HABERZETTLOVÁ Erna 29.4.1901-5.3.1945

Z Personal
Erna HABERZETTLOVÁ
Narození 29.4.1901
Místo narození Horšovský Týn
Úmrtí 5.3.1945
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 63- Spisovatel
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 33

HABERZETTLOVÁ, Erna, * 29. 4. 1901 Horšovský Týn, † 5. 3. 1945 Vídeň (Rakousko), politička, spisovatelka, účastnice protinacistického odboje

Dcera Anny Vítkové; byla 1902 legitimizována matčiným sňatkem s lesmistrem Eduardem Haberzettlem. Po měšťanské škole v saských lázních Bad Elster a ošetřovatelském kurzu pracovala jako chůva v Uhrách (1917–20), pak v nemocnici v Nejdku. Tehdy vstoupila v ČSR do německé sociální demokracie (DSAP) a stala se dělnicí v přádelně vlny.

Strana ji 1924 vyslala do Bratislavy (1924), kde pracovala jako opatrovnice dětí. Tam ji 1925 povolal H. E. Kalmár do redakce Volksstimme, týdeníku prokomunistického křídla maďarsko-německé sociální demokracie. V německojazyčném sociálnědemokratickém tisku v ČSR i v rakouském deníku Arbeiter-Zeitung uveřejňovala články k  sociálním otázkám, básně a krátké prózy. Od 1929 pracovala jako tajemnice pro ženy v trutnovském sekretariátu DSAP. 1936–38 vedla lázeňský dělnický léčebný dům v Karlových Varech, po německém záboru Sudet byla místa zbavena a s M. Günzlovou, tajemnicí pro ženy karlovarské organizace DSAP, vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück. Po podmínečném propuštění pracovala jako zdravotní asistentka v lazaretu Luftwaffe v Praze, od března 1944 ve služebně Luftwaffe v XVIII. vídeňském okrese. Ve Vídni od července 1944 ukrývala sudetoněmeckého sociálního demokrata A. Exlera. Očekávanému zatčení gestapem předešla požitím cyankáli. Údajně byla pochována na Vídeňském ústředním hřbitově v hromadném hrobě čtyř set obětí jednoho z březnových náletů na město.

D: Opfergang, Stuttgart 1973 (básně, s předmluvou E. Paula).

L: A. Exler, Das große Wagnis. Ein Rettungsversuch für die unfreie Heimat, Stuttgart 1965, passim; M. Günzl, Erlebtes Leben. Aus der Geschichte der westböhmischen Frauenbewegung, München 1971, s. 40–42; F. G. Kürbisch, Geschrieben in Böhmen, in Mähren und in Schlesien. Beiträge zur Arbeiterkultur, Stuttgart 1978, s. 155; týž, Chronik der sudetendeutschen Sozialdemokratie 1863–1938, tamtéž 1982, s. 67, 70, 99; A. Hasenöhrl, Kampf, Widerstand, Verfolgung der sudetendeutschen Sozialdemokraten. Dokumentation der deutschen Sozialdemokraten aus der Tschechoslowakei im Kampf gegen Henlein und Hitler, tamtéž 1983, s. 606–611; W. Abeles Iggers, Women of Prague. Ethnic Diversity and Social Change from the Eighteenth Century to the Present, Providence–Oxford 1995, s. 365–366; Letzte Heimat. Ruhestätten deutschsprachiger Dichter aus Böhmen und Mähren, J. Džambo (ed.), München 2004, s. 37n. (portrét); J. Bernklau, In memoriam E. H., in: Böhmerwäldler Jahrbuch 2008, s. 154–156; ÖBL, Online-Edition (stav k 5. 9. 2017); J. Klůc, Zapomenutý parašutista, in: Sokolovsko, 2015, s. 22–24.

P: SOA, Plzeň, matrika nar. řkt. f. ú. Horšovský Týn, sv. 81 (1888–1902), fol. 64; Archiv der sozialen Demokratie der Friedrich-Ebert-Stiftung, Bonn (osobní fond).

Jan Čech