přijal 1630) v Augsburgu. V případě Hanse Wilhelma G. není jisté, zda se jednalo o syna či o vnuka.

D: výběr: malby: Minerva se svými družkami, 1593 (Germanisches Nationalmuseum, Nürnberg); Zuzana a starci (Alegorie hmatu ?), 1605 (soukromá sbírka); Oplakávání Krista pod křížem, 1609 (soukromá sbírka, ČR); Matematica, kolem 1620; Portrét dámy, kolem 1620; Portrét obnažené dámy, kolem 1620; Spící Venuše a Cupido, kolem 1620; Porada o přenesení kurfiřtství na Mořice Saského, 1622–1624 (Städtische Kunstsammlungen, Augsburg); Předání insignií Mořici Saskému, 1622–1624 (tamtéž); Příjezd Karla V. na trh s vínem, 1622–1624 (tamtéž); Cyklus apoštolů, dvacátá léta 17. století (Kodaň); Stigmatizace sv. Františka, 1630; Zvěstování Panny Marie, 1630; Gustav II. Adolf, 1632 (Industrie- und Handelskammer, Augsburg); Kající Máří Magdalena, 1648; Alegorie vody a rybolovu (Zeppelin Museum, Friedrichshafen); Diana a Akteon (Kunstsammlungen zu Weimar, Weimar); Diana s loveckou trofejí (Muzeul National Brukenthal, Sibiu); Ferdinand II. ve zbroji (Kunsthistorisches Museum, Wien); Fortuna (Städtisches Museum, Dortmund); Klanění pastýřů (NG, Praha), Klanění sv. Tří králů (Rožmberk), Proroctví Ezechielovo; Přepadení v krajině (Kunstsammlungen zu Weimar). Kresba: V koupeli, 1604. Miniatura: Portrét Norimberčanky Klary Fürlegerin, 1631.

L: Dlabač 1/2, s. 487; RSN, s. 441; KSN 4, s. 579; Toman 1, s. 279; DČVU 2/1, s. 203; MČE 2, s. 680; NEČVU, s. 234; Saur 65, s. 498–500 (se soupisem díla); E. Bénézit, Dictionnaire critique et documentaire des peintres, sculpteurs, dessinateurs et graveurs… 5, Paris 1976, s. 102; P. Berger, M. G., Kammermaler Rudolfs II., in: Jahrbuch des kunsthistorischen Institutes der k. k. Zentral-Kommission für Denkmalpflege 5, 1911, s. 183–188; O. Göller, Graf Christoph II. von Fürstenberg und der Maler M. G., in: Die Ortenau 18, 1931, s. 99–113; E. Fučíková, Beweinung Christi von M. G. Ein neuentdecktes Bild, in: Studia Rudolphina 10, 2010, s. 105–111; E. Bender, M. G. Leben und Werk, 1981 (disertační práce, Johann Wolfgang Goethe-Universität, Frankfurt am Main).

Josefína Matyášová