GUTTMANN Robert 20.4.1880-14.3.1942

Z Personal
Robert GUTTMANN
Narození 20.4.1880
Místo narození Sušice
Úmrtí 14.3.1942
Místo úmrtí Lodž (Polsko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 831-832
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46672

GUTTMANN, Robert, * 20. 4. 1880 Sušice, † 14. 3. 1942 Lodž (Polsko), malíř

Předkové G. z otcovy strany pocházeli z Čerčan a z Pyšel na Benešovsku, rodina matky, roz. Fischerové, z Moravy. Její sourozenci měli hudební nadání, bratr Paul Fischer byl prvním houslistou Vídeňské státní opery a další bratr, rabín Adolf Fischer, vrchním kantorem v hlavní synagoze ve Vídni, kde měli 1873 G. rodiče svatbu. Dětství G. trávil v rodišti, do české národní školy chodil v Plané nad Lužnicí, kde němčinu a hebrejštinu vyučoval krajský rabín Weiss z Tábora. Dva roky studoval na reálce v Českých Budějovicích, ale po opakovaných konfliktech ho otec vzal ze školy domů, aby se připravil na kupecké povolání. 1895 odešel do Prahy, kde navštěvoval Bergmannovu obchodní školu. Chtěl se stát kantorem v synagoze. Tři roky navštěvoval soukromou malířskou školu pražského krajináře A. Kirniga a právě malování se mu stalo hlavním posláním.

V Praze se seznámil s rodícím se židovským národním hnutím, které ho hluboce ovlivnilo. Navštěvoval přednášky ve studentském spolku Makkabi a 1896 nadšeně přečetl Židovský stát Th. Herzla. 1897 navštívil pěšky I. světový sionistický kongres v Basileji a v následujících letech kongresy v Londýně, Haagu, Hamburku a Vídni. 1899 se účastnil v Praze založení spolku Sion a stal se členem původně českojazyčného Spolku univerzitních studentů Bar Kochba, který za předsednictví H. Bergmanna a pod vlivem myšlenek A. Ha-Ama a M. Bubera usiloval o kulturní obrodu židovství. G. patřil ke stoupencům pacifistického hnutí B. Suttnerové a později idey Panevropy. Po první světové válce se začal intenzivněji věnovat malířství. V meziválečné Praze byl znám více extravagantním zjevem a názory než svými obrazy. Dokumenty a svědectví o něm jsou mnohonásobně bohatší, než G. dochovaná tvorba. Vzbuzoval pozornost hubenou postavu s velkou hlavou, nakrouceným knírem a hřívou černých vlasů, nosil tmavomodré sametové sako a obrovskou zelenou mašli pod bradou. Procházíval se po Václavském náměstí, Příkopech nebo Ovocném trhu vždy s velkými deskami pod paží a čerstvou květinou v klopě. Své obrázky a portréty kreslil po kavárnách a barech nebo na ulici a prodával je za pár korun komukoli, kdo o ně projevil zájem. Sotvakdo jim tehdy přisuzoval uměleckou hodnotu, pozornost vzbuzovaly spíše výstředností a nekonvenčností. Většinu děl rozdal přátelům, malování ho stačilo sotva uživit. Sedával v Café Central a kavárně Continental Na Příkopě, kde se scházeli novináři z okolních redakcí. Pražské listy přinášely čas od času G. komentáře k nejrůznějším tématům, fotografie, vlastní nebo cizí karikatury i reprodukce jeho neobvyklých obrazů.

V létě podnikal dálkové pochody na sionistické kongresy, později prošel republiku od Karlových Varů po Košice, Užhorod a Mukačevo. Často navštěvoval Františkovy Lázně nebo Luhačovice, kde portrétoval lázeňské hosty a prodával své karikatury. Občas pobýval u svých mecenášů J. Poláka, ředitele Východoslovenského muzea v Košicích, nebo sběratele L. Strassera v Náchodě. Rád navštěvoval sionistické organizace a židovské obce na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Od 1930 bydlel díky pražské židovské obci v nadačním domě Na Bojišti. V malé komůrce, která mu sloužila jako byt a ateliér, rozvěsil svá díla. Pokládal svůj byt za muzeum, kde měl uložen archiv výstřižků z tisku s reprodukcemi svých kreseb a článků o sobě, sbírku autogramů významných osobností, s nimiž se setkal na cestách, cestovní deníky a množství fotografií, zachycujících ho v pražských ulicích a restauracích nebo na maškarních bálech a lázeňských promenádách.

G. maloval obrazy na zakázku (portréty, výroční alegorická tabla, diplomy, blahopřání). Některé vytvořil pro prezidenta T. G. Masaryka a E. Beneše, namaloval také fiktivní portréty A. Dvořáka, A. Jiráska či J. Vrchlického nebo tvořil oficiální díla, mezi nimiž nechyběly ani rozměrné kompozice s názvem Truchlící rodina padlého legionáře, akademického malíře z Prahy nebo Epos Za vlast, představující alegorii vzniku ČSR, který 1930 daroval prezidentovi k jeho osmdesátým narozeninám. Početnou skupinu tvořily autoportréty a vlastní karikatury, charakteristické dramatickým výrazem.

Do další skupiny obrazů se řadí žánrové výjevy z prostředí, které mu bylo blízké: prodavačky květin na Uhelném trhu a výjevy z pražských kaváren a restaurací. Nejzajímavější jsou náměty ze židovského prostředí, z oslav židovských svátků a rodinného života. Nejzdařilejší z nich čerpaly ze života chasidských obcí na Podkarpatské Rusi. G. obrazy jsou nekonvenční a nezařaditelné. (Podle psychiatra A. Hellera vykazují příbuzné rysy s tvorbou schizoidních osob, ale také s kresbami dětí, primitivů nebo moderních expresionistů.) V umění G. odmítal pouhou reprodukci skutečnosti a hájil právo na vlastní tvůrčí projev.

Po okupaci Československa v březnu 1939 mohl navštěvovat pouze „židovskou“ kavárnu Roxy v Dlouhé ulici, většinou však zůstával doma. Podle vzpomínek namaloval 1939–41 zářivými barvami poslední obrazy, až na výjimky jediné, které se z jeho díla dochovaly. 16. října 1941 byl zařazen do prvního transportu z Prahy do Lodže. Před odjezdem mu ostříhali vlasy, na kterých si tolik zakládal. V ghettu G. propadl apatii, nemluvil, zoufale zíral do neznáma a svíral kreslířské desky. Zemřel hladem a vyčerpáním.

D: výstavy: Nakladatelství Monopol, Karlovo nám., Praha 1928; Antikvariát Zikmunda Reacha, Skořepka 9, Praha 1930; Naivní umění v Československu. Brno–Praha–Bratislava, 1963–1964; I. Trienále insitného umenia, Bratislava, 1966; Naivní umění v Československu. Praha–Brno–Bratislava, 1966 až 1967; Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou, 1994; Galerie Franze Kafky v Praze, Staroměstské nám., 1994; R. G. Malíř a turista z Prahy. Galerie R. G., Židovské muzeum v Praze, U Staré školy 3, 2001 (katalog výstavy).

L: A. Heller, G. Eine psychologische Studie über den Maler R. G., 1932; A. Pohribný – Š. Tkáč, Naivní umění v Československu, 1966; A. Pohribný, R. G., in: Rozinky a mandle, 1968; A. Pařík, Professor R. G., in: Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews 4, 1991–92, s. 121–136; týž, R. G., Malíř a turista z Prahy (výstavní katalog), 2001; týž, Nejstarším sionistou pražským…, in: Roš chodeš 54, 1992 (5752), č. 4, s. 12; týž, Svobodně se vyžít a vyzuřit. R. G. – malíř a turista z Prahy, in: tamtéž 63, 2001 (5761), č. 5, s. 10–11; http://abart-full.artarchiv.cz (stav k 3. 8. 2016); https://cs.wikipedia.org (stav k 14. 6. 2016).

Arno Pařík