HAASZ Jaroslav 8.9.1860-29.1.1939

Z Personal
Jaroslav HAASZ
Narození 8.9.1860
Místo narození Praha
Úmrtí 29.1.1939
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 20

HAASZ, Jaroslav, * 8. 9. 1860 Praha, † 29. 1. 1939 Praha, právník, básník, překladatel

Bratr Antonína Dominika H. (1866–1941). Prožil dětství na Vyšehradě. 1877 maturoval na pražském Akademickém gymnáziu, kde získal znalost němčiny, francouzštiny, italštiny, latiny a klasické řečtiny, soukromě se učil hebrejštinu, arabštinu a perštinu. Na ještě nerozdělené pražské univerzitě studoval současně na právnické fakultě a filologii na fakultě filozofické, promoval na české právnické fakultě (JUDr. 1884). 1878–84 byl předsedou řečnického a literárního spolku Slavia, 1881 redigoval jeho almanach, kde debutoval jako básník i překladatel. 1885–1918 pracoval v aparátu zemského výboru Království českého, zprvu jako koncipista, od 1892 sekretář, od 1902 postupně rada, vrchní rada a odborový přednosta. 1887–94 přednášel nauku o směnkářství a účetnictví na veřejné sladovnické škole, 1894–1918 obchodní zákonodárství na Českoslovanské obchodní akademii. 1891 pomáhal při organizaci Zemské jubilejní výstavy, 1891–93 byl členem výkonného výboru Národopisné výstavy českoslovanské, pro niž sestavil program obchodní, divadelní a fotografické sekce. 1890–92 předsedal Klubu fotografů amatérů, 1892–95 redigoval měsíčník Fotografický obzor a zasloužil se jak o popularizaci fotografie, tak o ocenění jejích uměleckých hodnot. 1892 vydal index časopisu Právník za ročníky 1–25, do 1894 byl členem redakce Ottova slovníku naučného, kam psal články literárněvědné a fotografické. 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů. Po převratu 1918 se stal tajemníkem Národního shromáždění, 1920 odešel s titulem odborového přednosty do důchodu. Ke svým jazykovým zájmům přidal ještě studium japonštiny. S manželkou Julií, roz. Elblovou (1864–1939), měl dceru Jiřinu (1887–1977), provdanou za literárního historika Arna Nováka, a syna Vladimíra (1889–1977), bankovního úředníka.

Většinu básnického a překladatelského díla publikoval časopisecky, především ve Zlaté Praze, Lumíru, Lidových novináchZvonu. V melancholicky zpěvné lyrice náladového charakteru formálně nevybočil z lumírovské tradice, ač se inspiroval i podněty francouzského symbolismu. Vydal jedinou sbírku Jeřabiny (1918). I když se k němu hlásili přátelé jeho zetě A. Nováka O. Fischer a O. Theer jako ke svému předchůdci, ani svými překlady se H. (podobně jako jeho přítel František Kvapil) nedokázal vymanit z vlivu školy J. Vrchlického. Knižně publikoval výbory z Ch. Baudelaira a Th. Gautiera, časopisecky řadu překladů francouzské poezie (např. P. Verlaine, S. Mallarmé, A. Silvestre, Ch. Leconte de Lisle, J. Moréas), básníků italské renesance (F. Petrarca, Dante Alighieri), básníků německých a orientálních. Literární činnost uzavřel věcně objevnou antologií Litevské písně lidové (1937). Z odborných publikací vydal učebnici Rukověť směnkářství pro školy odborné (1907) a Jednací řád poslanecké sněmovny, senátu a stálého výboru Národního shromáždění Republiky československé (1920).

L: OSN 10, s. 679; OSND 2/2, s. 981; AČP, s. 117; LČL 2/1, s. 13–14 (se soupisem díla a další literaturou).

Martin Kučera