Biografický slovník
HÁSKOVÁ Zdenka 28.5.1878-7.11.1946
| Zdenka HÁSKOVÁ | |
 | |
| Narození | 28.5.1878 |
|---|---|
| Místo narození | Hradištko (u Štěchovic) |
| Úmrtí | 7.11.1946 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 276-277 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46946 |
HÁSKOVÁ, Zdenka, * 28. 5. 1878 Hradištko (u Štěchovic), † 7. 11. 1946 Praha, novinářka, spisovatelka, překladatelka
Pocházela z rodiny řídícího učitele. 1892–98 studovala na pražském dívčím gymnáziu Minerva, kde byla spolužačkou Albíny Honzákové a Alice Masarykové, s níž pak až do konce svého života udržovala přátelské styky; maturovala 1898 na Akademickém gymnáziu v Praze. 1898–1903 vystudovala přírodní vědy, dějepis a literární historii na pražské filozofické fakultě a získala středoškolskou aprobaci. Obhájila disertační práci Příspěvek k fylotaxii rostlin (PhDr. 1907), a stala se tak jednou z prvních akademicky graduovaných českých žen. Za studií se exponovala ve studentském pokrokářském hnutí (činovnice ženského kroužku ve spolku Slavia), kde se seznámila a sblížila s Viktorem Dykem, Hanušem Jelínkem a Františkem Skácelíkem, a podílela se na ženských emancipačních snahách. 1907–09 působila jako profesorka na lyceu Vesny v Brně, od 1909 jako novinářka v Praze: 1910–18 kulturní redaktorka Pražských novin, 1918–26 deníku Československá republika. Postupně přispívala do dalších novin a časopisů (Samostatnost, Lidové noviny, Národní listy, Lumír, Cesta, Zlatá Praha, Ženský svět). Aktivně se účastnila pražského literárního a společenského života (pravidelně navštěvovala salon Růženy Svobodové). 1928 se po sedmadvacetileté známosti provdala za básníka V. Dyka (poté používala příjmení H.-Dyková či Dyková-H.). V květnu 1931 ho doprovázela na cestě do Jugoslávie, během níž zemřel. Po manželově smrti pečovala o jeho literární odkaz, vydávala jeho díla z pozůstalosti a psala k nim předmluvy (uspořádala a vydala výbor z Dykových autobiografických próz Mladost, 1933). Pohřbena je v hrobě rodiny Dykových na Olšanských hřbitovech v Praze. Ve své novele Mládí (1909) se pokusila analyzovat citové ukotvení a proces emancipace mladé ženy v dobovém konvenčním měšťanském prostředí. Je také autorkou povídek publikovaných časopisecky. Její jediná básnická sbírka Cestou (1920) obsahuje intimní reflexe ženské duše, přírodní lyriku i básnické reminiscence na literární přátele. V novinářské produkci se věnovala převážně kulturní publicistice: Psala knižní a divadelní recenze (zvláště do časopisů Cesta a Lumír), věnující zvláštní pozornost tvorbě žen, fejetony a informativní články o pražském kulturním životě. Jako divadelní referentka obhajovala tradice klasického českého divadelnictví a kriticky se stavěla k expresionistickým a posléze avantgardním projevům v dramatické tvorbě. Překládala jihoslovanskou poezii, prózu i dramata (I. Cankar, V. Car Emin, V. Nazor, I. Vojnović), překlady publikovala časopisecky, samostatně vyšel převod hry I. Cankara Pro blaho národa, 1907. Její literární pozůstalost je uložena spolu s pozůstalostí V. Dyka v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze.
L: OSND 2/2, s. 1040; MSN 3, s. 85; Kunc 1, s. 209; LČL 2/1, s. 85–86; Tomeš 1, s. 421; J. Med, Viktor Dyk, 1988; J. Tomeš, Viktor Dyk a T. G. Masaryk. Dvojí reflexe češství, 2009; L. Heczková, Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky, 2009; E. Uhrová, Anna Honzáková a jiné dámy, 2012; J. Balaja Elisová, Žena a spisovatelka Z. H., 2015 (bakalářská diplomová práce, PF UP, Olomouc).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Josef Tomeš
