HÁJEK Igor 22.3.1931-19.4.1995

Z Personal
Igor HÁJEK
Narození 22.3.1931
Místo narození Ostrava
Úmrtí 19.4.1995
Místo úmrtí Glasgow (Velká Británie)
Povolání 64- Překladatel
48- Politický publicista
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 79

HÁJEK, Igor, * 23. 3. 1931 Ostrava, † 19. 4. 1995 Glasgow (Velká Británie), literární historik, kritik, překladatel

Narodil se v rodině bankovního úředníka. Manželství rodičů skončilo na sklonku třicátých let rozvodem. Matka se znovu provdala za lékaře, s nímž odešla do Ústí nad Labem. H. zůstal u prarodičů v Ostravě a po skončení války, už jako gymnazista, se k matce do severních Čech přestěhoval. 1950 maturoval na ústeckém gymnáziu. Zájem o jazz, probuzený na střední škole, ho podnítil k hlubšímu zájmu o anglickou a americkou kulturu. 1950–55 vystudoval anglistiku a bohemistiku na FF UK v Praze (PhDr. za disertační práci o díle skotského romanopisce T. Smolletta). Nastoupil do pražské divadelní a literární agentury Dilia, kde v oblasti anglosaské literatury zajišťoval kontakty se zahraničními partnery a zpracovával posudky na jednotlivá díla pro potřeby nakladatelství. Na konci padesátých let začal překládat anglicky psanou beletrii (J. Steinbeck, G. Greene, J. Updike aj.) a publikovat eseje o moderní britské a americké literatuře, a to především ve Světové literatuře, Plameni, Hostu do domu, Literárních novinách. 1963 přešel z Dilie na místo redakčního poradce v nově založeném Středisku pro vydávání a knižní obchod v Praze, kde byl zodpovědný za uveřejňování překladové literatury. 1964–69 pracoval jako redaktor pro zahraniční literaturu v Literárních novinách, Literárních listechListech. 1965–70 byl členem Svazu československých spisovatelů. 1968 získal studijní stipendium Fordovy nadace za překlad Updikeova románu Kentaur. Dostal také ocenění za překlad románu Osamělý dav D. Riesmanna.

1969 byl s manželkou Marcelou, roz. Maškovou, a dcerou na stipendijním pobytu v USA a Velké Británii, z něhož se již do ČSSR nevrátil. Krátce působil v Londýně jako novinář ve svobodném povolání. 1970 nastoupil jako výzkumný pracovník Comenius Centre při nově založené univerzitě v severoanglickém Lancasteru, kde zároveň začal na bohemistice přednášet dějiny české literatury. 1971 byl jmenován odborným asistentem pro československá studia na katedře pro studia střední a jihovýchodní Evropy při Lonsdale College na University of Lancaster. 1982–84 pracoval na University of California v Berkeley (USA). 1984–95 vyučoval českou literaturu na University of Glasgow ve Skotsku, na níž vedl katedru slovanských jazyků a literatury. V rámci výzkumného projektu Česká exilová nakladatelská praxe spolupracoval v sedmdesátých letech s osobnostmi exilu (J. Škvorecký, A. J. Liehm, A. Lustig aj.) a přednášel na severoamerických univerzitách v Ann Arbor (Michigan), Torontu, Philadelphii, Lincolnu (Nebraska), Los Angeles a Washingtonu. Významně se organizačně i autorsky podílel na vzniku Slovníku českých spisovatelů (Toronto 1982). 1992 zahájil na univerzitě v texaském Austinu (USA) výuku na nově založené bohemistice, za což obdržel čestnou plaketu od nadace The Czech Educational Foundation of Texas. Recenze a eseje pravidelně publikoval v The Times Literary Supplement (dvě statě byly vybrány do každoročního knižního vydání nejzajímavějších esejů, které vyšly v devátém a dvanáctém svazku). Přispíval do odborných časopisů: Scottish Slavonic Review, The London Magazine, World Literature Today, Cross Currents, Index on Censorship, česky do exilového časopisu Západ vydávaného v USA. Pro prezentaci české literatury v zahraničí byla zásadní jeho autorská a redakční spolupráce na významných encyklopedických příručkách světové literatury napsaných v angličtině.

D: Práce o literatuře: Prokletá i požehnaná – eseje o české literatuře, 2007. Účast v týmových pracích: Encyclopedia of World Literature in the 20th Century, New York 1971–1993; Modern Slavic Literatures, New York 1976; Contemporary Foreign Language Writers, London 1984; Contemporary World Writers, Detroit–London 1993 (u všech autor literárněhistorických statí a autorských hesel, spolupráce při redigování). Překlady: J. Steinbeck, Perla, 1958; Ch. Beaumont, Vetřelec, 1961; G. Greene, Náš člověk v Havaně, 1963; J. Updike, Holubí pírka, 1965; H. Lee, Jako zabít ptáčka, 1965; J. Updike, Kentaur, 1967; E. Welty, Srdce Ponderova rodu, 1967; D. Riesman, Osamělý dav, 1968; A. Levy, Pražské peřeje, Toronto 1972; J. Updike, Bech co Čech, 1990.

L: East and Central European Émigré Literatures. Past, Present – and Future?, M. Dewhirst – A. Rogachevskii (eds.), in: Canadian-American Slavic Studies 33, 1999, č. 2–4 (trojčíslo věnované památce I. H.); M. Pilař, I. H. aneb Rozpory mezi domácí a exilovou reflexí české literatury, in: týž, Vrabec v hrsti aneb Klišé v  literatuře, 2005, s. 44–52; M. Pilař, Česká literatura z  pohledu slovníkových příruček užívaných v anglicky mluvícím světě, in: Otázky českého kánonu, 2006, s. 67–74; K. Slamová, Osobnost I. H. v českém a zahraničním kulturním kontextu, 2011 (disertační práce, FF OU, Ostrava – s nejúplnější bibliografií). Nekrology: J. Čulík – R. Davy, I. H., The Independent 27. 4. 1995; The Guardian 29. 4. 1995.

P: Archiv Hoover Institution, Stanford (Kalifornie, USA), Korespondence I. H. s J. Škvoreckým.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Pilař