HÁJOVSKÝ Ludvík 19.2.1905-15.5.1978

Z Personal
Ludvík HÁJOVSKÝ
Narození 19.2.1905
Místo narození Sviadnov (u Frýdku-Místku)
Úmrtí 15.5.1978
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 26- Bánský odborník nebo energetik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 103-104

HÁJOVSKÝ, Ludvík, * 19. 2. 1905 Sviadnov (u Frýdku-Místku), † 15. 5. 1978 Ostrava, strojírenský odborník, pedagog

Pocházel z rodiny zemědělce Aloise H. (* 1872), vyrůstal se čtyřmi sourozenci. 1916–20 studoval na místeckém reálném gymnáziu, 1920–24 na vyšší průmyslové škole strojnické v Ostravě. Vysokoškolské vzdělání získal 1925–30 na strojnickém odboru ČVUT v Praze (Ing.), kde zůstal ještě rok zaměstnán jako asistent prof. Ladislava Miškovského v Ústavu parních strojů a motorů. 1939 tam obhájil doktorskou disertační práci Teoretické předpoklady pro řešení a zkoušení dieselových motorů s předkomorou neb vířivou komorou (Dr.techn.). Po vojenské prezenční službě přijal 1933 místo u firmy Vichr a spol. v Praze, továrna na železné a kovové zboží, působil v technicko-obchodní kanceláři, později jako provozní inženýr. 1935 nastoupil do Vítkovických železáren v Ostravě-Vítkovicích, do závodu na výrobu hutních a důlních strojů; 1939–40 pracoval jako provozní inženýr v mechanických dílnách, 1945–49 vedoucí závodu strojírna. Od 1949 vedl oddělení pro vývoj, automatizaci a mechanickou technologii. Věnoval se konstrukci a budování nových výroben pro důlní stroje, konstrukci nových strojů (nakladače, brázdiče, pneumatické nástroje, žlabové motory atd.). 1950 získal patent na dobývací uhelný pluh. Byl uznávaným expertem těžkého strojírenství v oboru důlních strojů a zařízení, 1945–50 předsedal normalizační komisi v rámci československých závodů těžkého strojírenství.

Věnoval se rovněž pedagogické činnosti. Od 1935 vedl v závodní škole specializované kurzy (motory a stroje, části strojů, základní prvky strojírny, ocel a tepelné zpracování oceli atd.). 1951 již jako docent přednášel konstrukci důlních strojů a povrchových strojních zařízení na VUT v Brně. Od 1952 externě učil na Fakultě báňského strojnictví Vysoké školy báňské (VŠB) v Ostravě, kam 1954 přešel do stálého pracovního poměru; současně byl jmenován profesorem pro obor dobývacích a nakládacích strojů. Napsal skripta z oboru konstrukce důlních strojů a několik vysokoškolských a středoškolských učebnic. Zahraniční kontakty udržoval především s Báňskou akademií ve Freibergu (NDR). Na VŠB 1953–70 stál v čele katedry hornických strojů a mechanizace a současně ústavu zařízení pro hlubinné dobývání. Katedra se v té době stala respektovaným pracovištěm. H. byl členem školní vědecké rady, vědecké rady ministerstva paliv, předsednictva Hornické sekce Československé VTS a současně dlouholetým předsedou krajské odborné skupiny mechanizace při její hornické sekci. H. spolupracoval s Ústavem pro důlní mechanizaci a podnikem zahraničního obchodu Inspekta. 1973 odešel do důchodu, odborné činnosti se však věnoval i nadále.

Od 1937 byl ženatý s lékařkou Růženou, roz. Šindelářovou (1909–1978); měli spolu dceru a syna.

D: výběr: Důlní stroje dobývací a nakládací. Pomocná kniha pro průmyslové školy hornické, 1957 (s B. Kaňkovským); Některé theoretické úvahy z oboru vrtacích kladiv. Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské v Ostravě 1958, 4 (2), s. 135–151; Dobývací stroje. 1. Brázdící stroje, 1959 (s B. Kaňkovským); Důlní stroje dobývací. 1 Stroje a nástroje pro vrtání hornin, 1960 (s týmž).

L: S. Budírský, 70 let Prof. Dr. Ing. L. H., in: Uhlí 3, 1975, s. 81; Za prof. Dr. Ing. L. H., in: tamtéž 6, 1978, s. 272.

P: Archiv VŠB-TUO, Ostrava, fond rektorát, osobní spis L. H, fond Fakulta strojní, spis k profesorskému řízení L. H.

Petr Kašing