HABÁŇ Metoděj 11.9.1899-27.6.1984

Z Personal
Metoděj HABÁŇ
Narození 11.9.1899
Místo narození Huštěnovice (u Uherského Hradiště)
Úmrtí 27.6.1984
Místo úmrtí Brno
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
56- Filozof
61- Pedagog
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 22-23

HABÁŇ, Metoděj (vl. jm. Petr), * 11. 9. 1899 Huštěnovice (u Uherského Hradiště), † 27. 6. 1984 Brno, dominikán, filozof, pedagog

Pocházel z  rolnické rodiny. Studovat začal na gymnáziu v Uherském Hradišti, 1918 maturoval na biskupském gymnáziu J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích. Ve své době to bylo učiliště známé podporou českých zájmů a národního jazyka. 1919 vstoupil v Olomouci do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Metoděj, 1924 byl vysvěcen na kněze. V řádu se nadále vzdělával, později odešel do Říma, kde vystudoval teologii a filozofii na Papežské univerzitě Angelica (Pontificia Università San Tommaso; ThDr. 1927). Celoživotně se věnoval dílu Tomáše Akvinského a vlivu aristotelsko-tomistického učení v církevních dějinách. Vzdělání si doplnil ještě ročním studiem psychologie na dominikánské univerzitě ve švýcarském Fribourgu. Od 1929 přednášel v Olomouci a podílel se na založení čtvrtletníku Filosofická revue, který 1929–48 s přestávkami řídil jako vedoucí redaktor a do něhož sám často psal. Dále publikoval v časopisech Na hlubinu, Výhledy, Akord. Vedle pedagogické a publikační práce organizoval odborná setkání. 1932 např. zajišťoval Mezinárodní tomistický sjezd v Praze. Významně se podílel na činnosti dominikánské provincie, kterou 1938–42 řídil. 1946 obnovil za války přerušené vydávání Filosofické revue, stal se administrátorem farnosti v Ústí nad Labem, od 1947 působil jako profesor a spirituál v biskupském semináři v Litoměřicích a vyučoval na ústeckém gymnáziu. 1948 byl poprvé odsouzen a vězněn za protistátní činnost. Po amnestii a na přímluvu přátel, zejména Ferdinanda Pujmana (režisér Národního divadla a manžel spisovatelky Marie Pujmanové), byl propuštěn. Nastoupil jako kaplan k mniškám v Ústí nad Labem a od října 1949 působil na faře v Úštěku (u Litoměřic). 1951 byl opět zatčen a v říjnu 1952 odsouzen na čtyři roky vězení. Po propuštění pracoval krátce v Jihlavě a od 1957 v duchovní správě při poutním kostele Panny Marie v Chlumu Svaté Máří na Sokolovsku.

V šedesátých letech se účastnil diskusí křesťanů s komunisty, které organizoval filozof Milan Machovec. 1972 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní činnosti. Poslední léta prožil u přátel v Karlových Varech, v Praze a v Brně. Pohřben byl v Olomouci. 1991 byl soudně rehabilitován.

D: výběr: Sexuální problém, 1921 (2., přeprac. a rozšíř. vyd. Sexuální problém. Eros a sexus v mládí, 1933); Psychologie, 1937; Přirozená ethika, 1944; Filosofická anthropologie, Řím 1981.

L: Z. Rotrekl, Skrytá tvář české literatury, 1991, rejstřík; Jsme totiž v Jeho rukou, my i naše slova. Sborník k 10. výročí úmrtí otce M. H. OP, 1994; M. H., Teologické texty, O. Mádr (ed.), 1994; SČF, s. 151–152 (se soupisem díla a další literaturou, foto); Teolog, filosof a psycholog P. M. H. OP (1899–1984) – jak jsme ho znali, J. V. Musil a kol. (eds.), 1999; Tomeš 1, s. 391–392; M. H. a český tomismus. K dílu a odkazu olomouckých dominikánů 1. poloviny 20. století, P. Dvorský (ed.), 2003; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, 2005, s. 45; V. Novotný, Vystoupit ze stínu, prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, 2007 (recenze in: Revue Trivium 10, 2013, č. 4).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková