HAAS Antonín 25.5.1910-17.12.1971

Z Personal
Antonín HAAS
Narození 25.5.1910
Místo narození Praha
Úmrtí 17.12.1971
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 2-3

HAAS, Antonín, * 25. 5. 1910 Praha, † 17. 12. 1971 Praha, archivář, historik

Syn vojenského lékaře Antonína H. a jeho manželky Aloisie Angely, roz. Budínské, dcery lékárníka z Vimperku. H. absolvoval 1921–29 gymnázium v Praze a vystudoval historii a zeměpis na pražské filozofické fakultě, 1934 složil učitelské zkoušky. Již během studia inklinoval k vědecké práci, v níž ho podporovali jeho učitelé J. Pekař a V. Vojtíšek. Talent prokázal už ve školních pracích Němci v Čechách do roku 1230, Listiny českého krále Jindřicha Korutanského, v disertaci Codex epistolaris Johannis, regis Bohemiae (1935) a v závěrečné práci na Státní archivní škole (Česká diplomatika královská za Jindřicha Korutanského), kterou navštěvoval 1931–34.

Nastoupil jako pomocná vědecká síla v Archivu země České, koncem 1934 byl jmenován úřednickým čekatelem, 1935 koncipistou a 1946 (zpětně k roku 1942) zemským vrchním archivním komisařem a 1949 (zpětně k roku 1948) zemským archivním radou. H. byl pověřen správou archivních sbírek, dozorem nad městskými a církevními archivy, a především ediční činností. Zapojil se do většiny edičních úkolů, např. vydávání katalogů některých listinných sbírek, dokončení katalogu tzv. Parisovy sbírky (1939) z pozůstalosti M. Vystyda a katalogu listin žerotínsko-vrbenského archivu (1. díl /1497–1624/, 1948; 2. díl zůstal v rukopise). Věnoval se zpřístupňování Archivu České koruny (úkolu se ujal po smrti R. Kosse). Vydal tři svazky katalogu listin pro roky 1378–1576 (1947, 1958, 1968), poslední svazek 1576–1935 zůstal v rukopise. 1961 k celému fondu vydal inventář. Podílel se také na dalších edičních projektech zemského archivu, z pozůstalosti H. Kollmanna uveřejnil 1950–55 rejstříky k prvnímu svazku a druhý svazek edice Acta Sacrae Congregationis de Propaganda Fide res gestas Bohemicas illustrantia (pro roky 1622–24), spolupracoval na publikování Berní ruly kraje Prácheňského a na edici Sněmy české. S M. Volfem byl koncem třicátých let pověřen dozorem nad městskými archivy v Čechách, což ho přivedlo k problematice městského práva a městské správy, k tématu uveřejnil řadu studií. Využil zkušeností a vydal tři svazky edice založené J. Čelakovským Codex iuris municipalis, tj. privilegií poddanských měst v Čechách z let 1232–1526 (poslední svazek s rejstříky zůstal v rukopise). H. dlouhodobě spolupracoval s Kabinetem pro dějiny státu a práva ČSAV, působil jako člen Komise pro vydávání středověkých pramenů při Historickém ústavu ČSAV a Komise pro vydávání Archivu českého.

Také H. zásluhou přežilo české archivní dědictví období německé okupace téměř bez úhony. Po druhé světové válce se zasloužil o záchranu městských archivů, o nichž měl detailní přehled. 1945–48 byl členem výboru Československé archivní společnosti, jejíž Archivní věstník redigoval 1946–47 s M. Volfem, s nímž spolupracoval také na Archivní příručce (1948) pro obecní a městské archiváře (H. napsal kapitolu týkající se městské správy). 1948 byl jmenován členem Archivní rady při ministerstvu školství. S F. Roubíkem, Z. Fialou a J. Kollmannem se podílel na vydání prvního Slovníčku archivní terminologie (1954). Od konce třicátých let vyučoval, nejprve městskou správu na Státní archivní škole, po jejím zrušení historickou statistiku na Filozofické fakultě UK. V poválečném období navázal na vědeckou a ediční práci, a to v nově založeném Státním ústředním archivu v Praze (1954). H. se tehdy orientoval na zpřístupňování archiválií, kromě korunního archivu zejména archivu pražského arcibiskupství, jehož zpracováním byl s K. Doskočilem pověřen. 1959 byl potrestán za pomalé tempo zpřístupňovacích prací přeřazením do zemědělsko-lesnického oddělení a čtyřletým suspendováním ze služební hodnosti. V novém prostředí se musel přeorientovat na jiný typ materiálu, především na moderní fondy. Do 1970, kdy odešel do důchodu, k nim zpracoval řadu archivních pomůcek (např. Česká zemědělská rada, Českomoravská zemědělská společnost, Československá akademie zemědělských věd, Pozemkový úřad pro Čechy a Moravu), zasloužil se také o zpřístupnění rodinného archivu Metternichů. H. zanechal rozsáhlé vědecké dílo, kromě edic především práce týkající se městského práva a městské správy. V závěru života publikoval studie z demografie, sociálních dějin nebo dějin osídlení.

Manželka Marie Haasová, roz. Jelínková (* 22. 5. 1913 Praha, † 24. 5. 1997 Praha), působila rovněž jako archivářka, 1934–41 v Archivu země České a 1956–82 v Ústředním archivu ČSAV.

L: ČSPSČ 68, 1960, s. 113–114; Archivní časopis 20, 1970, s. 110–111; nekrology, in: tamtéž 22, 1972, s. 50–53 (s neúplnou bibliografií); ČČH 20, 1972, s. 959–960; Jihočeský sborník historický 41, 1972, s. 59–60; Právněhistorické studie 17, 1973, s. 371–372; Archivní časopis 40, 1990, s. 166–167; R. Kaďorek – A. Skipalová, Medailon Dr. A. H., in: Z dějin Státního ústředního archivu v Praze a jeho předchůdců, 1995, s. 64–74; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 198–199.

P: NA, Praha, fond Archiv Země české, osobní spis A. H.; fond Archivní registratura – Státní ústřední archiv, osobní spis A. H.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Kahuda